Služební rok 2020 byl pro naši organizaci přelomový. Humanitární akce totiž probíhaly ve větším rozsahu než kdykoli předtím a po celém světě bylo jmenováno přes 950 výborů pro humanitární pomoc. V roce 2020 se svět potýkal nejen s pandemií covidu-19, ale také s celou řadou ničivých přírodních katastrof a dalších nepředvídaných událostí. Bratři z výborů pro humanitární pomoc měli ještě těžší úlohu než obvykle. Svým spoluvěřícím, kteří byli nějakou katastrofou zasaženi, museli zajistit potřebnou pomoc, ale zároveň se museli řídit bezpečnostními opatřeními souvisejícími s covidem-19. Bratři a sestry, kteří humanitární pomoc poskytovali, se ale shodují na tom, že tato práce posilovala jejich víru. Jaké události naše spoluvěřící například zasáhly?

Počet silných bouří, které postihly naše bratry, vzrostl ve služebním roce 2020 oproti tomu předchozímu o 11,5 procenta. Celkem šlo o 126 bouří. Řada z nich způsobila ničivé záplavy nebo sesuvy půdy.

Například území Filipín opakovaně zasáhly tropické cyklony. Mnoho zvěstovatelů kvůli tomu muselo opustit svůj domov.

Prudké deště po celé Nigérii ničily našim bratrům úrodu.

V Jižní Koreji způsobilo velké škody nezvykle dlouhé monzunové období.

Požáry zuřily v mnoha zemích a několik požárů patřilo k těm nejrozsáhlejším v historii.

Některé naše bratry postihly obrovské požáry označované jako „gigafires“ – jedná se o požáry, které spálí nejméně 1 milion akrů (přes 400 000 hektarů) půdy.

Platilo to například o Spojených státech.

Tyto požáry zasáhly také naše bratry v Austrálii.

V reakci na tyto katastrofy vydala naše organizace bezpečnostní pokyny s cílem chránit jak ty, kdo humanitární pomoc poskytují, tak ty, kdo ji dostávají.

Bratr Čchan-hui Han, který působil ve výboru pro humanitární pomoc v Jižní Koreji, popisuje některá z opatření, jejichž účelem bylo chránit bratry a sestry. Říká: „Všem jsme každé ráno měřili teplotu, neustále jsme dodržovali rozestupy, omezili jsme počet dobrovolníků na jednom místě a nescházeli jsme se ani ke společnému jídlu, ani během přestávek. Dobrovolníci měli navíc za úkol před prací i po ní dezinfikovat své nástroje.“

Někteří naši bratři museli v důsledku těchto katastrof opustit svůj domov nebo o něj úplně přišli. Bratr Chris Shirah, který pracoval ve výboru pro humanitární pomoc během požárů na západním pobřeží Spojených států, vysvětluje: „Při ubytovávání bratrů a sester jsme pečlivě dodržovali opatření spojená s covidem-19.“

Kvůli bezpečnostním opatřením a omezením pohybu se v mnoha oblastech nemohlo do humanitárních prací zapojit tolik dobrovolníků. Bratr Philips Akinduro, který pracoval ve výboru pro humanitární pomoc v Nigérii, vysvětluje: „Největší překážkou, kterou jsme museli překonat, byla omezení pohybu [stanovená vládou]. Nebylo proto snadné dostat na místo tolik pracovníků, kolik jsme potřebovali.“

Bratr Jun-hjong Kim, který byl také členem výboru pro humanitární pomoc v Jižní Koreji, popisuje, jaký postoj pracovníci měli. Říká: „Svoji práci jsme dělali z lásky k Bohu a k našim bratrům. Proto jsme si vždycky dávali pozor, abychom nikoho neohrozili. Díky tomu jsme ani přes všechna ta dodatečná bezpečnostní opatření neztratili radost z toho, že se téhle práci můžeme věnovat.“

To, že se navzdory nejrůznějším překážkám humanitární akce vydařily, posílilo víru všech, kdo se jich účastnili.

Například bratr Han měl obavy, jestli výbor pro humanitární pomoc dokáže sehnat dostatek dobrovolníků tak rychle, aby mohli s humanitární akcí začít do 24 hodin. „Během pár hodin jsem si uvědomil, že jsem se bál úplně zbytečně. Nabídly se stovky bratrů a sester z celé Jižní Koreje. Bylo jich tolik, že jsme některé [nabídky] museli dokonce odmítnout.“ A dodává: „Naprosto jasně jsem cítil, že Jehova je s námi. Byl to úžasný zážitek.“

Podobné pocity měl i bratr Brad Benner, který pomáhal odstraňovat následky dvou hurikánů v Hondurasu. Vzpomíná: „I když to byla hodně stresová situace, naši bratři, kteří přišli o střechu nad hlavou, dostali jídlo, přístřeší a duchovní povzbuzení, které potřebovali. Na vlastní oči jsem viděl, že ani když se dva hurikány spojí s celosvětovou pandemií, nedokážou zničit lásku, která je v naší organizaci.“

Bratr Alquin Dayag, který pracoval ve výboru pro humanitární pomoc na Filipínách, říká: „Díky tomu všemu, co se stalo, jsem si ještě víc uvědomil, že Jehova nám opravdu štědře dává mimořádnou sílu a taky moudrost, abychom svůj úkol dokázali splnit.“ (2. Korinťanům 4:7)

Moc si vážíme namáhavé práce, kterou vykonávají bratři v pobočkách a výborech pro humanitární pomoc i všichni ti, kdo se humanitárních akcí účastní. Práce, které se tito dobrovolníci z lásky věnovali, i štědré dary bratrů a sester byly v tomto roce plném ničivých katastrof opravdu velkou pomocí. (1. Tesaloničanům 1:3)