Krátce potom, co se Zarina stala svědkem Jehovovým, se vrátila z Ruska do své rodné země ve střední Asii. Byla rozhodnutá svoje dvě dcery vést k víře v Boha. Kvůli své finanční situaci musela bydlet v garsonce se svými rodiči, bratrem a jeho manželkou. Rodiče jí zakázali dcery o Bibli učit. A i jejím dcerám řekli, že si s maminkou o Bibli nesmí povídat.

 Zarina hodně přemýšlela o tom, jak svým dcerám pomoct, aby mohly Jehovu poznat. (Přísloví 1:8) Vroucně se k němu modlila a prosila ho, aby jí pomáhal se dobře rozhodovat. V souladu se svými modlitbami pak začala brát svoje dcery na krátké procházky, během kterých si s nimi povídala o tom, jaké úžasné věci můžeme kolem sebe vidět v přírodě a co z toho můžeme poznat o Bohu, který to stvořil. Díky tomu se o něm její dcery chtěly dozvědět víc.

 Zarina potom vymyslela způsob, jak to udělat. Slovo od slova opisovala na papír odstavce i otázky z knihy Co Bible doopravdy říká? a Vždycky připsala i pár doplňujících vět, aby dcerám pomohla myšlenky pochopit. Potom ten papír i s tužkou schovala pod pračku. Když byly dcery v koupelně, odstavce si přečetly a připsaly na papír odpovědi.

 Tímto způsobem dokázala Zarina se svými dcerami prostudovat z knihy Co Bible říká dvě kapitoly. Pak si našly jiné bydlení a všechny tři se odstěhovaly. Teď jim už studium Bible nikdo nezakazoval. Obě dcery se v říjnu 2016 daly pokřtít a byly mamince vděčné za to, jak šikovně si tehdy poradila, aby je mohla učit pravdu o Bohu.