V desíti nedávných rozhodnutích Výbor OSN pro lidská práva vyzval vládu Turkmenistánu, aby plnila svůj závazek chránit lidská práva občanů. * Rozhodnutí byla vynesena v letech 2015 a 2016 a uvádělo se v nich, že turkmenská vláda musí přestat trestat odpírače vojenské služby z důvodu svědomí a že se musí zařídit podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který podepsala.

Rozhodnutí Výboru byla založená na stížnostech podaných v září 2012 deseti svědky Jehovovými, kteří byli potrestáni za to, že z důvodu svědomí nechtěli nastoupit vojenskou službu. Devět z nich bylo vězněno v drsných podmínkách a řekli, že zakoušeli bití a ponižování. Také museli snášet extrémní teploty ve špinavých a přeplněných celách a hrozila jim nákaza infekčními nemocemi.

Ve všech svých rozhodnutích Výbor došel k závěru, že Turkmenistán porušil „právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“ zmíněných odpíračů. Co se týče devíti uvězněných mužů, Výbor řekl, že Turkmenistán s nimi nezacházel „lidsky a s úctou“ a že je „mučil a podroboval krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“.

Výbor uvedl, že vláda Turkmenistánu má porušení práv napravit. Má daným svědkům Jehovovým vymazat záznam v trestním rejstříku, patřičně je odškodnit a upravit zákony, aby „účinně zaručovaly právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí“. Výbor také vládě nařídil, aby nestranně a důkladně prošetřila zprávy o tom, jak krutě se se svědky zacházelo, a trestně stíhala všechny osoby, které jsou za to odpovědné.

V roce 2013 podalo stížnost k Výboru dalších pět svědků. Opět se týkaly trestu, který tito muži dostali za to, že z důvodu svědomí odmítli vojenskou službu. Jejich právní zástupci očekávají, že rozhodnutí se budou podobat předchozím deseti.

Jedno rozhodnutí Výboru, vydané 15. července 2016, se týkalo Navruze Nasyrlajeva. Když dostal v dubnu 2009 ve věku 18 let první povolávací rozkaz, vysvětlil příslušným úřadům, že mu svědomí nedovoluje nastoupit vojenskou službu. Řekl ale, že je ochotný vykonávat civilní službu. Později byl za vyhýbání se vojenské službě odsouzen ke dvěma rokům ve věznici LB-E/12 v Sejdi. Byl pravidelně posílán do zvláštní cely, kam za trest zavírají vězně, a surově bit maskovanými vězeňskými dozorci.

V lednu 2012, měsíc po propuštění, dostal Navruz Nasyrlajev další povolávací rozkaz. Znovu uvedl, že je ochotný vykonávat civilní službu. Na základě stejného obvinění byl ale odsouzen k dalším dvěma rokům ve věznici s přísným režimem, kde panují otřesné podmínky. Stejně jako při předchozím uvěznění ho vězeňští dozorci krutě bili a nutili ho vykonávat ponižující práci.

Krutému zacházení se nevyhnula ani Nasyrlajevova rodina. Krátce poté co Výbor poslal jeho stížnost turkmenské vládě, aby se k ní vyjádřila, objevila se u nich doma v Dašoguzu policie. Ke členům rodiny i jejich hostům se chovala dost drsně. Policisté se očividně mstili za podání stížnosti.

Nasyrlajev byl sice v květnu 2014 propuštěn, ale následky uvěznění ho provázejí až dodnes. Výbor uvedl, že se stal obětí velké krutosti a že byl dvakrát odsouzen a potrestán za „svůj neměnný postoj, který vychází z toho, co mu říká jeho svědomí“. Závěr výboru zněl: „[Nasyrlajevovo] odmítnutí povinné vojenské služby je založené na jeho náboženském přesvědčení ... a to, že byl shledán vinným a potrestán, porušilo jeho právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.“

V jedné dřívější zprávě z roku 2012 o dodržování lidských práv v Turkmenistánu Výbor vládu vybídl, aby ukončila trestní stíhání všech jednotlivců, kteří z důvodu svědomí odmítají vojenskou službu, a propustila ty, kdo si momentálně odpykávají trest ve vězení. Turkmenská vláda vybídku částečně uposlechla, když v únoru 2015 propustila posledního svědka Jehovova drženého ve vězení kvůli odmítání vojenské služby. Od té doby nebyl z tohoto důvodu odsouzen k trestu odnětí svobody žádný další svědek.

Nicméně stíháním a trestáním odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí turkmenská vláda dál nedodržuje svůj mezinárodní závazek chránit lidská práva.

• Od konce roku 2014 vláda odsuzuje odpírače z řad svědků Jehovových k nápravným pracím. Ti, kdo dostanou tento trest, musí po dobu jednoho až dvou roků odvádět státu 20 procent ze své mzdy. V současné době vykonávají nápravné práce dva svědkové.

• Jindy úředníci vyvíjejí na odpírače velký nátlak a snaží se je přimět, aby se přestali držet svého upřímného přesvědčení.

Například 16. června 2016 přišel místní policejní velitel a dva zástupci vojenské správy domů k Arturu Jangibajevovi, svědkovi, který podal žádost o civilní službu. Vzali ho na státní zastupitelství, kde na něj vyvíjeli tak silný psychický nátlak, že byl nakonec donucen napsat dopis, ve kterém svoji žádost stáhl. Později kvůli tomu podal stížnost a po třech týdnech ve vazbě ho propustili s dvouletým podmíněným trestem. *

Kromě toho, že Turkmenistán špatně zachází s odpírači vojenské služby z důvodu svědomí, navíc omezuje a trestá náboženskou činnost. Ve své zprávě z ledna 2017 Výbor OSN proti mučení vyzval turkmenskou vládu, aby „zajistila, že se okamžitě začne nestranně vyšetřovat ... údajné mučení, kterým v květnu 2015 prošel svědek Jehovův Bahram Hemdemov, a také zatčení, surové bití a nedobrovolné držení v protidrogovém centru, které v červenci 2014 zažil svědek Jehovův Mansur Mašaripov“. Mašaripov byl po odpykání ročního trestu ve vězení propuštěn. Jak Hemdemov, kterého soud shledal vinným z ilegální náboženské činnosti, tak Mašaripov, který byl na základě vykonstruovaného obvinění vězněn za náboženskou činnost, neudělali nic špatného.

Svědkové Jehovovi v Turkmenistánu doufají, že vláda brzy vyřeší zmíněné problémy a zastane se svobody vyznání a svědomí. Dá tím najevo úctu k mužům, kteří se drží svého přesvědčení, a ukáže snahu napravit porušování lidských práv.