22. SRPNA 2019
RUSKO
Odvolací soud nařizuje, aby byl bratr Andrej Suvorkov propuštěn z domácího vězení
Dne 13. srpna 2019 odvolací soud v Kirovu nařídil, aby byl 26letý bratr Andrej Suvorkov propuštěn z domácího vězení. I když se teď bratr těší z větší svobody, trestní řízení proti němu nebylo zastaveno.
Jak jsme už dřív uvedli, bratr Suvorkov byl 9. října 2018 zatčen společně se svým nevlastním otcem a třemi dalšími bratry, když do 19 domů v Kirovu vtrhli příslušníci místní policie a maskovaní členové speciálních jednotek.
K domovní prohlídce bratr říká: „Hodně z našich cenných věcí nám zabavili. S manželkou jsme si s tím ale nedělali velkou hlavu, protože jsme se vždycky snažili žít jednoduše a nemít k hmotným věcem moc silný vztah. K tomu, abychom zůstali v klidu, nám pomohla myšlenka z Matouše 6:21: ‚Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.‘“
Po raziích byl bratr Suvorkov, jeho nevlastní otec a tři další bratři obviněni z trestné činnosti kvůli tomu, že zpívali písně Království, studovali náboženské publikace a vlastnili Svaté Písmo – Překlad nového světa v ruštině. Všichni byli ponecháni v dočasném zadržovacím zařízení a čekali na rozhodnutí soudu, jestli je propustí, anebo umístí do vazby.
Bratr Suvorkov vypráví, co zažil: „V dočasném zadržovacím zařízení jsem strávil dvě noci. Na začátku jsem se pořád jenom modlil. Byl jsem si jistý, že Jehova mě slyší a že mě bude podporovat. Vybavoval jsem si písně Království a zpíval je. Později jsem si vzpomněl na melodii i slova víc než 50 písní.“
Soud rozhodl, že bratr Suvorkov a ostatní půjdou do vazby. Během prvního týdne ve vazbě se bratr zaměřil na to, aby pomáhal druhým. Vzpomíná: „Řekl jsem si, že se v modlitbách budu zmiňovat o bratrech jmenovitě a že budu psát povzbuzující dopisy těm, jejichž adresu jsem si pamatoval. Měl jsem z toho radost.“ (Skutky 20:35)
Po několika měsících byli nakonec všichni bratři kromě bratra Andrzeje Oniszczuka přemístěni do domácího vězení. Bratr Suvorkov je prvním bratrem z Kirovu, který byl z domácího vězení propuštěn.
„Když se ohlížím zpátky,“ říká, „jsem za tu zkušenost ve vězení moc rád. ... Nevím, co přinese budoucnost ani jestli mě zavřou znovu. Mám teď jistotu, že Jehova a jeho organizace mě budou podporovat, i když budu ve vězení. Strach, ten nemám.“