I když děláme všechno, co můžeme, abychom se před nákazou ochránili, nejsme vůči ní imunní. (Kazatel 9:11) Je smutné, že následkem onemocnění COVID-19 zemřelo už 872 bratrů a sester z celého světa. Jejich spoluvěřící neváhali a pozůstalým rychle poskytli potřebnou pomoc a útěchu. (1. Korinťanům 12:26) Bratři a sestry se navíc spoléhají na Jehovu, který vždy jedná podle svého slibu ve Filipanům 4:7 a dává nám svůj pokoj.

Takovou pomoc od Jehovovy organizace zažila například sestra Hannchen Unnützerová, zvláštní průkopnice v Bolzanu na severu Itálie. Je nám moc líto, že její manžel Manfred 28. března 2020 na koronavirus zemřel. Bratr Unnützer strávil téměř 58 let ve zvláštní celodobé službě a jeho manželka sloužila skoro 54 let s ním. Společně strávili 25 let v krajské službě. Na pohřební proslov, který probíhal přes videokonferenci, se připojilo skoro 1 000 bratrů a sester z několika zemí.

Sestra Unnützerová vypráví: „Nesmírně si vážím toho, co pro mě bratři a sestry udělali. Nikdy mě nenechali samotnou, ani hodinu. Cítila jsem obrovský příval lásky! Starali se o mě po citové, duchovní i fyzické stránce. Mám je všechny moc ráda.“

Další z těch, kdo dostali útěchu a pomoc, když to nejvíc potřebovali, jsou manželé Maria Jose a Darwin Moncadovi. Věnují se kečujsky mluvícím lidem, kteří žijí v horských oblastech Ekvádoru. Je smutné, že rodiče sestry Moncadové – 56letá Fabiola Santana Jordanová, která sloužila jako pravidelná průkopnice, a 60letý Ricardo Jordan, který sloužil jako služební pomocník ve sboru Praderas v Guayaquilu – nemoci podlehli, a to pouhých šest dní po sobě. Dva bratři sestry Moncadové se koronavirem také nakazili, ale uzdravili se.

Tyto události na sestru Moncadovou těžce doléhaly. Chtěla se vydat na čtyřhodinovou cestu za svojí rodinou, aby je citově podpořila a pomohla jim s přípravami na pohřeb. Hodně se ale modlili a nakonec došli k závěru, že podniknout cestu do Guayaquilu by nebylo rozumné. Místo toho se spojili se svými příbuznými přes videokonferenci. Sestra říká: „Kdybychom teď byli spolu, mohli bychom ohrozit svoje zdraví i zdraví ostatních.“

Sestra Moncadová se svěřila, že cítila silnou „bolest a úzkost“, a je to pochopitelné. I tak se ale s manželem věnovali duchovním činnostem a „neustále se modlili k Jehovovi o pomoc a vedení“. Dál se připravovali na Památnou slavnost – zvali na ni lidi, se kterými studovali Bibli, a četli si v Bibli pasáže o posledních dnech Ježíšova života na zemi. Také psali povzbudivé dopisy s myšlenkami z Bible a účastnili se shromáždění svého sboru přes videokonference. Devět příbuzných sestry Moncadové, kteří nejsou svědky Jehovovými, přijalo její pozvání a připojilo se na Památnou slavnost ve španělštině.

„Moc nás povzbudilo vidět zájemce, kteří si věci zařídili tak, aby se mohli připojit a sledovat proslov na Památné slavnosti, i když to pro ně nebylo jednoduché,“ říká sestra Moncadová. „A mile mě překvapilo, když se připojili také členové mojí rodiny, i když žijí v jiných zemích.“

Sestra dodává: „To, co jsme v poslední době zažili, nás naučilo, že ať už jsou naše okolnosti jakkoli tíživé, nejlepší způsob, jak překonat bolest, je dál sloužit Jehovovi. Dělat něco, čemu může požehnat.“

Bratři a sestry po celém světě soucítí s těmi, kteří během pandemie přišli o někoho milovaného. Za ty, kdo truchlí, se budeme dál modlit. Těšíme se na dobu, kdy Jehova ukončí všechny příčiny bolesti včetně nakažlivých nemocí a všem svým věrným služebníkům, kteří zemřeli, vrátí život. (1. Korinťanům 15:21, 22)