Od 23. do 31. července 2022 se v rámci regionálního sjezdu „Usilujte o pokoj“ dalo pokřtít hodně ukrajinských zvěstovatelů. Někteří z nich přímo na Ukrajině a další v zemích, kam uprchli. K 2. srpnu jich bylo celkem 1 113. Jeden bratr na Ukrajině řekl: „Ani válka nemůže zastavit činění učedníků, protože Ježíš slíbil: ‚Budu s vámi po všechny dny.‘“ (Matouš 28:20)

Máme radost, že se s vámi můžeme podělit o následující příběhy:

Natalija z Kreminny v Luhanské oblasti má 63 let. Ona a její dvě dcery začaly v 90. letech studovat Bibli se svědky Jehovovými. Její dcery si k Bohu postupně vytvořily vztah a daly se pokřtít, ale ona ne. Když vypukla válka, jedna rodina svědků Jehovových s sebou Nataliju vzala do bezpečnější oblasti. Bratři ji ubytovali v jednom sále v Ivano-Frankivsku.

Natalija vypráví: „Po tom hrozném bombardování jsem měla pocit, že jsem zapomněla, jak se smát. Od bratrů a sester jsem ale cítila obrovskou lásku. Vůbec jsem nečekala, že se o mě tak postarají. Právě tehdy se začala probouzet moje láska k Jehovovi. Hodně jsem si četla Bibli a jedna sestra mi nabídla, že se mnou bude studovat knihu Radujte se ze života navždy! Ta sestra pro mě byla skutečným darem od Jehovy.“ Natalija dodává: „Teď jsem moc šťastná, že jsem pokřtěná jako svědek Jehovův. Chci žít podle toho nejdůležitějšího přikázání: ‚Milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘“ (Matouš 22:37)

Když válka začala, Olja z Čerkas byla nepokřtěná zvěstovatelka. Se svojí dcerou a vnučkou utekla 6. března do Polska. Říká: „Dorazily jsme tam jenom s evakuačními zavazadly, ale moji duchovní bratři a sestry se o nás tři postarali. Tohle všechno mě přesvědčilo, že Jehovova organizace je jednotná a vedená svatým duchem. Byla jsem díky tomu ještě odhodlanější zasvětit svůj život Jehovovi. Pomohl mi v těch nejtemnějších chvílích, a tak mu teď chci sloužit a dát mu najevo vděčnost.“

Julija z Doněcké oblasti má 18 let. Její rodiče jsou svědkové Jehovovi, ale ona se pokřtít nikdy nedala. Vzpomíná na jednu situaci, ke které došlo krátce potom, co začala válka. Říká: „Ležela jsem na podlaze a hlavou se mi honilo, že můžu kdykoli umřít. Každý centimetr naší ulice byl srovnaný se zemí, ale my jsme přežili. Tenhle zážitek a to, že jsem se modlila a přemýšlela a Jehovových vlastnostech, mě k němu přiblížilo. Přestala jsem pochybovat, jestli mu zasvětit svůj život. Jehova odpovídal na moje modlitby a tím mi ukázal, jak je mi blízko. Dřív jsem Boha v podstatě neznala, ale teď ho miluju.“ Julija se dala pokřtít 23. července.

Když vypukla válka, utekla rodina 11letého Davida do Německa. Už od devíti byl nepokřtěným zvěstovatelem. Teď se těší, až dosáhne všech svých duchovních cílů. Vypráví: „Rozhodl jsem se dát pokřtít, protože mám rád Jehovu a chci být jeho přítelem. Při křtu jsem měl slzy v očích, protože jsem měl obrovskou radost, že jsem teď součástí jeho krásné rodiny. Rád mluvím s druhými o Jehovovi i o tom, co všechno chce pro lidi udělat, takže můj další cíl je stát se průkopníkem. Taky toho chci dělat co nejvíc pro bratry a sestry ve sboru a doufám, že ze mě jednou bude služební pomocník. A můj hlavní cíl je sloužit v betelu. Sním o tom už od chvíle, když jsem v roce 2018 navštívil pobočku ve Lvově.“

Olena z Kyjeva se stala nepokřtěnou zvěstovatelkou v roce 2011. Pak byla deset let nečinná. V roce 2020 ji kontaktovali starší a dali jí brožuru Vrať se k Jehovovi. Vzpomíná: „Začala jsem znovu studovat a chodit na shromáždění. Po nějaké době jsem ale zase přestala. Když jsem během války viděla, jak Jehova reaguje na moje modlitby, došlo mi, že mě celou dobu chrání, projevuje mi lásku a dává mi vnitřní klid. Utekla jsem do Rumunska a našla tam svědky. Bratři mě zahrnuli obrovskou láskou a péčí. Měla jsem úplně pocit, jako by mě Jehova přikryl teplou dekou.“ Olena se dala pokřtít 24. července. Dodává: „Děkuju Jehovovi, že měl se mnou takovou trpělivost. Teď vím, že ‚na všechno mám sílu díky tomu, kdo mi sílu dává‘.“ (Filipanům 4:13)

K 2. srpnu 2022 máme z Ukrajiny následující zprávy. Tyto statistiky jsou založené na ověřených informacích od místních bratrů. Skutečná čísla ale můžou být vyšší, protože je náročné udržovat kontakt se všemi oblastmi.

• 43 jich zemřelo

• 97 jich bylo zraněno

• 22 568 jich aktuálně žije mimo svůj domov

• 586 domů bylo zničeno

• 613 domů bylo vážně poškozeno

• 1 632 domů bylo lehce poškozeno

• 5 sálů Království bylo zničeno

• 10 sálů Království bylo vážně poškozeno

• 37 sálů Království bylo lehce poškozeno

• Na Ukrajině funguje 27 výborů pro humanitární pomoc

• Výbory pomohly už 53 836 lidem najít ubytování v bezpečnějších oblastech

• 24 867 zvěstovatelů uteklo do jiných zemí, kde jim pomáhají místní bratři a sestry