Tong-hjuk Sin, který vyrůstal v Jižní Koreji, už jako malý chlapec věděl, že jednoho dne půjde na vojnu. Potom co dostal povolávací rozkaz, nastoupil vojenskou službu a v roce 2005 šel do civilu. Pak byl automaticky zařazen mezi vojáky v záloze a víc než osm let byl pravidelně povoláván na vojenská cvičení.

Krátce po ukončení vojenské služby začal Tong-hjuk Sin studovat Bibli. Pokojné biblické poselství zapůsobilo na jeho svědomí a on už se nechtěl žádných vojenských aktivit účastnit. Když v březnu 2006 dostal povolávací rozkaz k vojenskému cvičení, informoval příslušné úřady, že mu jeho svědomí nedovoluje cvičení nastoupit.

Jižní Korea neuznává právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí. V současné době dostává povolávací rozkazy k vojenskému cvičení víc než 40 svědků Jehovových, kteří jsou odpírači z důvodu svědomí.

Vojenské úřady neuznaly důvody, pro které Tong-hjuk Sin odmítl nastoupit vojenské cvičení, a v roce 2006 mu zaslaly celkem 30 povolávacích rozkazů. Dostával je i následujících sedm let. Celkem jich od března 2006 do prosince 2013 obdržel 118. * Protože pokaždé uctivě odmítl cvičení nastoupit, byl 49krát soudně stíhán, 69krát stanul před soudem první instance a odvolacím soudem a obdržel dohromady 35 soudních rozhodnutí.

Soudy nijak nezpochybňovaly skutečnost, že se Tong-hjuk Sin upřímně drží svého svědomí. V rozhodnutí ze 7. října 2014 okresní soud v Ulsanu uvedl: „Je pochopitelné, že když se [Tong-hjuk Sin] stal svědkem Jehovovým, neměl v této záležitosti jinou možnost než porušit zákon, protože nastoupit vojenskou službu by bylo v rozporu s jeho svědomím a náboženským přesvědčením.“

I když si byl okresní soud vědom, že Tong-hjuk Sin je ve složité situaci, byl stejně jako ostatní jihokorejské soudy omezen předpisy branného zákona. Soudy udělily Tong-hjuk Sinovi pokuty v hodnotě víc než 16 milionů wonů (asi 360 000 Kč) a šestkrát ho odsoudily do vězení na nejméně šest měsíců. Tyto rozsudky pak byly změněny na podmíněné tresty. V jednom případě mu soud nařídil 200 hodin veřejně prospěšných prací.

Tong-hjuk Sin řekl: „Byl jsem hodně vystresovaný a prožíval jsem úzkost. Připadalo mi, že to nikdy neskončí. To, že jsem byl často před soudem, ničilo i moji rodinu. Myslím, že maminka během těch devíti let trpěla stejně jako já, a to negativně ovlivnilo její zdraví. Skličovalo mě, když jsem viděl, jak se trápí. Měl jsem kvůli tomu i finanční problémy. Neustálé povolávací rozkazy, trestní stíhání a odsouzení vedly k tomu, že jsem musel sedmkrát změnit zaměstnání. Často jsem totiž kvůli opakovaným návštěvám u soudu chyběl v práci.“

Tong-hjuk Sin se proti všem odsuzujícím rozsudkům odvolal, ale bezvýsledně. Dokonce i Nejvyšší soud jeho odvolání čtyřikrát zamítl. Protože Tong-hjuk Sin už v Koreji vyčerpal všechny možnosti se právně bránit, podal v červnu 2016 stížnost k Výboru OSN pro lidská práva. Ve stížnosti uvedl, že Jižní Korea v jeho případě porušila svůj závazek dodržovat Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, protože byl opakovaně povolávaný k vojenskému cvičení, trestně stíhaný a uznaný vinným. Ve stížnosti vyzdvihl tři body, ve kterých došlo k porušení jeho práv:

• Když je odpírač vojenské služby z důvodu svědomí opakovaně povolávaný a následně trestaný za to, že vojenskou službu nenastoupil, jde podle mezinárodních norem o jasné porušení práva na spravedlivý proces.

• To, že byl mnohokrát povolávaný k vojenskému cvičení a následně trestně stíhaný, ukazuje na zřejmý záměr úřadů donutit ho k vojenské službě. Neustálé soudní stíhání negativně ovlivňovalo jeho život, a když se snažil uplatnit své právo na svobodu svědomí, bylo toto právo zlehčováno a on byl označován za zločince.

• Protože Tong-hjuk Sin odmítl vykonávat vojenskou službu kvůli svému pevnému náboženskému přesvědčení, bylo porušeno jeho právo na svobodu svědomí a vyznání.

Tong-hjuk Sin věří, že Výbor OSN pro lidská práva jeho stížnosti vyhoví, protože už několikrát rozhodl, že by Jižní Korea měla uznávat právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí. * Tong-hjuk Sin očekává, že v rozhodnutí bude uznána specifická situace vojáků v záloze, a poznamenává: „Nelituji toho, že jsem se držel biblických zásad a svého svědomí, ale nesouhlasím s tím, jak se mnou úřady zacházely. Doufám, že vláda Jižní Koreje přijme skutečnost, že každý člověk má právo odmítnout vojenskou službu, když je to v rozporu s jeho svědomím.“ Svědkové Jehovovi v Jižní Koreji i na celém světě doufají v to samé.