V pět hodin ráno vzbudil bratra Femiho Durodola a jeho ženu Janu telefon od staršího z jejich sboru. „Bratr řekl: ‚Nebojte se, jen se připravte. Ruská armáda se blíží ke Kyjevu!‘“ vzpomíná Jana. „Úplně se mi zastavilo srdce.“

Femi, který pochází z Nigérie, a Jana, která se narodila na Ukrajině, jsou svoji teprve krátce. Po telefonátu se oblékli, dali si doma poslední šálek kávy a přečetli si verš na ten den. Byl z Izajáše 30:15: „Vaše síla bude v tom, že zůstanete v klidu a budete mi důvěřovat.“ Pak se Femi ze srdce pomodlil, vzali si evakuační zavazadla a všechno opustili. Rozhodli se, že utečou do Nizozemska.

Něco podobného zažilo hodně našich bratrů a sester, kteří se rozhodli, že kvůli ruské invazi, která trvá od 24. února 2022, z Ukrajiny utečou. V této zemi je zhruba 130 000 svědků Jehovových. Do této chvíle jich svůj domov opustilo víc než 36 000, z toho přes 16 000 se rozhodlo, že utečou do jiné země. Mnozí za sebou nechávají domov, práci a sbor. Během konfliktu nesmí ukrajinští muži ve věku od 18 do 60 let odejít do zahraničí. Výjimkou jsou například ti, kdo mají občanství v jiné zemi.

Uprchlíci si s sebou berou jenom základní věci. Nastoupí do vlaku nebo autobusu a vydají se na dlouhou cestu do bezpečí. Často ani nevědí, kde vlastně skončí. Vyzbrojení jen svou vírou v Jehovu za sebou nechávají válkou rozervaná města a nemají tušení, jestli se někdy vrátí.

„Všechno jsme opustili. Sbalili jsme si jen pár věcí,“ říká Jana. „Znovu jsme si uvědomili, že to jediné, na čem doopravdy záleží, je váš vztah s Jehovou.“

Zvuky sirén a dunění dělostřelby se v Kyjevě ozývaly v těsné blízkosti domova sestry Liliji Antoniukové. Ulice byly poseté ohořelými vraky aut a troskami budov a mostů.

Lilija a její 17letá dcera Olexandra se rozhodly, že utečou. Několik dní cestovaly přeplněným vlakem do Polska. Měly velmi málo jídla a musely dlouhé hodiny stát. Jakmile ale dorazily do polského města Přemyšl, jejich strach se začal vytrácet.

„Když jsme uviděly bratry s cedulemi ‚JW.ORG‘, věděly jsme, že už bude všechno dobré,“ vypráví Lilija. Bratři je vzali do sálu Království, kde se ohřály, najedly a odpočinuly si, než je pak převezli k jiným spoluvěřícím domů.

„Cítily jsme, jak o nás Jehova pečuje, a naše víra je teď ještě silnější,“ říká Lilija, která je teď v Německu. „Jsem Jehovovi moc vděčná za jeho lásku a za bratry a sestry, kteří jsou ochotní druhým v těžkých chvílích pomoct.“

Sestra Anastasija Kovalovová vyprávěla, jak ruská armáda ze vzduchu napadla město Záporoží. Ze svého bytu viděla záblesky minometné palby a slyšela exploze. Její sedmiletý synovec a tříletá neteř byli z neustálého bombardování hodně rozrušení, a tak se rodina rozhodla, že odejde. „Moc jsme si toho s sebou nemohli vzít, takže nám pak chybělo oblečení a další věci,“ vzpomíná Anastasija. „Bratři se ale o všechno postarali. Měli jsme toho dokonce víc, než jsme potřebovali.“ Anastasija a její švagrová Anja s dětmi zamířily přes Polsko do Německa.

Vždycky když se rozezněly sirény, se sestra Anastasija Ščukinová s maminkou Olhou Lysenkovou zamkly v chladném sklepě svého malého domu. Obě sloužily jako průkopnice ve městě Brajiliv ve Vinnycké oblasti, kde bylo zapotřebí víc zvěstovatelů. Pořád přemýšlely, jestli zůstat, nebo odejít. Situace se ale zhoršovala, a tak se rozhodly, že utečou. Vzaly si jen to nejnutnější a vlakem cestovaly dva dny, během kterých toho moc nenaspaly. Celá situace byla zvlášť těžká pro 58letou Olhu, která má zdravotní problémy. Když ve dvě ráno přijely do Řešova v Polsku, přivítala je jejich duchovní rodina. „Přestože bylo hodně pozdě, bratři na nás čekali,“ vyprávěla Anastasija. „Jsme Jehovovi i bratrům a sestrám ohromně vděčné.“

Ve městě Sumy se bratr Andrzej Chyba, který má polské občanství, s manželkou Elizabeth z Británie a pěti dalšími lidmi skrývali ve sklepě u jednoho bratra. Slyšeli stíhačky, střelbu a exploze. Dívali se ale na video Jehovo, v tebe jsem vložil důvěru o králi Ezekjášovi a o tom, jak se Asyřané chystali zaútočit na Jeruzalém, a to jim dodávalo odvahu.

„Bratři nám posílali různé biblické myšlenky, třeba nás povzbudili, abychom si přečetli 27. žalm,“ řekl Andrzej, který už je se svou ženou v Polsku.

Jsme si jistí, že Jehova bude podporovat naše bratry a sestry, kteří „[snesli] ztrátu všeho“ s nadějí, že už brzy žádné války nebudou. (Filipanům 3:8)