Itálie patří mezi země, které jsou pandemií COVID-19 zasažené nejvíc. V souladu s pokyny od vedoucího sboru poskytuje italská pobočka bratrům a sestrám praktickou i duchovní pomoc.

O bratry v severní, střední a jižní Itálii se starají tři výbory pro humanitární pomoc. Aktuální informace o potřebách zvěstovatelů získávají od krajských dozorců, kteří je pravidelně dostávají od místních starších.

Kromě toho, že místní starší pomáhají zvěstovatelům prakticky, snaží se také, aby si bratři a sestry zachovali svoje duchovní návyky. Krajský dozorce Villiam Boselli, který slouží poblíž Milána, jednoho z prvních měst zasažených pandemií, říká: „I když bratři a sestry nemůžou vycházet z domu, všichni zůstávají ve spojení. Na shromáždění jsou připojení přes videokonference, a tak se všichni navzájem můžou povzbuzovat a dávat najevo svou víru. Ze shromáždění, která se konají prostřednictvím videokonferencí, mají velký prospěch dokonce i starší bratři a sestry. Mám za to, že sbory jsou jednotnější než kdy jindy.“

S našimi bratry a sestrami teď navíc shromáždění sleduje mnoho jejich příbuzných, kteří nejsou svědkové. Jedna sestra říká: „Manžel nikdy na shromáždění nechtěl, ale teď shromáždění přišla za ním ... a víte co? Moc se mu líbí!“

Bratři a sestry zároveň využívají každou příležitost, aby mohli vydat svědectví. Například když naše sestra vezla jedné starší spolukřesťance invalidní vozík, zastavili ji na kontrolním stanovišti tři policisté. Sestra jim vysvětlila, že pomáhá starší ženě, a ukázala jim povolení k cestě. Pak každému z nich nabídla letáky Co přinese budoucnost? a Skončí někdy utrpení? Policisté si je vzali. Na zpáteční cestě policisté sestru zastavili znovu. Tentokrát jí poděkovali a poprosili jí, aby jim o naději, kterou dává Bible, řekla víc. Dokonce přizvali k rozhovoru další dva kolegy. Sestra jim moc ráda ukázala stránky jw.org. Jeden z policistů jí řekl: „Děkuji, madam, udělala jste nám radost.“

Bratr Boselli říká: „I když k mým úkolům patří povzbuzovat a utěšovat druhé, já sám jsem povzbuzený tím, jak jsou bratři duchovně silní a rozhodnutí vytrvat. Jejich láska k Jehovovi je tak ryzí a ohromující, že mi až vhání slzy do očí. Jsou opravdu nádherným darem od Jehovy, bez kterého bychom se neobešli.“

Je jasně vidět, že navzdory náročným okolnostem naši bratři zůstávají duchovně silní a dělají všechno pro to, aby „nikdo kvůli těm těžkostem nezakolísal“. (1. Tesaloničanům 3:2, 3)