Dne 24. května 2016 Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že náboženské menšiny v Turecku mají právo na svobodu vyznání. Rozhodnutí soudu se týkalo toho, že turecká vláda přísně uplatnila zákon o územním plánování a odmítla uznat sály Království svědků Jehovových jako „místa určená k uctívání Boha“.

Evropský soud pro lidská práva shledal, že zmíněný zákon počítá mezi „místa určená k uctívání Boha“ pouze větší budovy, ale nebere v potaz budovy využívané menšími náboženskými skupinami. Turecko uplatňováním tohoto zákona zbytečně bránilo svědkům svobodně uctívat Boha a tak porušilo článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech. * V rozhodnutí soudu bylo uvedeno, že úřady použily zákon o územním plánování k tomu, aby „náboženskou činnost menšinových denominací, včetně svědků Jehovových, zatížily přísnými, v podstatě nesplnitelnými požadavky“.

Svědkové Jehovovi jsou v Turecku státem uznanou náboženskou organizací a už léta se snaží o to, aby jejich sály Království byly podle zákona o územním plánování oficiálně označeny za „místa určená k uctívání Boha“. Turecké úřady jim ale stále odmítají vyhovět.

Jelikož svědkové nemůžou splnit požadavky zákona o územním plánování, neustále jim hrozí, že úřady kterýkoli z jejich 25 sálů zavřou a zapečetí. Od srpna 2003 už úřady na různě dlouhou dobu uzavřely a zapečetily sály ve městech Mersin a Akçay. Ve čtvrti Karşıyaka ve městě İzmir úřady odmítly uznat sál Království jako místo k uctívání Boha. Právě sálů v Mersinu a İzmiru se týkalo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 24. května 2016.

Turecké zákony, které se týkají míst určených k uctívání Boha, byly před rokem 2003 napsané konkrétně pro mešity. Místní úřady tehdy svědkům tiše tolerovaly, že se scházejí v soukromých prostorách. V roce 2003 však Turecko zákon o územním plánování č. 3194 novelizovalo, aby vyhovělo evropským normám v oblasti náboženské svobody a potlačování diskriminace. Jednou změnou v zákoně bylo například to, že výraz „mešita“ byl nahrazen výrazem „místo určené k uctívání Boha“. Zákon teď navíc vyžadoval, aby městské úřady vyčlenily pozemky pro výstavbu náboženských budov.

Úpravy v zákoně teoreticky měly náboženským menšinám umožnit výstavbu a vlastnění budov, ve kterých můžou uctívat Boha. Ve skutečnosti ale předpisy o územním plánování obsahují požadavky na minimální velikost objektu, které počítají s velkým počtem věřících. Předpisy také vyžadují, aby byl stavební projekt přizpůsobený muslimským obřadům.

Městské úřady navíc v územních plánech dosud nevyčlenily pozemky pro stavbu menších náboženských budov a systematicky zamítají žádosti svědků o změnu územního plánu. Když se svědkové proti těmto rozhodnutím odvolají, vyšší soudy a správní orgány striktně uplatňují zákon o územním plánování a odmítají uznat sály Království svědků Jehovových jako „místa určená k uctívání Boha“.

Novelizovaný zákon přísně uplatnily městské úřady v Mersinu a Akçayi a uzavřely místní sály Království, protože neměly status „míst určených k uctívání Boha“. Když svědkové požádali o náhradní pozemek, úřady jim sdělily, že žádné pozemky nejsou pro tento účel vyhrazeny.

Tato patová situace panuje v celém Turecku. Svědkové Jehovovi a jiné náboženské skupiny s menším počtem věřících nemůžou získat patřičný status pro budovy, které používají k uctívání Boha. Doteď úřady v 27 tureckých městech zamítly všech 46 žádostí, které svědkové podali s cílem získat oficiálně uznané místo pro svá náboženská setkání. Kromě toho předpisy nedovolují, aby sbory svědků čerpaly výhody, které z takového statusu plynou. Patří k nim například osvobození od daně a finanční úlevy v souvislosti s placením elektřiny a vody.

Než se svědkové obrátili na Evropský soud pro lidská práva, využili v Turecku všechny dostupné právní prostředky, aby se domohli svých práv. Státní rada, nejvyšší správní soud v zemi, nikdy neschválila žádost svědků Jehovových, aby jejich sály Království byly podle zákona o územním plánování uznány jako místa určená k uctívání Boha. Státní rada dokonce zvrátila příznivé rozhodnutí soudu první instance.

Svědkové Jehovovi proto v letech 2010 a 2012 podali dvě stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva a žádali, aby soud prověřil, jestli Turecko neporušuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Ve shodě se svými dřívějšími rozhodnutími Evropský soud zdůraznil, že je důležité, aby zákon o územním plánování umožňoval menším náboženským skupinám mít svá místa k uctívání Boha.

Evropský soud pro lidská práva uvedl, že „malé náboženské skupiny, jako jsou svědkové Jehovovi, mohou jen těžko splňovat požadavky zmíněných zákonů a tak získat vhodné prostory k praktikování své víry“. Soud závěrem konstatoval: „Vnitrostátní soudy nijak nezohlednily konkrétní potřeby menší skupiny věřících... Vzhledem k malému počtu svých členů svědkové Jehovovi nepotřebují budovu se specifickou architekturou, ale potřebují jednoduché prostory, kde by mohli uctívat Boha, scházet se a vyučovat svoje nauky“.

Rozhodnutí Evropského soudu potvrzuje, že když Turecko odmítlo uznat sály Království svědků Jehovových jako „místa určená k uctívání Boha“, narušilo tím jejich náboženskou činnost. Ahmet Yorulmaz, prezident Sdružení na podporu svědků Jehovových v Turecku, řekl: „Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nám udělalo velkou radost. Doufáme, že turecká vláda teď uzná naše sály Království jako místa určená k uctívání Boha a že dá městským úřadům pokyn, aby zákon o územním plánování uplatňovaly způsobem, který nám umožní získávat taková místa i v budoucnosti. Pokud Turecko rozhodnutí soudu uvede do praxe, udělá tak další vstřícný krok k tomu, aby byla v zemi plně chráněna náboženská svoboda.“

V posledním desetiletí se právní status svědků Jehovových v Turecku pozvolna zlepšoval. Po víc než 70 letech odmítavých reakcí úřady v roce 2007 zaregistrovaly svědkům Jehovovým jejich náboženské sdružení. *

Svědkové jsou vděční, že Turecko svým občanům do určité míry zajistilo náboženskou svobodu. Doufají, že poslední rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pohne Turecko k tomu, aby prosazovalo právo na svobodu vyznání zaručené tureckou ústavou i mezinárodním právem. Svědkové očekávají, že se Turecko přizpůsobí rozhodnutí Evropského soudu, udělí 25 sálům Království status „míst určených k uctívání Boha“ a umožní jim získávat takové objekty i v budoucnu.