29. BŘEZNA 2021
RUSKO
Sestra Irina Lochvická odvážně čelí trestnímu stíhání
AKTUÁLNĚ | Ruský soud zamítá odvolání
V úterý 16. listopadu 2021 soud v Židovské autonomní oblasti zamítl odvolání, které sestra Irina Lochvická podala. V platnosti zůstává původní rozsudek. V současné době sestra nemusí jít do vězení.
Dne 19. července 2021 Birobidžanský obvodní soud v Židovské autonomní oblasti shledal sestru Lochvickou vinnou a odsoudil ji k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce dva a půl roku.
Charakteristika
Irina Lochvická
Narozená: 1962 (Izvestkóvoje)
Stručný životopis: Tatínek jí zemřel, když jí bylo šest. V dětství se věnovala tanci, divadlu, pletení, basketbalu a volejbalu.
Když se z Bible dozvěděla o naději na vzkříšení, hluboce to na ni zapůsobilo. V roce 1993 se dala pokřtít jako svědek Jehovův. O sedm měsíců později jí zemřel manžel, a tak zůstala sama na výchovu sedmiletého syna Artura.
Historie případu
Sestra Irina Lochvická byla mezi šesti sestrami, které byly v Birobidžanu 6. února 2020 obviněny z „extremistické“ činnosti. Úřady v té oblasti zahájily celkem 19 případů, ve kterých bylo z trestného činu obviněno 22 svědků Jehovových, včetně Irinina syna Artura a jeho ženy Anny.
Irinino soudní slyšení bylo neveřejné – nesměla se ho zúčastnit média ani její rodina. Její žádosti, aby soudní jednání bylo veřejné a aby byl případ vrácen státnímu zástupci, byly zamítnuty.
Tato náročná situace dopadá na Irinino fyzické i psychické zdraví. Ona si ale udržuje blízký vztah k Jehovovi a to jí dává sílu vytrvávat. Říká: „Jehova mi pomáhá, abych se pravidelně věnovala duchovním činnostem. Bibli si nejenom čtu, ale taky ji do hloubky zkoumám.“ Když ji starosti tak přemáhají, že na studium Bible nemá sílu, hned s tím něco udělá. Vypráví: „Začnu se hodně modlit a dám si za cíl znovu se pustit do studia. Jehova mě učí, abych nemyslela jenom na sebe, ale i na druhé.“
Irina se snaží podporovat a povzbuzovat ty, kdo to potřebují víc než ona, například zájemce a své bratry a sestry. Říká: „Když myslíte na druhé, nemáte čas se litovat nebo si dělat přehnané starosti.“
Sílu dodává Irině i sbor, zvlášť starší. Vypráví: „I když jsou sami pronásledovaní, utěšují mě a vždycky mi řeknou něco hezkého, co mě povzbudí. Kdykoli se na ně obrátím, pomůžou mi a za to jsem jim moc vděčná.“
Stejně jako Irina ani my nepochybujeme, že Jehova se o ni bude v tomto náročném období dál starat. Irina říká: „Vždycky když jsem četla o pronásledování, říkala jsem si, jak bych to asi zvládla já. Důvěřovala bych Jehovovi? Teď už to vím. S jeho pomocí mu opravdu důvěřuju. Podobně jako všichni jeho věrní služebníci chci zůstat pevná. Jsem si jistá, že Jehova mě bude držet za ruku.“ (Izajáš 41:10)