Po vašich návštěvách jsem šťastný a samou radostí si zpívám. Vždycky mě povzbudíte. To, že poznávám Bibli, dává mému životu smysl.

Chtěl bych vám poděkovat za to, co jste v právním, administrativním a duchovním ohledu podnikli, abyste se nám mohli věnovat.

Tohle opatření je odpovědí na moje modlitby.

Těmito slovy vyjádřili vězni ve Francii vděčnost za duchovní péči, kterou jim poskytují svědkové Jehovovi.

Dne 16. října 2013 francouzský nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí, které ukončilo období diskriminace svědků Jehovových ve Francii. Rozhodnutí soudu umožňuje pověřeným svědkům Jehovovým navštěvovat věznice, aby se tam duchovně věnovali vězňům, kteří o to požádali. *

Řadu let mohli svědkové poskytovat vězňům duchovní péči, i když neměli osvědčení, které by jim oficiálně udělovalo status duchovních. To se ale začalo měnit, když v roce 1995 parlamentní komise vydala kontroverzní zprávu obsahující seznam takzvaných nebezpečných sekt. Byli mezi nimi i svědkové Jehovovi. To, že se ocitli na tomto seznamu, nejen pošpinilo jejich pověst, ale také vyvolalo vlnu diskriminace. Projevilo se to například na jejich činnosti ve věznicích.

I když parlamentní zprávy nejsou právně závazné, někteří vedoucí pracovníci věznic na základě zprávy z roku 1995 omezili návštěvy svědků Jehovových u vězňů, kteří požádali o duchovní péči. Svědkové mohli dál navštěvovat odsouzené jako soukromá osoba, ale ne jako osoba poskytující duchovní služby. Už si s sebou nemohli brát Bibli ani jinou náboženskou literaturu. Všechny návštěvy musely probíhat v návštěvní místnosti, kde nebylo možné mluvit v klidu o duchovních věcech. Jeden svědek řekl, že to tam „bylo jako v nádražní hale a byl tam stejně velký hluk“. V některých vězeňských zařízeních museli vězňové po návštěvě podstoupit prohlídku, při které se museli svléct, a to jenom proto, že je navštívil někdo, kdo neměl potřebné osvědčení.

Ve snaze získat při návštěvách věznic stejná práva, jaká mají duchovní jiných náboženství, pověření svědkové Jehovovi začali v roce 2003 podávat u francouzské vězeňské správy žádosti o osvědčení. Všechny ale byly kategoricky zamítnuty. Svědkové se proti těmto diskriminujícím rozhodnutím odvolali k vyššímu správnímu úřadu, ale neuspěli. Francouzské ministerstvo spravedlnosti uvedlo jako oficiální důvod to, že svědkové Jehovovi nejsou na seznamu náboženství, která mají právo navštěvovat věznice. Ministerstvo také vyjádřilo obavy, že kdyby bylo osvědčení uděleno některému ze svědků Jehovových, povzbudilo by to jiné náboženské menšiny, aby o osvědčení také zažádaly. Potom co se nepodařilo tuto záležitost vyřešit prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, neměli svědkové jinou možnost než se obrátit na soudy.

V roce 2006 začali svědkové Jehovovi soudní cestou usilovat o to, aby zmíněná rozhodnutí byla zrušena a aby ministerstvo spravedlnosti udělilo pověřeným svědkům příslušné osvědčení. Všechny správní a odvolací soudy v zemi, které v této věci rozhodovaly, prohlásily, že zamítnutí žádostí byla protizákonná. Kromě toho v roce 2010 francouzský Vysoký úřad pro boj s diskriminací a za rovnoprávnost odsoudil postoj vlády a doporučil, aby ministr spravedlnosti diskriminaci ukončil.

Vláda tuto výzvu a rozhodnutí soudů ignorovala a navíc podala odvolání ke Státní radě, francouzskému nejvyššímu správnímu soudu.

V roce 2013 se případy svědků konečně dostaly před Státní radu, která začala projednávat devět podobných případů najednou. Dne 16. října 2013 vydala rozhodnutí, ve kterém odvolání podané francouzskou vládou zamítla. Uvedla, že vězeňská správa je povinná respektovat práva odsouzených, a proto musí „hned po podání žádosti udělit dostatečnému počtu náboženských služebníků osvědčení, že mohou vykonávat duchovní péči; zohledněna mají být pouze bezpečnostní a pořádková opatření věznice“. Státní rada se dále odkázala na francouzskou ústavu a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a prohlásila, že vězni mají právo na „svobodu názoru, svědomí a náboženství a že mohou praktikovat náboženství dle vlastního výběru“. Na základě tohoto rozhodnutí bylo doposud vydáno 105 osvědčení jak ve Francii, tak v jejích zámořských územích. Díky nim mohou odsouzení využívat duchovní péči svědků Jehovových.

V lednu 2014 francouzská vězeňská správa jmenovala jednoho ze svědků, Jean-Marca Fourcaulta, za celostátního zástupce svědků Jehovových v oblasti duchovní péče o vězně. Jeho funkce mu umožňuje přístup do všech věznic ve Francii. Je také oprávněný jednat jménem svědků s vězeňskou správou. Pan Fourcault říká: „Od nynějška se mohou svědkové Jehovovi, podobně jako duchovní jiných náboženství, setkávat s vězni v soukromí a na důstojných místech, někdy i v jejich celách.“

Toto rozhodnutí je důležitým milníkem pro svobodu náboženství ve Francii. Znovu potvrzuje, že vězni mají právo praktikovat náboženství, které si sami vyberou, a dostávat duchovní péči, od kohokoli si přejí. Svědkové Jehovovi jsou vděční, že díky francouzským soudům přestali být v tomto směru diskriminováni. Je to další krok k tomu, aby byli ve Francii považováni za uznané náboženství.