Mnozí svědkové Jehovovi teď vydávají svědectví pomocí dopisů a mají z toho velkou radost. Jejich snaha povzbudit druhé nadějí z Bible navíc přináší krásné výsledky. Dokládají to i následující příběhy ze Spojených států.

Třináctiletá sestra Carlee Rugglesová z města Blue Ash v Ohiu se přesvědčila, jak moc může takový dopis na někoho zapůsobit. Dočkala se totiž nečekané odezvy.

Když byla jednou odpoledne venku před domem, zastavila na jejich příjezdové cestě motorka. Sesedl z ní nějaký muž a s obálkou v ruce zavolal: „Kdo mi poslal tenhle dopis?“ Carlee poznala, že to je jeden z dopisů, který při službě napsala ona.

V té chvíli už z domu vycházeli i její rodiče a ona tomu motorkáři odvážně řekla: „To jsem byla já.“

Jeho reakce všechny překvapila, protože řekl: „Váš dopis přišel v pravou chvíli!“ Vysvětlil, že se během pandemie cítí hodně osaměle a myšlenky z Carleeina dopisu ho moc povzbudily. Taky se svěřil, že mu nedávno zemřel bratr a v dopise našel útěchu, kterou tolik potřeboval.

Nakonec řekl: „Nepřestávejte lidem psát. Ať už vám odpovědí, nebo ne, vaše dopisy jim hodně pomáhají.“

Carlee je teď ještě odhodlanější druhým psát. „Byla jsem tak nadšená, že mě Jehova použil, abych někoho povzbudila,“ říká. „To, co lidem píšeme, na ně může opravdu zapůsobit.“

Sestra Myrna Lopezová, která žije v městečku Center v Texasu, si říkala, jestli její dopisy vůbec někomu pomáhají. Pak měla ale moc hezký zážitek se svým synovcem. Když se dozvěděla, že se dostal do vězení, rozhodla se napsat mu dopis. Jako kluk chodíval na shromáždění, a tak ho ujistila, že Jehova na něho nezapomněl.

Zakrátko dostala Myrna odpověď. Synovec jí napsal, že po uvěznění bojoval s úzkostí a neměl žádný smysl života. Pak ale začal vzpomínat na dětství. Pustil se do čtení Bible a taky se modlil k Jehovovi. Myrnin dopis bral jako odpověď na svoje modlitby a jako důkaz toho, že Jehovovi na něm pořád záleží.

Sestře Natalii Bibbsové z města Norcross v Georgii odpověděla jedna žena. Napsala, že její dopis našla při běhání. Všimla si, že leží na chodníku, a nejdřív kolem něj jenom proběhla. Pak se ale z nějakého důvodu, který sama nedokáže vysvětlit, pro ten dopis vrátila.

Napsala: „Měla jsem za sebou hrozný týden a moc jsem si přála, aby mě potkalo něco hezkého. A tím hezkým byl právě váš dopis!“

Natalie říká: „Ta odpověď mě ujistila, že ať už kážeme dobrou zprávu jakýmkoli způsobem, Jehova nás podporuje.“

Sestra Laura Martinezová z města Athens v Texasu vydává svědectví pracovníkům obchodu, kam chodí nakupovat. Když jí do auta přinesou objednané potraviny, dá jim dopis. Jedna žena jí řekla, že na ni ten dopis hodně zapůsobil. Laura jí proto napsala ještě dva dopisy a teď s ní studuje Bibli.

Takové příběhy nám připomínají, že i když nevíme, jestli semínko pravdy, které zrovna zasejeme, „bude mít úspěch“, Jehova může využít jakoukoli formu služby, aby dal upřímným lidem naději a útěchu. (Kazatel 11:6)