Dne 6. července 2023 získala skupina 15 mladých svědků Jehovových z německého města Kassel první cenu za projekt o naší odvážné sestře Wilhelmine Pötterové, která zemřela při nacistickém pronásledování.

Spolek Stolpersteine in Kassel rozmístil po městě pamětní kostky, takzvané kameny zmizelých, na připomínku těch, kdo během nacistického režimu přišli o život. Patří k nim i Wilhelmine a Justus Pötterovi. Po Wilhelmine je taky pojmenovaná jedna ulice v sousedním Niestetalu. Při příležitosti desátého výročí spolku dostali studenti z celého Kasselu možnost, aby si vybrali jednu nebo víc obětí nacistického pronásledování a připravili si projekt o jejím životě. Taky měli říct, co si z toho odnesli.

Skupina bratrů a sester ve věku od 13 do 23 let se rozhodla, že si připraví projekt o Wilhelmine. Natočili 24minutové video o jejím životě, které nazvali Poslouchala jen Boha. Vyprávěli v něm, jak ji nacisté v roce 1937 uvěznili a jak v roce 1942 ve věku 49 let zemřela v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Studenti taky vyrobili malé plakáty s fotografiemi dopisů, které Wilhelmine napsala z vězení svému manželovi a rodině. Tyhle plakáty byly vyvěšené na autobusové zastávce v ulici, která je po ní pojmenovaná.

V dopise z 25. dubna 1937 Wilhelmine svému manželovi napsala: „Drahý Juste, byla jsem šťastná, když jsem se dozvěděla, že jsme oba přijali rozsudky s klidem a pevnou vírou. Teď necháváme všechno v Pánových rukách, aby nás mohl dál vést. Především ho v modlitbách prosím, aby nás duchovně i fyzicky posiloval, a my tak mohli dostát svému slibu, že mu zůstaneme věrní až do konce. Nikdy nepřipustí, abychom museli nést těžší náklad, než zvládneme. K našemu Pánu proto vzhlížíme s neochvějnou důvěrou.“ Její modlitby Bůh vyslyšel, protože mu oba zůstali věrní až do své smrti.

Sestra Alexandra Altemeierová, které je 23, ve videu řekla: „Wilhelmine a její manžel věděli, že následovat Krista znamená čelit odporu. Chápali, že pronásledování, věznění, a dokonce i smrt je cena za jejich přesvědčení, a byli ochotní ji zaplatit, protože věděli, že na ně Bůh nikdy nezapomene.“ S projektem pomáhal i osmnáctiletý bratr Ole Schröder. Řekl: „Příklad sestry Pötterové je pro mě velkou motivací. Je pro nás vzorem svou vírou, oddaností Bohu, vytrvalostí a taky tím, že neztratila radost. Na jejím životě jsem si uvědomil, jak obrovskou cenu má přátelství s Bohem.“

Při předávání cen bylo celé video promítnuto 180 přítomným. Byli mezi nimi ostatní studenti, zástupci tisku, starosta, vedoucí městského oddělení pro kulturu a ředitel školního okresu.

Víra a odvaha Justa a Wilhelmine jsou povzbuzením a motivací nejenom pro studenty, kteří se na projektu podíleli, ale i pro nás ostatní. Jsme si jistí, že Jehova na své věrné nikdy nezapomene. (Hebrejcům 6:10)