Články v sekci Aktuality na jw.org, kde můžeme číst o našich bratrech a sestrách, kteří zažívají pronásledování, nás povzbuzují, abychom vytrvávali. Díky tomu můžeme tyhle bratry a sestry líp poznat a dozvědět se, čím prochází a jak svoji situaci vidí. To nám dodává sílu, sjednocuje nás to a ujišťuje, že neztrácí radost. Z následujících zážitků je vidět, jak tyhle články naší celosvětové rodině pomáhají.

Bratr Miguel Silva a jeho manželka Mónica (na obrázku nahoře) slouží jako zvláštní průkopníci v Portugalsku. Tak jako většině z nás i jim se život kvůli pandemii hodně změnil, což může být psychicky vyčerpávající. Povzbudil je ale článek o bratrovi Konstantinu Baženovovi. Když si chtěl ve vězení číst Bibli a neměl žádnou k dispozici, nenechal se tím odradit. Snažil se vypsat si všechny biblické verše, které si pamatoval, a tak si udělat vlastní „Bibli“. Miguel a Mónica se z toho naučili něco důležitého. Miguel říká: „Nezaměřujeme se během pandemie na to, co dělat nemůžeme, ale na to, co dělat můžeme, a snažíme se být za to vděční.“

Taky se rozhodli, že zkvalitní svoje čtení Bible a budou o tom, co čtou, do hloubky přemýšlet. „Jsme si jistí, že až to budeme potřebovat, Jehova nám pomůže vybavit si všechno, co jsme si uložili do srdce,“ říká Mónica. A Miguel dodává: „Příběh bratra Baženova nám [taky] pomáhá, abychom se na tohle naše ‚domácí vězení‘ způsobené pandemií dívali jako na příležitost povzbuzovat druhé, s radostí zpívat Jehovovi a zlepšovat svoje modlitby.“

Sestra Christine Mouhima Etondeová, pravidelná průkopnice z Kamerunu, říká, že ji celé roky články o pronásledování děsily. Teď už to tak ale nevnímá. Vysvětluje: „Články o bratrech a sestrách, kteří vytrvávají i přes pronásledování, mi pomohly dívat se na to jinak. Když čtu, jaký mají bratři postoj a jak konkrétní jsou jejich modlitby, když vidím jejich úsměv a když se dozvídám, jak se na pronásledování připravují – a to bez ohledu na věk – motivuje mě to, abych Jehovu ještě líp poznala. Moje láska k němu se hodně prohloubila. Teď už si dokážu představit, že bych byla pronásledovaná a přitom neměla strach, že bych naopak cítila radost, modlila se a přemýšlela o Jehovovi.“

Na bratra Iuliana Nistora z Rumunska a jeho manželku Oanu hodně zapůsobilo to, jak bratr Anatolij Tokarev hájil svoji víru před soudem. Byl klidný, uctivý a pevně rozhodnutý nezradit Jehovu. Jeho příklad Iuliana a Oanu motivoval, aby přemýšleli, co by u soudu řekli oni. „Na rodinném uctívání jsme si představili, že jsme v soudní síni a máme obhájit svoji víru. Nebylo vůbec jednoduché mluvit o svém přesvědčení taktně a s úctou, tak jako náš bratr,“ vzpomíná Oana. „Na konci studia jsme cítili, že máme k bratrům a sestrám blíž. Taky jsme si uvědomili, že je důležité, abychom byli připravení postavit se za svoji víru a abychom si připomínali, proč jsme hrdí na to, že jsme svědkové Jehovovi.“

Sestra Anna Ravoajarisonová z Madagaskaru se po přečtení článku o bratrovi Džovidonu Bobodžonovi zamyslela nad svými modlitbami. Vypráví: „Někdy se mi stává, že když toho mám ten den hodně a neudělám si chvilku na to, abych přemýšlela, co chci Jehovovi říct, začnu se modlit mechanicky a opakuju ty samé věty.“ Při čtení Džovidonova příběhu si zkusila představit, že je na jeho místě, a ptala se sama sebe: Dokázala bych se při pronásledování modlit tak konkrétně jako on? Dodává: „Naučila jsem se z toho, že než se začnu modlit, musím se zastavit a zamyslet se, co Jehovovi řeknu. Za tyhle aktuální zprávy jsem opravdu moc vděčná.“

Bratr Ruben Catarino a jeho žena Andreia, kteří slouží jako zvláštní průkopníci v Portugalsku, cítí, že teď mají ke svým spoluvěřícím blíž. Ruben říká: „Kdysi jsme sice věděli, že jsou bratři v jiných zemích pronásledovaní, ale neznali jsme je. Netušili jsme, jak se jmenují, ani jsme nic nevěděli o jejich životě nebo o problémech, se kterými bojují. Teď už je ale díky těm článkům známe. Když se za ně modlíme, můžeme být konkrétní a zmínit se přesně o tom, co prožívají. Díky tomu k nim máme blíž a cítíme, že jim svými modlitbami můžeme víc pomoct.“

Hodně z nás má určitě podobné pocity, jako sestra Cecilia Cardosová, pravidelná průkopnice z Portugalska, která říká: „Když vidím, čím si bratři a sestry prochází, je pro mě osobní studium ještě důležitější. Čím víc budu Bibli studovat, tím víc budu Jehovovi důvěřovat a milovat ho. Jehova mi pomůže, aby byl můj strach tak malý, jako zrnko písku. Pochopila jsem, že strach nás přemůže jenom tehdy, když se přestaneme spoléhat na Jehovu.“

Jsme moc vděční, že na stránkách jw.org můžeme číst o novodobých příkladech odvahy a víry. Tyhle články nám pomáhají „být odvážní a říct: ‚Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát.‘“ (Hebrejcům 13:6)