Ve čtvrtek 16. května 2019 se konalo jednání u odvolacího soudu, během kterého dostal Dennis možnost promluvit na svou obhajobu. Následuje přepis téměř hodinové působivé řeči (původně v ruštině), kterou Dennis přednesl:

Před mnoha lety jeden bezcharakterní muž řekl, že čím častěji se lež opakuje, tím skutečnější se stává. Jinými slovy, stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A ta lež, kterou se někteří pokoušeli vydávat za pravdu, způsobila hodně problémů a ublížila mnoha nevinným lidem.

To všechno se stalo v minulosti a dnes převládá názor, že vzdělaní lidé ve 21. století se z toho poučili.

Ale zdá se, že v tomhle případě to tak není. Stejné metody se znova používají u soudu proti mně a proti dalším svědkům Jehovovým v Rusku. A stejně jako dřív tyhle lži vedou ke spoustě problémů a poškozují hodně nevinných lidí.

Já jsem byl křivě obviněn z toho, že jsem pokračoval v ilegální činnosti právního subjektu svědků Jehovových v Orjolu, který soud prohlásil za extremistický a zakázal ho.

Tohle obvinění se během přelíčení opakovalo znova a znova, ale bez jakéhokoli důkazu. Jako by se někdo pokoušel udělat ze lži pravdu.

Pravda je taková, že jsem nikdy nebyl součástí právního subjektu svědků Jehovových v Orjolu.

Ano, jsem věřící – jsem svědek Jehovův. Spolu se svými přáteli jsem navštěvoval různá náboženská setkání v rámci skupiny, která neměla s orjolským právním subjektem svědků Jehovových žádnou spojitost. To bylo legální a v souladu s článkem 28 Ústavy Ruské federace.

Nepokračoval jsem v činnosti zakázaného právního subjektu svědků Jehovových v Orjolu a neporušil jsem žádný ruský zákon. Nikdy jsem se nepodílel na žádném extremismu.

Hodně lidí se mě ptá: „Jak to, že jsou mírumilovní svědkové Jehovovi vydávaní za extremisty? V čem vlastně ten jejich takzvaný extremismus spočívá?“ Moje odpověď je: „To nevím.“

Svědkové Jehovovi milují své bližní jako sami sebe. Snaží se dělat dobré skutky, být pro společnost užiteční. Jsou to poctiví lidé, kteří poslouchají zákony a platí daně. Co je tedy ten jejich „extremismus“? Sám za sebe říkám, že nevím. A během tohoto soudního řízení mi na to nikdo neodpověděl.

Jsem obžalovaný z toho, že jsem pokračoval v činnosti malého právního subjektu, který byl složený z přibližně deseti členů. Tato skupina byla zákonně registrovaná, ale později ji soud prohlásil za extremistickou. Kdy a jak jsem v činnosti toho subjektu pokračoval? Jaké extremistické činnosti jsem se dopustil?

Na žádnou z těchto otázek jsem během soudního řízení nedostal jedinou odpověď. A víte proč? Protože moji žalobci se pokoušejí udělat ze lži pravdu tím, že ji pořád dokola opakují.

Tady v Rusku se někdo hodně snaží mírumilovné svědky Jehovovy vydávat za extremisty. Ale to není správné a není to pravda. Svědkové Jehovovi nejsou žádní extremisté. Víte, proč ne?

Za prvé, svědkové Jehovovi nikdy neberou do ruky zbraň a neúčastní se ozbrojených konfliktů. Během druhé světové války v Německu mnozí z nich zaplatili životem za to, že odmítli nastoupit do Wehrmachtu, německé armády. Nešli na východní frontu a nezabíjeli sovětské vojáky.

V Sovětském svazu byli svědkové Jehovovi tvrdě pronásledovaní a označovaní jako nepřátelé komunismu a hrozba celému národu. Ale oni vůči svým pronásledovatelům nenávist necítili.

Dnes jsou svědkové Jehovovi sjednocenou celosvětovou rodinou, ke které patří lidé různých národností. Mají se rádi a skvěle spolu vycházejí. Je z toho vidět, že i když jsme každý jiný, můžeme překonat odlišnosti, které jinak svět rozdělují.

Za druhé, Rusko je jediná země, která obvinila svědky Jehovovy z extremismu. Ve víc než 200 zemích světa se mohou svědkové volně scházet a pokojně uctívat Boha. Jsou známí jako mírumilovní lidé, kteří nemají s extremismem naprosto nic společného.

Všichni mají stejné přesvědčení, které je založené na Bibli. Toto učení je vede k tomu, aby projevovali hezké vlastnosti, například lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání.

V Bibli jsou tyhle vlastnosti nazvané „ovoce ducha“. Takové rysy osobnosti nedělají ve společnosti problémy. Nemají nic společného s extremismem. Naopak jsou pro ostatní přínosem.

Za třetí, to, že ruský zákon o potlačování extremistické činnosti je uplatňovaný na svědky Jehovovy, odsuzují i ruští odborníci na lidská práva. Mnozí z nich se jasně vyjádřili, že to kazí pověst Ruska, které vystupuje jako demokratický právní stát. Tito odborníci by nic nenamítali, pokud by obvinění z extremismu bylo u svědků Jehovových oprávněné.

Za čtvrté, uplatňování zákona o potlačování extremistické činnosti na svědky Jehovovy v Rusku odsoudily také jiné země. Parlamentní shromáždění Rady Evropy vyzývá ruskou vládu, aby přestala tento zákon na svědky Jehovovy vztahovat. Výbor OSN pro lidská práva opakovaně vyjádřil znepokojení nad tím, že v Rusku se zákon o potlačování extremismu používá proti svědkům Jehovovým a že v důsledku toho jsou pronásledovaní mírumilovní a nevinní lidé.

Ježíš Kristus své následovníky varoval: „Pokud pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) a Sám byl nakonec odsouzený a popravený na základě falešného obvinění z extremismu. To byla do očí bijící nespravedlnost.

My ale nežijeme v prvním století ani ve středověku. Žijeme v jednadvacátém století, v době, kdy jsou uznávána lidská práva a svoboda vyznání. To jsou práva, která náleží všem lidem bez rozdílu.

Je opravdu možné zakázat někomu víru v Boha a zavřít ho za to do vězení? Podle mě to není správné. Něco takového se stává jenom v totalitních státech, a ne v demokratických právních státech, jako je, jak doufám, i Rusko – nebo se o to alespoň snaží.

Během tohoto soudního procesu zaznělo, že někteří v Rusku považují za extremismus už to, když někdo věří, že jeho náboženství je jediné pravé, a otevřeně se k tomu hlásí. To ale postrádá logiku – všichni věřící si přece myslí, že jejich náboženství je to pravé. Kdyby si to nemysleli, proč by se k tomu náboženství hlásili?

Pokud takové tvrzení samo o sobě usvědčí někoho z extremismu, pak musel být extremista i Ježíš Kristus. Pontiu Pilátovi řekl: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37)

To znamená, že pravda existuje a dá se v Bibli najít. Ježíš o pravdě kázal a učil o ní své učedníky. Nerozebíral s nimi pravdu všeobecně. Mluvil o tom, co je pravda vzhledem k Božímu záměru. Stručně řečeno, Boží záměr je, aby Ježíš, „Syn Davida“ (neboli jeho potomek), sloužil jako velekněz a vládce Božího království.

Ježíš vysvětlil, že hlavním účelem jeho života a služby na zemi bylo, aby o tomhle království oznamoval pravdu. Považují dnes lidé Krista za extremistu kvůli tomu, že kázal o pravdě?

Svědkové Jehovovi se řídí jeho příkladem a kážou pravdivé poselství, které je zapsané v Bibli, totiž že Boží království je jediné řešení všech lidských problémů. O tom, co je v Božím Slově, v Bibli, napsané, si svědkové povídají s každým.

Ježíš jednou řekl Bohu v modlitbě: „Posvěť je pravdou. Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Je proto důležité, aby se všichni lidé o pravdě z Bible dozvěděli. Je to dobrá věc a nemá to nic společného s extremismem.

Svědkové Jehovovi nejsou jediní, kdo si váží Bible. Ruský vědec Michail Lomonosov řekl: „Stvořitel daroval lidstvu dvě knihy. V jedné ukázal svůj majestát a v té druhé svou vůli. První knihou je viditelný svět, který vytvořil . . . Tou druhou knihou je Svaté Písmo.“

Lomonosov nepochybně Svaté Písmo pečlivě studoval. Měl pravdu – o Bohu se můžeme hodně naučit, když pozorujeme to, co vytvořil. A ještě víc se o něm naučíme, když čteme, studujeme a zkoumáme jeho Slovo, Bibli.

Ta sama o sobě říká: „Celé Písmo je inspirované Bohem a je užitečné k vyučování, . . . k výchově k tomu, co je správné. Boží člověk tak může být zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17) Pro každé dobré dílo!

Na křesťanských setkáních, kterých jsem se účastnil a která byla pořádaná náboženskou skupinou, jež není nijak spojená s právním subjektem svědků Jehovových v Orjolu, se mluvilo právě o tom, jak můžeme dělat dobré skutky pro druhé lidi.

Během přelíčení jsme viděli videozáznamy pořízené při dvou takových náboženských setkáních – ve dnech 19. a 26. února 2017. Ve videích nebylo ani stopy po nějakém extremismu. Rozebíraly se myšlenky z Bible, které jsou užitečné pro všechny. Shromáždění se vyznačovala pokojem a radostí, což je pro všechna setkání svědků Jehovových typické.

Biblické myšlenky, o kterých jsme tam mluvili, společnosti nijak neškodí. Právě naopak – hodně lidem pomáhají a dávají jim naději. Těm, kterým zemřel někdo blízký, může přinést útěchu tento biblický slib: „Jako poslední nepřítel bude zničena smrt.“ (1. Korinťanům 15:26)

Smrt je nepřítelem každého člověka, ale pro Boha to hrozivý nepřítel není. V proroctví Izajáše 25:8 se píše: „Svrchovaný pán Jehova navždy pohltí smrt a setře slzy z každé tváře.“

Jen si tu dobu představte. Už nebudou existovat pohřby ani hřbitovy. Slzy smutku budou nahrazené slzami radosti, až Bůh splní svůj úžasný slib a vzkřísí mrtvé. Nakonec se zahojí i ty nesčetné rány, které smrt způsobila.

Tyto myšlenky mně osobně moc pomáhají. Já sám jsem zažil ztrátu několika blízkých. Když jsem byl ve vazbě, zemřel mi člověk, který pro mě hodně znamenal – moje babička, Helga Margrethe Christensenová. Ona byla první z rodiny, kdo začal studovat Bibli a stal se svědkem Jehovovým. Biblickou pravdu předala nejdřív mému otci a potom mně. Lidé, kteří babičku znali – sousedé, kolegové v práci nebo příbuzní, ji měli rádi a vážili si jí.

I ona si vážila druhých a měla je ráda, ať už byli jakéhokoli vyznání, národnosti nebo barvy pleti. Snažila se pomáhat každému a pro své bližní dělala dobré skutky. Je smutné, že by ji někdo pravděpodobně označil za extremistku. Ale rozumní lidé by s tím nesouhlasili.

Čekám na den, kdy ji Bůh přivede zpátky k životu a znovu se uvidíme. Bohužel jsem nemohl přijít na její pohřeb. Ani jsem nemohl během toho smutného období utěšovat členy své rodiny, protože jsem byl ve vazbě kvůli absurdním obviněním z extremismu.

Biblický slib o vzkříšení mi dává naději a útěchu. Ujišťuje mě, že jsem babičku neztratil navždycky a že se jednoho dne spolu znovu setkáme na zemi, kde bude díky Božímu království zase pořádek. Jestliže tato naděje může pomáhat mně, jsem přesvědčený, že může utěšit i další.

Jiná myšlenka z Bible, o které jsme na našich shromážděních mluvili, je ráj, který má být v budoucnosti na zemi. V ráji bude pro všechny dostatek jídla. Všude bude mír. Nikdo nebude nemocný, jak se píše v Izajášovi 33:24: „Nikdo z obyvatel neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ Lidu, který v té zemi žije, bude odpuštěno provinění.“

Může nějak škodit společnosti, když o těchto slibech vyprávíme druhým? Právě naopak, můžou dát lidem naději a radost. Sám Ježíš řekl: „Šťastní jsou spíš ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují ho!“ (Lukáš 11:28)

Záleží na každém, jestli tomu bude věřit, nebo ne. Bůh nikoho nenutí, aby mu sloužil. Jeho slova jsou zapsaná u Jeremjáše 29:11: „‚Vždyť já dobře vím, co pro vás chci udělat,‘ prohlašuje Jehova. ‚Chci pro vás pokoj, a ne neštěstí, chci vám dát budoucnost a naději.‘“

Bůh nám všem nabízí ten nejlepší způsob života. Chce, abychom se stali jeho blízkými přáteli. Svědkové Jehovovi povzbuzují druhé, aby si zvolili tento způsob života, díky kterému můžou mít blízký vztah s Bohem a získat věčný život. Na tom přece není nic extremistického. Proč jsem byl obviněn z extremistické činnosti? Za co mě to chtějí na šest let zavřít?

Nechoval jsem se jako zločinec ani jako extremista. Moji sousedé, policista v naší čtvrti a dozorci ve vazební věznici o mně mluví v dobrém. Znova se tedy musím zeptat: V čem spočívá moje extremistická činnost a za co mám sedět šest let ve vězení?

Nerozumím tomu a nepochopil jsem to ani za tyhle poslední dva roky. Možná bude odvolací soud schopný poskytnout mi nějaké konkrétní odpovědi, protože u soudu první instance jsem je nedostal.

Jak už jsem říkal, žijeme ve 21. století, a ne ve středověku. Lidstvo jako celek udělalo velký pokrok. A proto je velmi smutné, že lidé v Rusku jsou kvůli své víře zase pronásledovaní, a dokonce mučení.

Dne 15. února 2019 členové vyšetřovacího výboru v Surgutu během výslechu sedmi svědků Jehovových použili mučení ve snaze donutit je říct to, co chtěli slyšet. Všichni lidé v Rusku mají podle článku 51 Ústavy Ruské federace právo nevypovídat proti sobě a svým blízkým. Těmto věřícím ale bylo toto právo upřeno.

Přinutili je kleknout si na kolena a ruce držet nad hlavou, surově je bili a ponižovali kvůli jejich národnosti a náboženství. Přes hlavu jim dali igelitový pytel a kolem krku ho zalepili páskou, aby vyslýchaní nemohli dýchat, svázali jim ruce za zády a svázali jim nohy. Křičeli na ně a nutili je k připraveným výpovědím. Někteří vyslýchaní ztratili vědomí z nedostatku kyslíku a málem se udusili. Pak na ně vyšetřovatelé lili vodu a dávali jim elektrické šoky.

Všechno to bylo pečlivě popsané ve znaleckém posudku, ale tito vyšetřovatelé vyvázli bez jediného obvinění. Odpovědní představitelé nad věcí zavírají oči nebo tvrdí, že si ti věřící svá zranění způsobili sami. Ale to je naprosto absurdní! Je to nehorázná lež!

Tohle všechno dělá velkou ostudu novodobému Rusku a já doufám, že pachatelé budou souzení a potrestaní. Jak tohle vůbec můžou lidem dělat? Jak je možné, že používají stejně hrozné a sadistické metody, jaké používali Hitler a Stalin? Doufám, že tentokrát to bude jinak. Upřímně doufám, že v případě tohoto pochybení bude brzy zjednána náprava.

Rozhodnutí soudu zní: „Pokračování v činnosti náboženské organizace, která byla kvůli extremistické činnosti soudním rozhodnutím zrušena, je samo o sobě zločin, trestně stíhatelný extremistický čin.“ To je pochopitelné. Ale co to má co dělat se mnou?

Nic z toho se mě netýká. Nikdy jsem neměl nic do činění s právním subjektem svědků Jehovových v Orjolu. Žádným způsobem jsem v jeho činnosti nepokračoval.

Veškerá moje činnost souvisí s mým křesťanským životem v náboženské skupině, která není na právní subjekt svědků Jehovových v Orjolu nijak vázaná. Všechny moje činy byly v souladu se zákonem a chráněny článkem 28 Ústavy Ruské federace.

Nikdy jsem nedělal nic, co by se dalo označit jako pokračování takzvaně ilegální činnosti právního subjektu svědků Jehovových v Orjolu. Při jednom telefonickém rozhovoru, který jsme při přelíčení taky slyšeli, jsem jednomu z přátel říkal, že jsme náboženská skupina. Nejsme spojení ani s právním subjektem svědků Jehovových, ani s Administrativním centrem.

Soud tohle ale vůbec nebral v úvahu a místo toho použil křivou výpověď agenta Federální bezpečnostní služby (FSB) A. P. Jermolova. Odvolací soud si může ověřit, že skutečné jméno A. P. Jermolova je Oleg Gennaďjevič Kurďumov.

Nejdřív Oleg Kurďumov vyšetřovateli řekl, že nic neví, a uplatnil článek 51 ruské ústavy. Následující den ale pod pseudonymem A. P. Jermolov vypovídal. Pod tímto jménem dával výpovědi i později.

Když jsme u soudu sledovali dvě videonahrávky našich náboženských shromáždění z 19. a 26. února 2017, která se konala nezávisle na právním subjektu svědků Jehovových v Orjolu, bylo jasné, že ten, kdo je tajně nahrával, byl právě Oleg Kurďumov. Bylo to až směšně nápadné. Když se pohnul on, pohnula se i kamera, a když k němu někdo přišel, bylo jasně slyšet, jak říká: „Dobrý den, já jsem Oleg.“

To znamená, že nejdřív jako tajný agent bezpečnostní služby nahrává naše náboženská setkání. Pak pod svým skutečným jménem tvrdí, že nic neví. A další den lže pod falešným jménem. Stejnou lež opakuje před soudem, kde vystupuje jako tajný svědek. Tohle je spravedlnost?

Agenti FSB podle zákona nemůžou svědčit u soudu pod falešným jménem. Ale prokurátor, státní zastupitelství i soudce prostě dělali, že to nevidí, a nechali ho křivě svědčit. Jeho svědectví je teď použité proti mně. Nemůžu pochopit, jak je možné, že to soud dovolí.

Ještě víc jsem zmatený z toho, že to dovolí státní zastupitelství. Tento úřad má zajistit, že se všechno bude dít v souladu s ruskými zákony a že žádný z nich nebude porušen. Ale v tomhle případě nad tím prostě zavřeli oči.

Prosím odvolací soud, aby mě pochopil správně. Osobně proti těmhle lidem nic nemám. Nemyslím si, že to jsou špatní lidé, a rád bych si s nimi jednou vypil kafe a tomuhle všemu se společně s nimi zasmál. Ale nejsem spokojený s kvalitou jejich práce, která byla až dosud – mírně řečeno – mizerná.

Chápu, že pro soud bylo velice výhodné použít jako tajného falešného svědka právě agenta FSB. Takový tajný svědek totiž nemá svědomí, snadno dokáže lhát a překrucovat pravdu a řekne před soudem cokoli, co je potřeba k mému usvědčení.

Takovému svědectví se nedá věřit. Není to věrohodný zdroj informací. Není správné používat takové falešné svědky k tomu, aby se posílali do vězení nevinní lidé.

Asi před dvěma lety jsem během jednoho z mnoha jednání o prodloužení mé vyšetřovací vazby řekl soudu: „Žádám vás, vraťte mi můj život!“ A žádám o to i teď.

Zdá se mi, že jsem ve vazbě nejen proto, aby mě drželi stranou od lidí a usvědčili mě. Cílem je, aby se veřejnost nedozvěděla o tom, jak tyhle soudní procesy probíhají.

To, že jsem nepřetržitě ve vazbě, považuju za protiprávní a nelidské. Všechno to mělo přispět k tomu, abych se nemohl dobře hájit a abych nemohl veřejně médiím říct svůj názor. Ale ta doba určitě přijde.

Ano, vraťte mi můj život, ať můžu zase v klidu a pokojně žít v tomhle krásném městě se svou manželkou Irinou. Už téměř dva roky nejsem svým vlastním pánem. O mém životě rozhodují jiní.

FSB mě pomlouvala a házela špínu na moje dobré jméno. Falšovali dokumenty i znalecké posudky a používali falešné svědky s tajnou identitou, kteří proti mně u soudu křivě svědčili.

To všechno proto, aby mírumilovného věřícího vylíčili jako extremistu, který je hrozbou pro druhé a pro bezpečnost Ruska. Taková obvinění jsou úplně směšná.

Je smutné, že soud těmto obviněním dal přednost a přehlížel fakta. Vaše Ctihodnosti, udělejte prosím přítrž téhle nespravedlnosti a podpořte pravdu. Prosím vás, vraťte mi můj život!

Před třemi měsíci jsem u soudu řekl: „Jediný výsledek tohoto procesu, s kterým bych souhlasil, je moje propuštění a úplné zproštění viny spolu s omluvou a odškodněním. Nespokojím se s ničím menším!“ A to vidím pořád stejně.

Jakékoli jiné rozhodnutí by bylo nespravedlivé. Pokud se tak ale stane, odvolám se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tam svůj případ rozhodně vyhraju.

Potom se bude Evropský soud pro lidská práva, lidé na celém světě a určitě i mnoho vysoce postavených lidí v Rusku, včetně ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina, divit, jak to, že soud v Orjolu neviděl, co je všem naprosto jasné, totiž že tenhle proces proti mně je celý postavený na lži. Na lži, ze které se někdo pokouší udělat pravdu tím, že ji pořád dokola opakuje.

Je opravdu nutné ujít tak dlouhou cestu, aby člověk dosáhl spravedlnosti? Pokud to dnes odvolací soud za nutné považuje, pak říkám všem, kdo jsou tu přítomni, i těm, kdo můj případ sledují, že do toho půjdu.

Nevzdám to, protože vím, že jsem nevinný a že pravda je na mé straně. Nebojím se jít ani do trestanecké kolonie, i když by to bylo naprosto nespravedlivé rozhodnutí.

Nebojím se ani se netrápím. Cítím vnitřní klid a pokoj. Můj Bůh, Jehova, mě nikdy neopustí. Už teď vidím, jak se plní tahle nádherná slova:

Vždyť Bůh nezapomíná,

co všechno s láskou k němu dělám.

Cítím, jak je mi blízký,

nikdy víc já nebudu sám.

Je mým Ochráncem stálým,

s Jehovou kráčím bezpečně dál.

On je můj Bůh, Otec věrný

a Přítel můj.

To je vše. Děkuji, že jste si mě vyslechli.