1. DUBNA 2019
RUSKO

V Rusku byl odsouzen další svědek Jehovův

PŘEHRÁT V JAZYCE

Stejný soud, který odsoudil bratra Dennise Christensena k šesti letům vězení, 1. dubna 2019 shledal vinným 56letého Sergeje Skrynnikova, protože se jako svědek Jehovův věnoval své víře. Soud mu vyměřil vysokou pokutu – 350 000 rublů (asi 122 000 Kč). I když obžaloba pro něj žádala tři roky vězení, soud této žádosti nevyhověl.

Bratr Skrynnikov a jeho manželka Nina mají jednu dceru. Své dceři a jejímu manželovi pomáhají s jejich pěti dětmi. Také se starají o Nininy zestárlé rodiče.

Sergej Skrynnikov u soudu uctivě a zároveň přesvědčivě obhajoval svoji víru. Mimo jiné řekl: „Kdybych se na svoji současnou situaci díval z pohledu nevěřícího člověka, možná bych byl zoufalý. ... Jako svědek Jehovův se ale na to všechno dívám očima víry. Pokud Bůh dovolí, abych byl odsouzen, znamená to, že se mám na ty tři roky dívat ne jako na trest, ale jako na zvláštní příležitost kázat na novém místě. Takže nejsem zoufalý. ... Ať už jsme na svobodě, nebo ve vězení, Bůh je pořád stejný. Takže nikdy nejsme opuštění. Pokud jsme mu věrní, je všude s námi.“

Silná víra našich spoluvěřících včetně bratra Skrynnikova nás hodně povzbuzuje. Když přemýšlíme o těžkých zkouškách, kterými procházejí, ztotožňujeme se se slovy apoštola Pavla: „Kéž vás Bůh, který dává naději, naplní vší radostí a pokojem, tím, že věříte, abyste oplývali nadějí s mocí svatého ducha.“ (Římanům 15:13)

Závěrečná řeč bratra Skrynnikova

Původně v ruštině

Nejprve bych chtěl poděkovat předsedajícímu soudci Glebovi Borisoviči Noskovovi, že mě neposlal do vazby, takže jsem mohl být celou dobu se svou rodinou. Rád bych také vyjádřil poděkování všem zaměstnancům soudu za jejich práci.

Zvláštní poděkování patří státní zástupkyni, paní Naděždě Gennadijevně Naumovové, protože výslechy byly vedeny korektně a nebyl jsem pod nepřiměřeným tlakem.

Také bych chtěl poděkovat svým advokátům, Irině Alexandrovně Krasnikovové a Antonovi Nikolajeviči Bogdanovovi, za obrovský kus práce, který udělali. Musím říct, že mě hodně překvapilo, když se jim podařilo zařídit účast specialisty z Čeljabinska.

Děkuji i vám všem, drazí přátelé, že jste chodili k soudním jednáním, abyste mě povzbudili, i když jste věděli, že jsou neveřejná.

Díky patří mé mamince, která i přes svoje chatrné zdraví chodila na jednání soudu, aby mě podpořila.

Děkuji také své milované manželce, která při mně stojí už 37 let v časech dobrých i zlých.

To největší díky samozřejmě patří mému milovanému Bohu Jehovovi, který plní mé srdce klidem a radostí. Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale nemám v srdci ani stín nespokojenosti nebo zahořklosti kvůli tomu, do jaké situace jsem se dostal. Cítím jen radost a vnitřní klid.

Řekl bych, že se v mém případě splňuje biblické proroctví z 2. Korinťanům 4:8, 9: „Jsme všemožně tlačeni, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni.“

Mluví se zde o tom, že Boží služebníci budou pod tlakem a pronásledovaní. Také se tu ale říká, že činnost, kterou jim Pán Ježíš svěřil, bude nejen pokračovat, ale dokonce nabírat na obrátkách a růst. Pro všechny, kdo se považují za Kristovy následovníky, platí slova z Matouše 28:19, 20:

„Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“

Křesťany neustále vede Jehovův duch a dává jim sílu, která je nad to, co je normální. Díky tomu dokážou plnit úkol, který jim Bůh dal, a to i navzdory pronásledování. Důkazem je to, co se dělo v minulosti. Ve 30. letech minulého století stáli Boží služebníci před obrovským úkolem, který se mohl zdát nad jejich síly – kázat o Božím království po celém Sovětském svazu. Kazatelskou činnost ale vede Kristus, a tak se postaral o to, aby počátkem 50. let samotná sovětská vláda zdarma dopravila tisíce rodin svědků Jehovových na Sibiř, do nejvzdálenějších koutů země. A jak to vypadá o [víc než] 60 let později? Státní úředníci po celé Sibiři byli v šoku, když viděli, jak se kazatelská činnost rozmohla. Jeden analytik, který dobře zná historii svědků Jehovových v SSSR, k tomu řekl: „Bojovat proti svědkům Jehovovým je jako foukat do pampelišky. Čím silněji foukáte, tím víc semen se rozletí a o to dál se dostanou.“

Dnes jsou svědkové Jehovovi v podobné situaci. S kým se setkáváme ve službě dům od domu? Se ženami v domácnosti a důchodci. Je těžké zastihnout doma pracující lidi. Je také těžké, a někdy dokonce nemožné, dostat se do domů s ostrahou, věznic, na soudy a do nápravných kolonií. Kazatelskou činnost ale řídí Kristus a [Jehova] vložil do mysli a srdce členů Ministerstva spravedlnosti, aby vykonali jeho vůli. Výsledkem je, že Ministerstvo spravedlnosti, Vyšetřovací výbor Ruské federace, státní zastupitelství a další orgány státní moci plní Boží vůli, protože přímo a aktivně přispívají ke kazatelské činnosti svědků Jehovových. Jak? Díky krokům, které podnikají, se od Kaliningradu po Sachalin a Kurily, od Archangelsku po Krym a Jaltu oznamuje jméno Svrchovaného panovníka, Boha Jehovy. Mluví se o něm v rodinách, na pracovištích, ve věznicích, u soudů a v nápravných koloniích. O tom, že kazatelská činnost dosáhne takového rozmachu, se nikomu ze svědků Jehovových ani nesnilo. Teď se nám otevřely nové dveře ke kázání – můžeme kázat za nových okolností a na nových místech. To je pro svědky Jehovovy velká pocta. A je to možné díky státnímu zastupitelství.

Teď se podívejme do budoucnosti. Pokud bude vláda dalších zhruba deset let posílat svědky Jehovovy do věznic a nápravných kolonií, bude jich v každém z těchto zařízení asi 200. Představte si to. V každém vězení budou čtyři sbory svědků Jehovových! Ředitelé věznic budou prosit Ministerstvo spravedlnosti, aby svědky propustilo. A o co si myslíte, že se bude většina svědků modlit? „Pane, neobměkčuj srdce ředitele věznice. Nedovol, aby mě propustil na svobodu. Mám tady tolik biblických studií a upřímných lidí, se kterými chci mluvit.“

Kdybych se na svoji současnou situaci díval z pohledu nevěřícího člověka, možná bych byl zoufalý. Možná bych si říkal: „Nikoho jsem nezabil, nikoho jsem nepřepadl, nikomu jsem nic neukradl. Dokonce jsem se s nikým ani nepohádal. Dokládají to zprávy z obecního úřadu i od okrskového policisty. Přesto státní zástupkyně požaduje, aby mě soud poslal na tři roky do vězení.“ Mohlo by se to zdát jako zoufalá situace. Jako svědek Jehovův se ale na to všechno dívám očima víry. Pokud Bůh dovolí, abych byl odsouzen, znamená to, že se mám na ty tři roky dívat ne jako na trest, ale jako na zvláštní příležitost kázat na novém místě. Takže nejsem zoufalý. Dívám se na to jako na velkou poctu – jako na možnost sloužit Bohu tam, kde svědkové Jehovovi ještě nejsou. Média už tohle kazatelské pole velmi dobře zorala. Teď je čas zasévat.

Ať už jsme na svobodě, nebo ve vězení, Bůh je pořád stejný. Takže nikdy nejsme opuštění. Pokud jsme mu věrní, je všude s námi. Jsem si jistý, že Bůh zná můj fyzický i duchovní stav, a pokud bude chtít, zapůsobí na mysl a srdce předsedajícího soudce, aby vyhověl žádosti paní Naumovové o mém uvěznění. Netrpělivě očekávám 1. duben. Hebrejcům 13:6 mě ujišťuje: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ Bůh Jehova mi pomůže. Koho bych se měl bát?

Sergej Skrynnikov