Okresní soud ve městě Kwangdžu v Jižní Koreji naplánoval na 8. prosince 2022 soudní slyšení v případu bratra Hje-min Kima. Hje-min je prvním odpíračem vojenské služby z důvodu svědomí, který odmítl civilní službu nabízenou státem, protože má charakter trestu. Hrozí mu trest odnětí svobody až na 36 měsíců a taky záznam v trestním rejstříku.

Civilní služba v Jižní Koreji je jedna z nejdelších na světě. Trvá tři roky, čímž je dvakrát delší než aktivní vojenská služba. Během tohoto období jsou odpírači drženi na ubikacích ve vězeňském zařízení, tak jako by byli v domácím vězení, a vztahují se na ně přísná omezení. Jihokorejská civilní služba tedy není skutečnou alternativou k vojenské službě, a proto jí mezinárodní odborníci dali nálepku „alternativní trest“. a

Ústavní soud Jižní Koreje došel 28. června 2018 k závěru, že korejská ústava chrání práva odpíračů z důvodu svědomí. V tomhle přelomovém rozhodnutí zároveň zákonodárce varoval: „Pokud by náhradní služba byla tak dlouhá nebo náročná, že by pro odpírače z důvodu svědomí bylo obtížné se pro ni rozhodnout, zcela by to popřelo její účel nebo by ji to degradovalo na pouhý trest a vedlo by to k porušení dalších základních práv.“

Komise OSN pro lidská práva v rezoluci z roku 1998 stanovila mezinárodní normy týkající se náhradní služby. Zemím s povinnou vojenskou službou bylo připomenuto, aby odpíračům vojenské služby z důvodu svědomí poskytly takové formy služby, které jsou „ve veřejném zájmu a nemají povahu trestu“.

Hje-min nestojí před soudem poprvé. V září 2020 ho Nejvyšší soud Jižní Koreje jako odpírače vojenské služby z důvodu svědomí plně osvobodil. Pár týdnů nato si zažádal o možnost vykonávat civilní službu. Ta mu byla nabídnuta až 7. února 2022. Když ale plně zvážil trestní charakter současné civilní služby, rozhodl se ji uctivě odmítnout.

Jestli soud rozhodne v Hje-minův prospěch, mohlo by to podnítit vládu, aby stávající program civilní služby přehodnotila a lépe ho přizpůsobila mezinárodním normám. Taková změna by pomohla nejen našim bratrům a jejich rodinám, ale i lidem v Jižní Koreji obecně. Do té doby se za naše bratry modlíme, aby se dál spoléhali na Jehovu a on jim pomáhal „vytrvávat s trpělivostí a radostí“. (Kolosanům 1:11)