VÍDEŇ – Dne 13. května 2015 se asi 400 lidí zúčastnilo odhalení pamětní desky věnované Gerhardu Steinacherovi, který patřil ke svědkům Jehovovým. Uběhlo 75 let od doby, kdy byl nacisty popraven za to, že odmítl sloužit v německé armádě. Pamětní deska je připevněna na domě číslo 68 v ulici Lägenfeldgasse v okrsku Meidling, kde kdysi rodina Steinacherových bydlela. U příležitosti slavnostního odhalení pronesla hlavní řeč starostka tohoto vídeňského okrsku, Gabriele Votavová.

Program nesl název „Já prostě nemůžu střílet“, což byl výrok, který na svou obhajobu pronesl Steinacher, když žádal o milost. Tato jednoduchá věta jasně vypovídá o křesťanských hodnotách, kterých si Steinacher vážil. O jedné z nich mluvil Ježíš u Matouše 19:19: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“

Jako dospívající studoval Gerhard Bibli, a když mu bylo 17, rozhodl se, že se stane svědkem Jehovovým. Dne 15. září 1939 byl zatčen za to, že z důvodu svědomí odmítl nastoupit vojenskou službu a složit přísahu věrnosti Hitlerovi. Po šestitýdenním věznění ve Vídni byl přesunut do věznice Moabit v Berlíně.

Hned první den při prvním slyšení, 11. listopadu 1939, byl Steinacher obviněn z maření válečného úsilí a odsouzen k trestu smrti. Požádal o milost na základě svého náboženského přesvědčení, ale Reichskriegsgericht (Říšský válečný soud) 2. března 1940 rozsudek potvrdil. O čtyři týdny později, 30. března 1940, byl v nechvalně známé berlínské věznici Plötzensee popraven gilotinou. Bylo mu pouhých 19 let.

Po slavnostním odhalení pamětní desky program pokračoval v prostorách divadla nedaleké vysoké školy. Součástí programu byla i výstava, která mapovala historii rodiny Steinacherových. V jedné části byla vystavena malá krabice, která se našla v roce 1976. Ta obsahovala 28 dopisů, které Ignatz a Luise Steinacherovi poslali svému synu Gerhardovi do vězení, a také 25 pohlednic a dopisů, které napsal Gerhard rodičům, aby je utěšil. V nich mimo jiné se silným přesvědčením mluví o jejich společné naději.

O celé akci psal vídeňský týdeník Wiener Bezirkszeitung. Popsal ji jako „pozoruhodnou událost“, která Steinacherovy odvážné činy „vynesla ze stínu na světlo“. Článek Steinachera dál chválil slovy: „Byl připraven zemřít za své zásady – za ty samé zásady, pro které žil.“