Ve čtvrtek 23. května 2019 využil Dennis Christensen možnost přednést odvolacímu soudu svou závěrečnou řeč. Tady je její přepis:

Chtěl bych moc poděkovat všem, kdo mi ty dva roky od mého zatčení pomáhali a podporovali mě.

Především bych chtěl poděkovat mojí ženě Irině, která pro mě od samého začátku tohoto procesu dělala vše, co mohla. Pečovala o mě, nosila mi oblečení, jídlo, léky a další věci, které jsem ve vazební věznici potřeboval. Podporovala mě citově i duchovně, a to jak svými návštěvami, tak dopisy, které jsem od ní každý den dostával.

Moje nejdražší Irino, tvoje silná víra, obrovská trpělivost, mírnost, to, že miluješ mě i biblické pravdy, a tvůj optimismus – v tom všem jsi pro mě velkým vzorem. Chci, abys věděla, že tě moc miluju a jsem na tebe neskutečně hrdý!

Také chci poděkovat mojí rodině v Dánsku, zejména mému tatínkovi, který už není nejmladší, a mé sestře. Opravdu moc mi chybíte. Mám vás moc rád a vážím si všeho, co pro mě děláte. Po dobu mojí vazby jste mě podporovali mnoha dopisy a telefonáty. Jsem si jistý, že to nikdy nevzdáte a neztratíte naději, že jednoho dne budeme zase všichni spolu.

Poděkovat chci také mnoha přátelům, které mám po celém světě. Moc mě povzbudily vaše dopisy, krásné obrázky a dárky. Pomohlo mi to uvědomit si, že nejsem sám, ale že patřím do obrovské mezinárodní rodiny.

Drazí přátelé, chci, abyste věděli, že každý dopis, krátký anebo dlouhý, mě povzbudil a posílil. Nezlobte se na mě prosím, pokud jsem na váš dopis neodpověděl. Jednou se spolu shledáme, obejmu vás a poděkuju vám osobně, to vám slibuju!

Díky patří i všem z dánského velvyslanectví v Moskvě. Byli jste opakovaně přítomní na soudních slyšeních a mnohokrát mě navštívili ve vazbě. Vaše užitečné rady a povzbuzení pro mě hodně znamenaly. Moc si vaší pomoci a podpory vážím.

Poděkovat chci i odvolacímu soudu, že mi umožnil být na tomto jednání osobně přítomný. Když jsem se účastnil jiných odvolacích jednání, připojoval jsem se z vazby přes videokonferenční hovor a bylo obtížné rozumět všemu, co bylo řečeno. Větší část toho, co zaznělo, jsem si musel domýšlet, a tak bylo velmi těžké se kvalitně obhajovat. Když navíc sedíte za mřížemi, připadáte si jak nějaké zvíře v zoo. Myslím si, že ve 21. století je tento způsob jednání nedůstojný a nevhodný.

Ve vyšetřovací vazbě jsem téměř 2 roky a tento soudní proces trvá už 15 měsíců. Musíte mít velkou vnitřní sílu, abyste něco takového zvládli, neztratili odvahu a nevzdali se. V Bibli se ve 4. kapitole dopisu Filipanům, 13. verši píše: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ a A v knize Izajáš, ve 12. kapitole a 2. verši se píše: „Pohleď, Bůh je má záchrana. Budu důvěřovat a nebudu se děsit; vždyť Jah Jehova je má síla a má moc a stal se mi záchranou.“

Celou tu dobu jsem cítil, že můj Bůh Jehova je mi nablízku a dodává mi sílu – sílu všechno vydržet a nevzdat se, bojovat se zklamáním, udržet si radost a úsměv na tváři. Jsem za to opravdu vděčný a jsem hrdý na to, že mu mohu sloužit jako jeden z jeho svědků, jako jeden ze svědků Jehovových.

Mnoho lidí se mě ptá, jaký na mě tohle všechno má dopad. Není samozřejmě jednoduché být takovou dobu ve vazbě, být odříznutý od manželky, rodiny a přátel. Ty uplynulé dva roky jsem byl hodně sám. Dalo by se říct, že jsem spíš jenom přežíval. Trávil jsem 23 hodin denně ve své cele, která měla rozměry 3 × 6 metrů. Hodinu denně jsem mohl trávit na vězeňském dvorku, který měl sice také rozměry 3 × 6 metrů, ale byl jsem aspoň venku. V průběhu těch dvou let jsem potkal různé lidi a mohl si s nimi povídat o zajímavých věcech. Všiml jsem si, že mnoho z nich touží po řádném a spravedlivém procesu. Většině z nich se zdá, že jim u soudu nikdo nenaslouchá. A stejný pocit jsem uplynulé dva roky měl i já. Snažil jsem se je povzbudit, jak jsem jen dovedl, protože jsem si jistý, že to samé by udělal Ježíš Kristus.

Získal jsem spoustu nových přátel. Někteří z nich navštěvovali soudní jednání, jiní mi psali dopisy. Některé znám osobně, jiné ještě ne. A ne všichni jsou stejného náboženského přesvědčení jako já. Všichni mě ale podporují, protože jsou přesvědčení o tom, že to, co se děje, je nespravedlivé. Tady v Rusku někteří lidé tvrdí, že svědkové Jehovovi jsou kriminálníci a extremisté. To je ale nesmysl, protože svědkové jsou pokojní občané, kteří mají rádi všechny lidi stejně jako sami sebe. Mnoho lidí je šokovaných, že tohle se děje v Rusku ve 21. století.

Lidé se mě také ptají, jak celý proces ovlivnil moji víru. Musím říct, že ji to jenom posílilo a pocítil jsem pravdivost slov zapsaných u Jakuba, v 1. kapitole, 2. až 4. verši. Píše se tam: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“

Mám samozřejmě spoustu chyb, ale naučil jsem se, jak být vytrvalý a navzdory těžkostem si zachovat radost. A co je nejdůležitější, ještě víc jsem se přiblížil k mému Bohu Jehovovi. Toužím o něm teď ještě víc mluvit. Chci říct lidem o jeho záměrech, o dobré zprávě o Božím království, které je jediným řešením všech problémů a o tom, co říká Bible o pokoji a věčném životě v pozemském ráji. Chci lidem pomoct poznat našeho Stvořitele a získat silnou víru v něj i v jeho sliby.

Tato část obhajoby se nazývá závěrečná řeč a možná to opravdu jsou poslední slova, která ode mě dnes uslyšíte. Možná je to poslední zasedání soudu v tomto procesu a ukončí tak tuhle dvouletou kapitolu mého života. Rozhodně to ale není poslední slovo v tom, co chci říct o svém případu a o nespravedlnosti, která se tady v Rusku děje pokojným a nevinným lidem. Mám toho ještě hodně, co chci veřejnosti říct. Nezůstanu zticha, jako bych snad byl něčím vinen nebo měl co skrývat. Svědomí mám čisté – neudělal jsem nic špatného, neporušil jsem žádný ruský zákon a nemám za co se stydět.

Stydět by se měli ti, kdo podporují vše, co se stalo v mém případě a děje se v případě dalších svědků Jehovových v Rusku – falešné obviňování z extremismu, výslechy, zatýkání, razie, zabavování majetku, vyšetřování, zastrašování, a teď už dokonce i mučení. Je to ostuda! Pravda ale vždy vyjde najevo a spravedlnost dřív nebo později zvítězí. V Bibli se v dopise Galaťanům, v 6. kapitole a 7. verši píše: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“

Byl jsem odsouzený k šesti rokům vězení. Ale za co? Naprosto za nic! Není žádný důkaz, že bych udělal něco špatně. Důkazy naopak ukazují, že jsem dělal jen to, na co mám právo podle článku 28 ruské Ústavy. Poslouchám zákony vydané ruskou vládou a jsem čestný člověk. Jsem věřící člověk, křesťan, svědek Jehovův a mám rád lidi tady v Rusku. Za co mě trestají? Proč mám být 6 let ve vězení? Nedává to smysl. Je to nespravedlivé.

Opravdu doufám, že odvolací soud se dnes postaví na stranu zákona a rozhodne spravedlivě. Doufám, že právě tento soud ukončí to nespravedlivé náboženské pronásledování, které se v Rusku odehrává. Věřím tomu, že odvolací soud ukáže celému světu, že tady v Rusku má každý zaručenou náboženskou svobodu.

V blízké budoucnosti se splní tato slova: „A jistě vykoná soud mezi mnoha lidmi... A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ Micheáš, 4. kapitola, 3. a 4. verš.

Bůh vždy soudí spravedlivě a pod jeho vládou nebudou žádné spory, násilí ani války. Lidé už nebudou žít ve strachu, ale po celém světě zavládne pokoj. Jinými slovy, všichni budou skutečně šťastní.

Vaše Ctihodnosti, dnes můžete tímto směrem udělat velký krok. Můžete prosadit spravedlnost, nastolit společnost bez strachu, smutku a nespravedlnosti. A já věřím, že tento krok uděláte. Předem vám děkuji!