V dubnu 2012 sedmiletá Vivienne Falconeová donesla od rodičů do ředitelny žádost, aby mohla být na jeden den uvolněna ze školy. Jejich rodina měla jet do Mohuče na třídenní regionální sjezd, který svědkové Jehovovi pořádají každý rok. Rodiče proto chtěli, aby škola jejich dceru na páteční program sjezdu uvolnila z vyučování. Vedení školy to ale zamítlo. Protože rodičům hodně záleželo na tom, aby se Vivienne mohla na sjezdu učit z Bible, vzali ji tam i přes odmítavou reakci školy. Obrátili se v té věci na Státní školskou správu, ale ta sjezd neuznala jako náboženský svátek a nařídila rodině zaplatit administrativní poplatek.

Toto rozhodnutí mohlo mít pro rodiče Vivienne neblahé důsledky, protože podle německého zákona je neomluvená absence žáka považována za nesplnění povinnosti rodiče posílat děti do školy. Za tento přestupek je možné dostat pokutu, a v extrémních případech může rodič dokonce skončit ve vězení. Rodiče Vivienne vnímali zamítnutí žádosti jako zásah do své náboženské svobody a práva vychovávat dítě podle svého přesvědčení.

Viviennini rodiče, Stefano a Elisa, podali na postup Státní školské správy stížnost ke správnímu soudu. Argumentovali tím, že celodenní náboženská setkání jim umožňují uctívat Boha společně jako rodina a upevňovat víru. Uvedli: „V našem náboženství jsou sjezdy mimořádnými událostmi roku.“ * Soud rozhodl ve prospěch rodičů a uznal, že každoroční regionální sjezdy svědků Jehovových jsou náboženské svátky. Státní školská správa se odvolala s tím, že v případě sjezdů svědků Jehovových o náboženské svátky nejde, protože jsou to pouze slavnostní události, a ne zvláštní dny považované za svaté, jako třeba Vánoce, Velikonoce nebo státní svátky.

Dne 27. července 2015 Vrchní správní soud Hesenska potvrdil výnos soudu nižší instance. Rozhodl, že definice náboženského svátku závisí jen na tom, jak na něj náboženská společnost sama pohlíží. Soud shledal, že náboženské záležitosti musí být jasně oddělené od záležitostí státních, a uvedl: „V opačném případě by stát zasahoval do autonomie církví a náboženských a ideologických společností, která je zaručena základním zákonem [tedy německou ústavou].“ Stát je „povinen zůstat ideologicky a nábožensky neutrální“.

Vrchní správní soud se také zmínil o oficiálních webových stránkách svědků Jehovových, na kterých se píše, že svědkové považují svoje regionální sjezdy za náboženské svátky. Soud rozhodl, že když Státní školská správa odmítla vyhovět žádosti Falconeových o uvolnění dcery ze školy, „špatně posoudila právo dítěte na náboženskou svobodu ... a také právo rodičů ... učit děti náboženství a ideologii“. Soud došel k závěru, že stanovisko Státní školské správy „jde proti neutralitě, která se od státu vyžaduje“.

Po příznivém soudním rozhodnutí Falconeovi řekli: „Jako svědkové Jehovovi si velmi vážíme školního vzdělávání a snažíme se vést své děti k tomu, aby měly učení rády. Moc si vážíme i náboženského vzdělávání, protože se díky němu děti učí mít rády duchovní věci a rozvíjet svůj vztah k Bohu. To jim zase pomáhá, aby byly laskavé, ohleduplné a vyspělé. Jsme soudcům za jejich rozhodnutí vděční.“

Armin Pikl, právník manželů Falconeových, dodává: „Toto rozhodnutí potvrzuje, že regionální sjezdy svědků Jehovových jsou posvátné události a že rodiče mají právo vzdělávat děti v souladu se svým náboženským přesvědčením. Studenti, kteří jsou svědky Jehovovými, budou mít možnost se během školní docházky uvolnit z vyučování, aby mohli tyto prospěšné sjezdy navštívit. Věřím, že soudci v dalších zemích vezmou toto rozhodnutí v úvahu, až budou posuzovat podobné případy.“