Listopad 2020 se zapsal do historie svědků Jehovových. Smrtící pandemie donutila většinu z nás co nejméně vycházet z domu a na čas jsme se museli vzdát forem služby, na které jsme byli zvyklí. Přesto se Jehovovým služebníkům podařilo zorganizovat celosvětovou kampaň, při které lidi seznamovali s Božím královstvím. Miliony bratrů a sester dělaly, co mohly, aby zástupcům firem, úředníkům, učitelům, kamarádům, příbuzným a dalším lidem předali nebo poslali Strážnou věž číslo 2 z roku 2020. Tato kampaň přinesla mnoho dobrého nejen těm, kdo se díky ní dozvěděli o Božím království, ale i těm, kdo se do ní zapojili.

Přečtěte si, co zažili bratři a sestry z různých částí světa:

Osmnáctiletá Lucinda Furkinová, která žije v Austrálii a je pokřtěná teprve krátce, napsala: „I když mě uprostřed kampaně začaly trápit vážné zdravotní problémy, cítila jsem, že mi Jehova fandí, drží mě za ruku a dává mi sílu, abych to zvládla.“

Jeden táta z Nového Zélandu popisuje, jak kampaň pomohla jeho rodině: „Máme čtyři dcery, kterým je 7, 9, 11 a 13 let. Na tuhle celosvětovou kampaň jsme se dívali jako na úkol, který dal náš milující Otec Jehova nám osobně. Díky tomu jsme se dokázali držet svého plánu a byli jsme ve službě každý den.“

Kagiso a Lydia Marumovi, kteří jsou v krajské službě, poslali elektronickou verzi časopisu svým nevěřícím příbuzným. Někteří z nich na to moc hezky reagovali. Jedna z Kagisových příbuzných, která pracuje jako lékařka, jim napsala, že časopis přišel v pravý čas. Vysvětlila, že někteří její pacienti se zajímají o duchovní věci a že její děti se dostaly do kontaktu s okultismem. Marumovi ji kontaktovali a ještě ten večer s ní začali studovat Bibli. Teď studují dvakrát týdně.

Soroya Thompsonová, průkopnice z Ontaria, napsala: „Díky kampani jsem se znovu zaměřila na to, co je nejdůležitější, a připomněla jsem si, kolik práce ještě zbývá. Taky jsem si uvědomila, jak moc má Jehova lidi rád a že nechce, aby byl někdo zničen. To mě motivovalo, abych se do kampaně zapojila co nejvíc.“

Sestra z Britské Kolumbie řekla: „Tahle doba je hodně stresující, a tak jsem se přihlásila do pomocné průkopnické, abych se zbavila negativních pocitů. Cítila jsem se díky tomu líp a pomohlo to i mojí rodině.“

Kanadská pobočka uvedla, že kampaň přispěla k tomu, aby se rodiny ještě víc stmelily. I děti se cítily užitečné, protože mohly samy psát jednoduché dopisy nebo pomáhat s lepením známek a štítků na obálky a s vyhledáváním adres.

Bratr a sestra Tuomistovi, kteří jsou v krajské službě, řekli: „V listopadu je tady na severu skoro pořád tma. Bratři a sestry, zvlášť průkopníci, byli za kampaň moc vděční, protože tu tmu trochu projasnila.“

Jedni manželé poslali časopis svému známému. Ten jim pak poslal děkovný dopis, ve kterém mimo jiné napsal: „Dnes [jsem si v Bibli četl dopis] Jakuba. Píše se tam, že víra bez skutků je mrtvá. Svědkové Jehovovi lidi vždycky osobně navštěvovali a vysvětlovali jim, co říká Bible. Jejich skutky posilují víru.“

Řecká pobočka napsala: „Z pandemie a souvisejících omezení už jsou mnozí bratři a sestry unavení. Kampaň byla přesně to, co potřebovali. Hodně z nich řeklo, že to pro ně byla taková ‚duchovní oáza‘.“

Sestra Suzie Kontargiriová se přihlásila do pomocné průkopnické služby, i když má zdravotní problémy a její manžel není svědek Jehovův. Řekla: „Díky kampani všechny moje negativní myšlenky zmizely. Ráno jsem se vždycky probudila s dobrou náladou, udělala doma, co bylo potřeba, uvařila, postarala se o manžela a začala sloužit. Manžel se mě často ptal: ‚Ty dneska nemáš službu?‘ Už si totiž zvykl, že mě každou chvíli vidí, jak se sestrami vesele sloužíme.“

Sestra Tamaki Hirotová psala dopisy státním úředníkům. Řekla: „První svědecké dopisy napsal Jehova. Je jich 66 a lidé si je po celá staletí opakovaně čtou, aby k němu měli blíž. Jehova ví, že je to účinná metoda. Tahle kampaň byla nezapomenutelná událost.“

Sestry Meharadža Vidžajová a Imajanatan Amutová dostaly omylem za úkol napsat dopis na stejnou adresu. Muž, který dopisy dostal, ten první ani neotevřel a rovnou ho vyhodil. Pak si všiml druhého dopisu. Řekl si, že když ten dopis dostal dvakrát, musí v něm být něco hodně důležitého. Časopis si přečetl, zavolal sestře, která mu poslala druhý dopis, a začal studovat Bibli.

Když jedna úřednice dostala časopis, zavolala do srílanské pobočky. Řekla, že i když je křesťanka, se svědky Jehovovými se nikdy nesetkala. Časopis i naše internetové stránky se jí moc líbily. Zeptala se: „Jak se můžu stát svědkem Jehovovým?“ Bratři okamžitě zařídili, aby ji někdo kontaktoval.

Jeden 13letý zvěstovatel, který chodí na školu, kde se při výuce hodně řeší politika, vysvětlil, jak mu listopadová kampaň pomohla: „Dodala mi jistotu, že učitelům dokážu říct, proč jsem neutrální. Hodně to posílilo moji víru.“

Sestra Margit Haringová to cítila podobně. Napsala: „Jsem teď odvážnější a víc jsem se pro službu nadchla. Ze začátku jsem byla nervózní už jen z představy, že bych mluvila s majiteli firem nebo úředníky. To, že jsem se naučila s mírností obhájit, čemu věřím, byl dobrý trénink do budoucna.“

Jeden starší řekl: „Hodně na mě zapůsobilo, kolik bratrů a sester se pustilo do průkopnické, i když mají vážné zdravotní problémy. Mohli si říct, že to nezvládnou. Oni se ale rozhodli, že do toho půjdou naplno. Všichni, kdo viděli jejich radost a to, jak jsou Jehovovi a bratrům vděční, měli v očích slzy.“

Takových zážitků a vyjádření z celého světa je mnohem víc, než kolik se dá uvést v tomto článku. To, že jsme mohli milionům lidí říct o Božím království, nám přineslo obrovskou radost. (Jan 15:11)