Přejít k článku

Bratr Dennis Christensen přichází v doprovodu stráže k Železnodorožnyjskému obvodnímu soudu v Orjolu

31. ČERVENCE 2019
RUSKO

AKTUÁLNĚ: Dennis Christensen zůstává pevný i po převozu do trestanecké kolonie

AKTUÁLNĚ: Dennis Christensen zůstává pevný i po převozu do trestanecké kolonie

Dne 6. června 2019, dva týdny potom co bratr Dennis Christensen neuspěl s odvoláním, ho ruské úřady daly převézt z vyšetřovací vazby v Orjolu do vězení – do Trestanecké kolonie č. 3 ve městě Lgov. Lgov leží asi 200 kilometrů od Orjolu, kde má Dennis rodinu a přátele.

Když Dennis přijel do vězení, čelil urážkám a snahám oslabit jeho odhodlání. On ale plně spoléhá na Jehovu a je silný a nebojácný. (1. Petra 5:10)

Ve Finsku (zleva): Mark Sanderson z vedoucího sboru, Irina Christensenová a Tommi Kauko z Finska

Od chvíle, kdy byl Dennis zatčen a uvězněn, bratři s láskou podporují jeho manželku Irinu. V červnu se s ní ve Finsku setkali a povzbudili ji bratr Mark Sanderson z vedoucího sboru a další odpovědní bratři.

Teď je Dennis v trestanecké kolonii víc než měsíc. Irina dostala nedávno povolení si s ním jednou denně zatelefonovat. Také bylo schváleno, že ho může ve vězení navštívit.

Irina si znovu pročítá Dennisovy dopisy

Přes to všechno, co od Dennisova zatčení před více než dvěma lety vytrpěli, zůstávají oba manželé pevní a radostní. Irina říká, že ji ohromně povzbuzují dopisy, které od Dennise každý týden dostává. V jednom z nich, ke kterému se ráda vrací, napsal: „Klíčem k úspěchu je zůstat pozitivní a my máme tolik důvodů k radosti.“ Na závěr se vyjádřil takto: „Podporovat Jehovovo právo vládnout je smysl naší existence. Vím, že naše cesta je dlouhá a ještě jsme nevyhráli. Ale nakonec zvítězíme. Jsem si tím stoprocentně jistý.“

Dne 21. července přečetl bratr Lett z vedoucího sboru vzkaz od Dennise na mezinárodním sjezdu v Dánsku. Mimo jiné v něm stálo: „Rád bych byl na tomto shromáždění s vámi, ale momentálně to není možné, protože moje současné pověření ještě neskončilo. Ale v budoucnu to možné bude a moc se na to těším.“

Když byl Pavel ve vězení v Římě, napsal: „Děkuji vždy svému Bohu při každé vzpomínce na vás, při každé své úpěnlivé prosbě za vás všechny, když s radostí předkládám svou úpěnlivou prosbu... Mám [vás] v srdci, všechny, kdo jste se mnou podílníky na nezasloužené laskavosti, jak  v mých vězeňských poutech, tak při obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy.“ (Filipanům 1:3, 4, 7)