Výbor OSN pro lidská práva ve svých čtyřech nedávných rozhodnutích uvedl, že turkmenská vláda neoprávněně potrestala muže, kteří z důvodu svědomí odmítli vykonávat vojenskou službu. * Také došel k závěru, že věznění v drsných podmínkách porušuje další práva, která jsou zaručena Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Rozhodnutí vydaná Výborem ukládají Turkmenistánu povinnost, aby se porušováním mezinárodních norem v oblasti lidských práv zabýval a zjednal nápravu.

V březnu 2015 Výbor OSN pro lidská práva prozkoumal případ občana Turkmenistánu Zafara Abdullajeva, který je svědkem Jehovovým. Byl dvakrát odsouzen za to, že z důvodu svědomí odmítl nastoupit vojenskou službu. Když v dubnu 2009 stanul před městským soudem v Dašoguzu, vypověděl, že se na základě studia Bible rozhodl nevzít do ruky zbraň, neučit se bojovat ani jakkoli jinak podporovat vojenské úsilí. Také řekl, že je ochotný vykonávat civilní službu. Soud ho přesto odsoudil za „vyhýbání se branné povinnosti“ k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 24 měsíců. *

Asi 11 měsíců před skončením trestu se Zafar Abdullajev ocitl před stejným soudem, a to kvůli dalšímu povolávacímu rozkazu. Jeho postoj se ale nezměnil, a proto byl odsouzen k 24 měsícům ve vězení.

Výbor OSN pro lidská práva dospěl k názoru, že když Turkmenistán dvakrát potrestal Zafara Abdullajeva za odmítnutí vojenské služby, porušil tím toto ustanovení: „Trestní stíhání nelze zahájit proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž čin skončilo pravomocným rozhodnutím soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným.“ (Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 14, odstavec 7.) Ještě podstatnější je, že podle Výboru obě odsouzení porušila „právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“. (Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 18, odstavec 1.)

Jakmile byl Zafar Abdullajev dopraven do věznice LB-E/12 v Sejdi, její vedení ho na deset dní umístilo na samotku. Vězeňští dozorci ho během té doby bili a vystavovali dalším formám špatného zacházení.

V letech 2010 a 2011 byli za odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí zavřeni ve stejném vězení i tři jiní svědkové: Ahmet Hudajbergenov, Mahmud Hudajbergenov a Sunnet Džapparov. Také oni zažili podobně drsné přijetí a během výkonu trestu byli opakovaně biti.

Všichni čtyři svědkové shodně popsali podmínky, které ve vězení panovaly. Přibližně 40 lidí bylo namačkáno v celách, kde byla nedostatečná hygiena a dalo se sednout jen na betonovou podlahu. V noci se vězni mohli přikrýt jen tenkou špinavou dekou.

Výbor OSN pro lidská práva vydal v říjnu 2015 rozhodnutí, které se týkalo Ahmeta Hudajbergenova, Mahmuda Hudajbergenova a Sunneta Džapparova. Podobně jako v případě Zafara Abdullajeva Výbor uvedl, že zacházení s těmito muži bylo v rozporu s ustanovením, že „nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“. (Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 7.) Výbor také konstatoval, že žalostné vězeňské podmínky porušovaly právo vězňů na to, aby se s nimi jednalo „lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti“. (Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 10.)

Výbor OSN pro lidská práva respektuje to, že turkmenské zákony mužům ukládají brannou povinnost. Trvá ovšem na tom, že Mezinárodní pakt o občanských a politických právech člověku zaručuje osvobození od povinné vojenské služby, pokud ji odmítá na základě svého upřímného přesvědčení. Když Turkmenistán takového člověka trestá tím, že ho odsoudí a uvězní, jedná v rozporu se základním právem na „svobodu myšlení, svědomí a náboženství“.

Rozhodnutí Výboru zavazují turkmenskou vládu, aby přijala „legislativní opatření, která budou zaručovat právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí“, aby důkladně prošetřila tvrzení, že vězni jsou vystavováni „krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení“, a aby soudně stíhala každého, kdo je za špatné zacházení zodpovědný. Výbor také požaduje, aby muže, jejichž práva byla porušena, vláda plně odškodnila a vymazala z jejich trestního rejstříku záznam o tom, že byli odsouzeni za odpírání vojenské služby z důvodu svědomí.

Turkmenská vláda svůj přístup k odpíračům vojenské služby do určité míry zlepšila. V únoru 2015 propustila posledního svědka Jehovova, který byl uvězněný za to, že chtěl právo na odmítnutí vojenské služby využít.

Turkmenistán ale stále zadržuje jiné „vězně svědomí“. Je jím například Bahram Hemdemov, který je otcem rodiny a svědkem Jehovovým. Dne 14. března 2015 udělala policie razii v jeho domě, kde se konalo náboženské setkání, a následně ho vzala do vazby. Soud ho později shledal vinným z náboženské činnosti a odsoudil ke čtyřem letům vězení. Bahram Hemdemov teď musí snášet špatné zacházení a otřesné podmínky v nechvalně známém pracovním táboře v Sejdi.

Svědkové Jehovovi a všichni občané Turkmenistánu doufají, že vláda dostojí svým mezinárodním závazkům a bude respektovat lidská práva, včetně základního práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.