SANKT PETĚRBURG, Rusko – V roce 2016 to bude 125 let od doby, kdy úřady v carském Rusku poslaly do exilu Semjona Kozlického. Byl to jeden z prvních svědků Jehovových v Rusku. Za to, že mluvil s druhými o Bibli, byl v roce 1891 bez soudního procesu v okovech poslán na Sibiř, kde žil až do své smrti v roce 1935.

Postoj Ruska ke svědkům Jehovovým se během minulého století moc nezměnil. Jak uvádí poslední zpráva Výboru OSN pro lidská práva, mnohé zdroje ukazují, že Rusko dál „omezuje svobodu projevu ... a svobodu vyznání a zaměřuje se mimo jiné na svědky Jehovovy“.

Výbor OSN pro lidská práva má za úkol sledovat, jestli se státy řídí Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který podepsalo i Rusko. Heiner Bielefeldt, zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu náboženství a vyznání, říká: „To, že svoboda náboženství a vyznání je naprosto nezbytná, ukázali autoři Paktu tím, že ji učinili nedotknutelnou [nelze ji nikomu vzít ani ji nijak omezit], a to i za mimořádných okolností (článek 4.2). Lidských práv, která jsou označena jako nedotknutelná, je přitom jenom několik.“ Po svém 113. zasedání (viz fotografii nahoře) vydal Výbor nejnovější zprávu o Ruské federaci. Došel k závěru, že Rusko sice naoko chrání svobodu náboženství, protože Pakt podepsalo, ale soudy po celé federaci svévolně zneužívají zákon o potlačování extremismu proti svědkům Jehovovým.

Ruský federální zákon o potlačování extremistické činnosti (č. 114-FZ) byl přijat v roce 2002 zčásti kvůli obavám z terorismu. Rusko ale v roce 2006, 2007 a 2008 zákon novelizovalo, takže teď sahá „daleko za hranice obav z extremismu souvisejícího s terorismem,“ uvádí článek „Ruský zákon o extremismu porušuje lidská práva“ uveřejněný v The Moscow Times. Zákon nyní „jednoduše přebírá slovní zásobu spojovanou s terorismem, která je celosvětově rozšířená od 11. září, kdy proběhl útok na Dvojčata v [New Yorku], a používá ji k popisu nevítaných náboženských skupin v Rusku,“ vysvětluje Derek H. Davis, bývalý ředitel Institutu J. M. Dawsona pro studium vztahu církve a státu při Baylorově univerzitě. „Označení ‚extremisté‘ se [tedy] nespravedlivě a nesprávně používá na svědky Jehovovy.“

Podle Výboru OSN pro lidská práva spočívá jádro problému v tom, že tento zákon definuje extremistickou činnost dost vágně. Geraldine Faganová, která napsala knihu Believing in Russia—Religious Policy After Communism, listu The Washington Post vysvětlila, že zákon přesně nevymezuje, co je extremistická činnost. Je proto velmi snadné, aby ruské soudy „sehnaly několik rádoby odborníků, kteří nemají moc rádi svědky Jehovovy, a získaly od nich posudek, že publikace svědků jsou extremistické“.

To se stalo například začátkem letošního roku. Městský soud ve Vyborgu na základě výpovědi jistého lingvisty prohlásil dva časopisy svědků Jehovových za extremistické. Státní zástupce také podal žádost, aby byl za extremistický prohlášen i Překlad nového světa (Bible vydaná svědky Jehovovými). První slyšení proběhlo 15. března 2016.

Předzvěstí současných problémů v právní oblasti byly znepokojující události roku 2015. Roman Lunkin, vedoucí Centra pro studium náboženství a společnosti při Evropském institutu Ruské akademie věd v Moskvě, řekl, že „pronásledování začalo být v roce 2015 nejenom tvrdší, ale i mnohem častější“. V březnu ruské úřady zastavily veškerý dovoz náboženských publikací svědků Jehovových – dokonce i těch, které ruské soudy už zkoumaly a o kterých prohlásily, že nenesou žádné stopy extremismu. V červenci začali ruští celníci blokovat dovoz ruského překladu Bible, který vydali svědkové Jehovovi. V tom samém měsíci se Ruská federace stala jedinou zemí na světě, kde jsou zakázané oficiální stránky svědků Jehovových jw.org. V listopadu nebylo svědkům povoleno dovézt do země výtisky Ruské synodální Bible, kterou běžně používají jiné křesťanské skupiny v Rusku, včetně ruské pravoslavné církve. Rok 2015 skončil tím, co The Washington Post nazval „jedním z největších protiextremistických soudních procesů, který v Rusku poslední dobou proběhl“. Soudce v přístavním městě Taganrog odsoudil 16 svědků Jehovových za to, že organizovali pokojná náboženská setkání a účastnili se jich.

Případ v Taganrogu a další jemu podobné jsou určitým paradoxem. Roman Lunkin uvádí: „Starší generace svědků Jehovových, kteří jsou teď soudně stíháni, už vlastní osvědčení, že se v minulosti stali obětí útlaku.“ Za sovětského režimu byly uvězněny tisíce svědků. V roce 1990 Rusko propustilo posledního z nich. Každý dostal osvědčení o rehabilitaci, ve kterém stálo, že nebyli „nepřátelé národa“, ale nevinné oběti. Tím byla jejich pověst oficiálně očištěna. Roman Lunkin říká, že „ruské úřady teď pomocí protiextremistického zákona v podstatě činí jejich rehabilitaci neplatnou“.

Svědkové Jehovovi nicméně dosáhli v této zemi 27. května 2015 jednoho z mála právních vítězství. Ministerstvo spravedlnosti Ruské federace tehdy obnovilo registraci svědkům Jehovovým v Moskvě. Přišli o ni, když byl 26. března 2004 zrušen jejich místní právní subjekt. Svědkové se odvolali k Evropskému soudu pro lidská práva a ten 10. června 2010 nařídil Rusku, aby svědkům registraci v Moskvě obnovilo a odškodnilo je za morální újmu.

„S rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva souhlasím,“ říká zvláštní zpravodaj OSN. „Upřít svědkům Jehovovým právo organizovaně se věnovat svému náboženství bylo ‚tvrdé‘ a ‚nepřiměřené‘. Zároveň tím byla porušena náboženská svoboda.“ V souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ruská vláda zaplatila pokutu. Opětovnou registraci právního subjektu svědků ale odkládala až do loňského května, to znamená skoro pět let.

Jaroslav Sivulskij, mluvčí svědků Jehovových v Rusku, říká: „V Moskvě žije přes 9 600 svědků Jehovových a v Ruské federaci je jich dohromady asi 175 000. Spolu s dalšími osmi miliony spolukřesťanů po celém světě nepřestávají věřit, že registrace udělená hlavním městem Ruska je náznakem toho, že bude v celé zemi dodržována opravdová náboženská svoboda.“ Nicméně odborníci jako Derek Davis tvrdí, že obnovení registrace svědků Jehovových v Moskvě „bylo sice nezbytné k tomu, aby Rusko splnilo svou povinnost dodržovat náboženskou svobodu, ale jde v podstatě jen o politický tah, který má uchlácholit světové společenství“.

V roce 2015 Výbor OSN pro lidská práva zopakoval svá doporučení z let 2003 a 2009, aby Rusko „bezodkladně revidovalo federální zákon o potlačování extremistické činnosti“, mimo jiné jasně definovalo „extremistickou činnost“. Zákon má ukazovat, že extremistická činnost musí zahrnovat prvky násilí a nenávisti, a má jasně určovat, jaké materiály můžou být označeny za extremistické. Výbor také naléhavě žádal Rusko, aby „podniklo veškeré nezbytné kroky, které by zabránily svévolnému zneužívání protiextremistického zákona, a aby revidovalo federální seznam extremistického materiálu“.

„Současná diskriminace svědků Jehovových se dá bez nadsázky označit za náboženské pronásledování,“ konstatuje Roman Lunkin. „Jiná státem uznaná náboženství se přitom můžou věnovat stejné náboženské činnosti jako svědkové a nikdo je za to netrestá.“ Ale i po všech právních nařčeních, která jsou často doprovázená agresivními kampaněmi v médiích, „zůstávají svědkové Jehovovi celonárodní organizací a počet jejích členů stabilně roste,“ uzavírá Roman Lunkin.

Kontakty:

Ústředí: David A. Semonian, informační kancelář pro veřejnost, tel. +1 718 560 5000

Rusko: Jaroslav Sivulskij, tel. +7 812 702 2691