„Jehova mi pomohl udržet si pevnou víru,“ řekl bratr Džovidon Bobodžonov, když byl 1. listopadu 2020 propuštěn z vězení. O den dřív udělil tádžický prezident jemu i dalším 377 vězňům milost. Džovidon si odseděl devět měsíců z dvouletého trestu, který dostal za to, že kvůli svému náboženskému přesvědčení odmítl nastoupit vojenskou službu.

Dne 4. října 2019 si vojenští důstojníci přišli domů pro 19letého Džovidona a odvlekli ho do odvodní kanceláře, kde ho zadržovali. V následujících měsících ho přemisťovali k různým vojenským jednotkám. Pokaždé musel vysvětlovat, proč odmítá sloužit v armádě. „Mnozí velitelé a vojáci mi dávali nelogické otázky a chtěli, abych se vzdal svého náboženství,“ vzpomíná Džovidon. „Snažili se mě těmi otázkami vyprovokovat, abych se přestal ovládat. Vzbudili mě třeba uprostřed noci, dokola mi dávali ty samé otázky a chtěli, abych jim znovu vysvětlil, proč odmítám sloužit v armádě.

Hodně mi pomáhala modlitba. Když jsem byl u vojenských jednotek, ve dne v noci jsem se úpěnlivě modlil a s pláčem Jehovu prosil, aby mi pomohl – abych se nevzdal, nezklamal ho a nenechal se nikým vyprovokovat.

Jehova mě pevně držel za ruku... Když jsem se cítil osamělý a na dně, dodával mi sílu svými výtvory. Každé ráno jsem se budil za zpěvu ptáků. V noci jsem zase obdivoval měsíc a hvězdy. Takové dary od Jehovy mi dělaly radost a dodávaly mi sílu.“

Dne 2. dubna 2020 byl Džovidon shledán vinným a převezen do věznice. I když nemohl dostávat e-maily, místní bratři a sestry mu nosili jídlo a na sáček mu vždycky napsali biblický verš na ten den. „Díky tomu jsem se necítil osamělý a taky jsem si uvědomil, že mám úžasné přátele,“ vypráví Džovidon.

Pomáhaly mu i biblické verše, které si pamatoval, například Římanům 8:37–39. Říká: „Ve vězení jsem pochopil, jak pravdivá tahle slova jsou. Žádná z těch zkoušek mě nedokázala vzdálit od Jehovovy lásky. Jehova mi pomohl udržet si pevnou víru.“

Džovidon je velkým povzbuzením i pro své rodiče. Jeho otec Abdudžamol vzpomíná: „Naši víru hodně posilovaly modlitby a příklad našeho syna, který v téhle zkoušce zůstal Jehovovi věrný. Taky jsme cítili podporu bratrů a sester z celého světa. Jsme za jejich modlitby moc vděční. Děkujeme Jehovovi, že máme tak milující přátele.“

Blíží se konec tohoto světa, a tak můžeme všichni čekat, že zažijeme „ohnivé zkoušky“. (1. Petra 4:12) Džovidon proto říká: „Teď když jsem volný, chci svoji svobodu využít k tomu, abych Jehovu ještě líp poznal a připravil se na jakékoli zkoušky, které můžou přijít. Pokud jste se zatím s žádnou těžkou zkouškou nesetkali, je velmi důležité, abyste svoji svobodu maximálně využili – abyste četli Bibli a naše publikace a prohloubili tak svůj vztah k Jehovovi.“