26. ZÁŘÍ 2019
ITÁLIE

V Itálii byla odhalena pamětní deska připomínající perzekuci svědků Jehovových nacisty a fašisty

PŘEHRÁT V JAZYCE

Pamětní deska umístěná v Risiera di San Sabba v Terstu. Svědkové Jehovovi v koncentračních táborech měli na uniformách fialové trojúhelníky

Dne 10. května 2019 byla za účasti státních představitelů, historiků, novinářů a stovek dalších návštěvníků slavnostně odhalena pamětní deska, která připomíná pronásledování tisíců našich bratrů a sester nacisty a fašisty. Slavnostní odhalení proběhlo v objektu Risiera di San Sabba v severovýchodním italském městě Terst. Jde o bývalý mlýn na zpracování rýže, který se stal jediným koncentračním táborem s krematoriem v Itálii. Slavnostního odhalení se účastnila jak místní, tak celostátní zpravodajská média, včetně Canale 5, což je jedna z nejsledovanějších televizních stanic v zemi.

Christian Di Blasio, mluvčí svědků Jehovových v Itálii, zahájil slavnost proslovem o věrnosti. Řekl: „Svědkové Jehovovi byli jediní, koho za Třetí říše nacisté pronásledovali pouze na základě jejich náboženského přesvědčení. Jako skupina byli jediní, kdo se mohli pronásledování vyhnout. Stačilo, aby se zřekli své víry a podpořili režim. Oni ale měli odvahu držet se křesťanských zásad. Zůstali věrní Bohu a nepřestali projevovat lásku druhým.“ Bratr Di Blasio pak pustil videonahrávku rozhovoru se sestrou Emmou Bauerovou. Sestra vzpomínala, jaké pronásledování ona i její rodina za války zažily, a vysvětlila, že praví křesťané se ani pod hrozbou smrti svých zásad nezřeknou. V závěru ceremoniálu měl projev starosta Terstu Roberto Dipiazza. Řekl: „Jsem velmi rád, že ta deska tady je. Musíme dělat všechno pro to, aby k takovým perzekucím už nikdy nedošlo.“ Pak byla pamětní deska oficiálně odhalena.

Mnoho odborníků a známých osobností zhodnotilo tuto událost jako velmi významnou. Například bývalý prezident Federace evangelických církví v Itálii Giorgio Bouchard uvedl: „V poměru k počtu členů nezaplatila žádná jiná církev tak vysokou krvavou daň jako svědkové Jehovovi. ... Tato krutá zkušenost ovšem celé hnutí posílila. Z pohledu dějin – a věříme, že i z pohledu Boha – se prokázali jako jediná křesťanská církev, která se jednotně postavila proti ideologii Třetí říše.“ (Další vyjádření najdete v rámečku dole.)

Předpokládá se, že památník Risiera di San Sabba navštíví asi 120 000 lidí ročně. Každý návštěvník bude mít příležitost si díky pamětní desce připomenout tisíce svědků Jehovových, kteří si navzdory pronásledování od nacistů a fašistů uchovali pevnou víru a zůstali politicky neutrální. (Zjevení 2:10)

Sergio Albesano

(historik, Turín)

O svědcích Jehovových jsem se dozvěděl, když jsem se jako student zabýval odpíráním vojenské služby v Itálii. Zapůsobilo na mě, jak žijí. Sám jsem buddhista, ale vážím si jich, protože mají silnou víru. Díky ní zůstali věrní svým náboženským zásadám a nezřekli se svého přesvědčení, i když někteří za to zaplatili životem.

Luigi Berzano

(sociolog, profesor na Turínské univerzitě, šéfredaktor Annual Review of the Sociology of Religion)

I přes výpovědi očitých svědků a spolehlivé historické záznamy trvalo opravdu dlouho, než se svědkům Jehovovým dostalo uznání jako obětem nacistické perzekuce. Konečně se přestalo mlčet o úžasném projevu víry a lidskosti více než 25 000 svědků Jehovových, kteří byli v Německu pronásledováni. ... Příběh svědků Jehovových byl a zůstane výjimečný. Na rozdíl od ostatních obětí svědkové trpěli jen pro to, že se nechtěli vzdát své víry, a tak je jejich příběh ještě ušlechtilejší a vznešenější.

Giorgio Bouchard

(bývalý prezident Federace evangelických církví v Itálii)

Zatímco duchovní velkých církví (luteránské a katolické) pochodovali po boku německých jednotek na Stalingrad (dnešní Volgograd), stovky svědků Jehovových umíraly ve vězeních a koncentračních táborech jako mučedníci, protože odmítli jednat proti svému svědomí. ... V poměru k počtu členů nezaplatila žádná jiná církev tak vysokou krvavou daň jako svědkové Jehovovi. ... Tato krutá zkušenost ovšem celé hnutí posílila. Z pohledu dějin – a věříme, že i z pohledu Boha – se prokázali jako jediná křesťanská církev, která se jednotně postavila proti ideologii Třetí říše.

Giuseppina Celloniová

(psycholožka a psychoterapeutka, Terst)

Pronásledování této náboženské skupiny nacisticko-fašistickým režimem se dlouho nevěnovala pozornost. Deska na tomto historicky významném místě ale ctí památku tisíců svědků Jehovových, kteří se s odvahou, věrností a vírou drželi ušlechtilých křesťanských hodnot, protože chtěli žít v míru. ... Svědkové Jehovovi, kteří přežili, byli schopni překonat trauma díky tomu, že se snažili vést pokojný život. A také pevně věřili v budoucí „nový den“, kdy už nebude žádné utrpení a nikdo se nebude muset ptát „proč“.

Maurizio Costanzo

(novinář a televizní moderátor, Řím)

Nemůžeme opomenout tisíce svědků Jehovových z různých evropských zemí, kteří byli posláni do koncentračních táborů. Zemřelo jich tam 1 500. Na druhou stranu to, že svědkové Jehovovi byli nacisticko-fašistickým režimem pronásledováni, není překvapující. Důvodem nebyla rasa, ale jejich víra, pokoj a politická neutralita – věci, které byly nežádoucí. Je to důležitá kapitola v historii svědků Jehovových, a proto je na místě si ji s nejhlubší úctou připomenout.

Annamaria Fiorillová

(zástupkyně prokurátora milánského soudu pro mládež)

Je důležité mít na paměti, že pro nacisty svědkové Jehovovi představovali nebezpečí. Jejich pohled na svět totiž vychází z předpokladu, že život je posvátný, což bylo v rozporu s plány na postupné ovládnutí světa árijskou rasou. ... Svědkové Jehovovi, kteří se jako odpírači vojenské služby odmítli vzdát své víry i za cenu ztráty života, nebyli jen náboženskými mučedníky. Dnes se stejně jako kdysi dají označit za odvážné zastánce nenásilí a míru. Představují skvělý příklad lidské velikosti a naději pro další generace.

Anna Foová

(profesorka moderních dějin na univerzitě La Sapienza, Řím)

Historikové se začali zabývat „fialovými trojúhelníky“ a jejich pronásledováním až po roce 1990. Hlavním důvodem bylo to, že perzekuce svědků Jehovových pokračovala ve východním Německu i po válce. Označovali je za nepřátele socialismu, agenty amerického imperialismu i za špióny a znovu je zavírali do vězení. Asi 4 000 jich bylo odsouzeno do vězení a 1 000 jich bylo uvězněno bez soudu. Teprve až po roce 1989 a po sjednocení Německa byl jejich příběh vyzvednut z prachu zapomnění a dostalo se jim uznání. Pronásledováni byli nejen muži, ale jak poukazuje historička Adriana Lottová, i ženy. Ty byly často vězněny proto, aby nemohly nijak ovlivňovat své děti a vychovávat je jako pacifisty. Začátkem roku 1933 patřily hned za komunistickými ženami k druhé nejpočetnější skupině v koncentračních táborech, zvláště pak v ženském koncentračním táboře Ravensbrück. Od ostatních se odlišovaly tím, že odmítaly dělat jakoukoli práci spojenou s armádou či válkou, například šít vojenské uniformy nebo obstarávat zeleninu pro jednotky SS. Musely snášet tvrdé fyzické tresty, a v některých případech byly dokonce odsouzeny k trestu smrti.

Maria Fausta Materniniová

(profesorka právní komparatistiky a náboženství na Terstské univerzitě)

Tohoto dojemného ceremoniálu v Risiera di San Sabba jsem se zúčastnila s velkým zájmem. Tato událost obrátila pozornost na příběh svědků Jehovových, kteří si raději zvolili smrt, než aby se zřekli své víry. ... V dnešní době, stejně jako v minulosti, je posláním svědků Jehovových aktivně přispívat k šíření hodnot, které jsou nezbytné pro udržení pokojných a harmonických mezilidských vztahů. Moc si vážím toho, že jsem sem byla pozvaná, a ráda bych svědkům Jehovovým vyjádřila uznání za to, co tehdy udělali.

Marzio Pontone

(právník, Turín)

Přes 25 let jsem v soudních síních u vojenských a státních soudů bojoval za „svobodu náboženského vyznání“ pro svědky. Bez jakékoli pochybnosti můžu prohlásit, že jsou pro ně charakteristické tři základní věci. Svědkové Jehovovi 1. svůj postoj nikdy nemění, 2. jsou věrní Bohu a 3. bezvýhradně poslouchají a dělají všechno, co si podle jejich názoru Jehova přeje. Někteří ze svědků dokonce raději položili svůj život, než aby se vzdali své víry. A „fialové trojúhelníky“ jsou toho dokladem. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že někteří svědkové se stali mučedníky za víru. O svědcích Jehovových můžu mluvit jen v dobrém, protože věřím, že si zaslouží respekt, a to i od těch, kdo jsou stejně jako já jiného náboženského vyznání (katolického).

Guido Raimondi

(bývalý předseda Evropského soudu pro lidská práva)

Jsem vděčný, že byl zorganizován tento důležitý ceremoniál, připomínající perzekuci a utrpení tisíců svědků Jehovových, kteří se stali obětmi nacistického barbarství. Byla to i jejich oběť, co pohnulo veřejným míněním natolik, že vznikl projekt sjednocené Evropy a Evropský soud pro lidská práva. ... Jako občané Evropy bychom měli ctít jejich památku a být jim vděční.

Bruno Segre

(právník, novinář, zakladatel novin L’Incontro, Turín)

Jako spolutvůrce návrhu zákona pro uznání těch, kdo v Itálii z důvodu svědomí odmítají vojenskou službu, jsem měl příležitost před italskými vojenskými soudy hájit stovky mladých svědků Jehovových. Musím říct, že jejich silná víra podepřená zásadami čestnosti, obětavosti a solidarity si získala můj obdiv.