Devítiletá Gathie Barnettová a její osmiletá sestra Marie jen uctivě a tiše stály, zatímco všichni jejich spolužáci vzdávali čest americké vlajce. Vůbec netušily, že to, co udělaly kvůli svojí víře, povede k přelomovému rozhodnutí Nejvyššího soudu. Sestry Barnettovy byly prostě přesvědčené, že nemůžou přísahat věrnost Bohu a zároveň někomu jinému. V průběhu let se stejně jako ony svým svědomím a křesťanskými zásadami řídily tisíce dalších dětí svědků Jehovových. (Skutky 5:29)

Za to, že Gathie a Marie odmítly vzdát poctu vlajce, byly vyloučeny ze základní školy Slip Hill v Západní Virginii. Jejich otec se proti tomuto rozhodnutí odvolával tak dlouho, až se případ dostal k Nejvyššímu soudu Spojených států. Soud vynesl rozsudek 14. června 1943. Uvedl, že školy nemůžou nutit děti vzdávat čest vlajce, a výslovně zmínil, že svědkové Jehovovi nechovají žádnou „neúctu k vlajce ani k státu“. Rozhodnutím v případu Státní školská správa Západní Virginie proti Barnettovi byl zrušen necelé tři roky starý rozsudek v případu Minersvillský školský okrsek proti Gobitisovi, který dával školám právo od žáků vyžadovat, aby vlajce vzdali poctu. a

Rozhodnutí, které prošlo většinou 6 hlasů ku 3, soudce Robert Jackson působivě okomentoval: „Pokud v našem ústavním uspořádání existuje něco neměnného, je to, že žádná úřední osoba, ať už má jakékoli postavení, nemůže nikomu nutit, co je ten správný názor na politiku, nacionalismus, náboženství nebo nějakou jinou věc osobní volby, ani nemůže od občanů vyžadovat, aby to svými slovy nebo skutky podporovali.“

I když těmi prvními, kdo měli z uvedeného rozhodnutí prospěch, byly děti svědků, Andrew Koppelman, profesor práv na Severozápadní univerzitě, uvedl: „Američané, kterým záleží na občanských právech, by měli cítit obrovskou vděčnost ke svědkům Jehovovým. Ti totiž díky své ochotě snést kruté zacházení a perzekuci vydobyli občanská práva, která mají význam pro nás všechny.“

Toto rozhodnutí ale nemělo dopad jen na právní praxi ve Spojených státech. Philip Brumley, hlavní právní zástupce svědků Jehovových, uvedl: „Dalekosáhlý význam případu Barnette je vidět z toho, že Nejvyšší soudy Argentiny, Filipín, Ghany, Indie, Kanady, Kostariky a Rwandy i Evropský soud pro lidská práva se na něj odvolávaly a při svém rozhodování uplatňovaly stejné principy.“

Gathie a Marie byly v roce 2006 pozvány do Robert Jackson Center v New Yorku, aby o přínosu svého případu diskutovaly s významnými odborníky. Marie se vyjádřila: „Především jsem ráda, že to pomohlo dětem, které později byly v podobné situaci jako my.“ A Gathie dodala: „Vzpomínám si, jak můj starší syn odmítl vzdát čest vlajce a musel kvůli tomu jít k řediteli. Ten mu řekl: ‚Je vidět, že si tvůj učitel nepamatuje, jak rozhodl Nejvyšší soud.‘“

Postoj svědků Jehovových pěkně vystihují slova Gathie: „Máme úctu k vlajce i k tomu, čeho je symbolem. Nic proti tomu nemáme. Jen vlajku nechceme uctívat ani jí vzdávat čest.“ (1. Jana 5:21)