ŘÍM – V pátek 24. listopadu 2017 se na Padovské univerzitě, která patří k nejstarším v Itálii, sešli odborníci na medicínu, bioetiku a právo. Konala se tam konference nazvaná „Dospělí pacienti odmítají transfuzi: Jaké jsou alternativy? – Šetření krví 2017“. Akci sponzorovalo víc než 25 italských vědeckých společností a asociací a také italské ministerstvo zdravotnictví.

Transfuze jsou tradičně považovány za bezpečné a zároveň za jediný léčebný prostředek, který může zachránit život pacientovi podstupujícímu náročnou léčbu nebo operaci. Hodně řečníků na konferenci tento názor zpochybnilo. Jeden z odborníků, dr. Luca P. Weltert, který pracuje jako kardiochirurg v Evropské nemocnici v Římě, řekl: „Dnes jsme viděli, že transfuze můžou být škodlivé a v mnoha případech nejsou potřeba.“

Dr. Weltert i ostatní přednášející lékaři dospěli k tomuto závěru jednak na základě svých zkušeností v medicíně a jednak na základě vědeckých studií, které ukazují souvislost mezi transfuzemi a zvýšenou úmrtností, nemocností, délkou pobytu v nemocnici a dalšími vážnými zdravotními riziky. a

Takové vědecké důkazy spolu s vysokými náklady, které jsou s transfuzemi spojené, přiměly v roce 2010 Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), aby vyzdvihla, že je potřeba řídit se konceptem „patient blood management“ (PBM, péče o pacientovu krev). Jde o typ péče, který zahrnuje různé lékařské obory, snaží se brát v úvahu všechno, co souvisí s bezpečím a zdravím pacienta, zvyšuje úspěšnost chirurgických zákroků a podstatně snižuje množství podaných transfuzí. WHO vydala rezoluci, ve které vybídla všech 193 členských států Organizace spojených národů, aby zásady PBM uvedly do praxe.

Profesorka Stefania Vagliová, primářka transfuzního oddělení Univerzitní nemocnice sv. Ondřeje v Římě, podrobně mluvila o tom, jak se díky PBM změnil přístup lékařů k používání krve. Řekla, že dřív byla lékařská péče závislá na darované krvi, avšak teď „už vůbec není středem zájmu darovaná krev, ale pacientova vlastní krev“. Jeden z cílů PBM je „minimalizovat krevní ztráty, a to tak, že ústředním bodem celého procesu je pacient. ... Myslí se především na to, aby se šetrně hospodařilo s pacientovou krví, a dělá se pro to všechno potřebné.“ Profesorka Vagliová také objasnila, že různé techniky pro hospodaření s pacientovou vlastní krví „ve výsledku znamenají kvalitnější lékařskou péči“.

Dr. Tommaso Campagnaro, chirurg v univerzitní nemocnici ve Veroně, potvrdil, že je výhodné používat postupy, díky kterým je možné vyhnout se transfuzím. Přednesl výsledky analýzy záznamů o pacientech, kteří od konce 90. let podstoupili nejsložitější břišní operaci, a zakončil to slovy: „Pacienti, kteří nedostali transfuzi, měli v porovnání s ostatními míň komplikací a nižší úmrtnost.“

Dr. Campagnaro i několik dalších řečníků veřejně poděkovali svědkům Jehovovým za jejich zásluhu na tom, že lékaři vyvinuli alternativy k transfuzím. Anna Aprileová, docentka medicínského práva na Padovské univerzitě, řekla: „Děkujeme svědkům Jehovovým, kteří vyvolali diskuzi o právu odmítnout transfuzi. Všem to pomohlo o této problematice víc přemýšlet a poprat se s výzvou používat míň krve.“

Řečníci zastupovali různé lékařské obory, jako je anesteziologie, kardiologie, gynekologie, hematologie, onkologie a ortopedie. Poselství celé konference bylo ale stejné: Vzhledem k rostoucímu počtu uveřejněných údajů a zkušenostem odborníků by lékařské instituce a organizace, zákonodárci i veřejnost měli být otevření zásadám PBM.

Dr. Weltert dodává: „Operace disekce aorty je momentálně v chirurgii největší operace, jakou můžete na lidském těle provést. ... Když je možné udělat bez krve něco takového, pak je možné operovat bez krve v podstatě cokoli.“