V posledních letech se Venezuela potýká s mimořádnou ekonomickou a sociální krizí. Edgar, který je svědek Jehovův, říká: „Během několika málo let tady tak drasticky klesla životní úroveň, že jsme si připadali, jako bychom se ocitli v úplně jiné zemi.“

 Co Edgarovi pomohlo, aby se přizpůsobil novým okolnostem? Říká: „S Carmen, mojí manželkou, jsme přemýšleli o misionářích, kteří se přestěhovali do chudých zemí. Naučili se tam žít, i když jim chyběly některé základní služby. Motivovalo nás to, abychom se snažili žít jednoduše a zkoušeli nové věci. Například jsme si začali sami pěstovat některé potraviny.“

 Edgar s Carmen ale dělali ještě něco. Zajímali se o své spoluvěřící a povzbuzovali ty, kteří byli sklíčení. (1. Tesaloničanům 5:11) Edgar říká: „Nechtěli jsme je jenom utěšit. Snažili jsme se je povzbudit, aby pomáhali druhým a díky tomu zažívali radost.“ (Skutky 20:35)

 Na začátku pandemie covidu-19 se Argenis rozhodl, že vydá svědectví svým příbuzným. Někteří souhlasili, že s ním budou studovat Bibli po telefonu.

 Argenis taky chtěl, aby se jeho příbuzní, kteří nemají internet, mohli zúčastnit regionálního sjezdu v roce 2020. Od jednoho bratra, který žije v nedalekém městě, dostali nahrávku programu. Pak si vypůjčili televizi s velkou obrazovkou a reproduktory. Před začátkem programu jim Argenis zavolal a pomodlil se s nimi. Díky jeho úsilí se sjezdu mohli zúčastnit 4 jeho příbuzní a 15 dalších lidí.

 Manželé Jairo a Johana jsou ve sboru jediní, kdo mají auto, a tak ho využívají, aby pomáhali druhým. Velkým problémem ve Venezuele je ale nedostatek benzínu. Jairo říká: „Abychom natankovali, musíme čekat ve frontě několik hodin, někdy i celou noc.“

 Jairo si uvědomuje, že jejich námaha za to stojí. Říká: „Když bratrům a sestrám přivezeme to, co potřebují, těší nás, když vidíme, že jsou za to vděční. A to nejenom nám, ale hlavně Jehovovi, který se o svůj lid stará.“ (2. Korinťanům 9:11, 14)

 Sestře, která se jmenuje Norianni, je 28 let. Přesto měla pocit, že druhým může připadat příliš mladá na to, aby někomu dokázala opravdu pomoct. Pak si přečetla 1. Timoteovi 4:12: „Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu proto, že jsi mladý. Buď ale pro věrné příkladem.“

 Tenhle verš Norianni povzbudil, aby se víc zajímala o starší bratry a sestry ve sboru, aby jim ve službě pomáhala psát dopisy a aby je zvala na biblická studia. Taky se je snažila potěšit tím, že jim telefonovala a psala zprávy. Říká: „Jehova mi ukázal, že je toho hodně, co můžu dělat.“

 Bratři a sestry ve Venezuele musí řešit spoustu náročných situací. Přesto jsou ve službě stále horliví a jeden pro druhého jsou „velkým povzbuzením“. (Kolosanům 4:11; 2. Timoteovi 4:2)