Od pátku 24. února 2022, kdy na Ukrajině vypukla válka, se tisíce svědků Jehovových stále nachází v oblastech, kde probíhají těžké boje. Dvacet jedna bratrů z ukrajinských měst Kremenčuk a Poltava ukazují, jak moc milují své spoluvěřící. Jsou ochotní se vydat na riskantní cestu hluboko do válečné zóny, aby zachránili své drahé bratry a sestry a dovezli jim, co nutně potřebují.

Za šest týdnů uskutečnili asi 80 cest. Během těchto výprav do těžce zasažených oblastí, jako je třeba Charkov, urazili okolo 50 000 kilometrů a zachránili téměř 400 spoluvěřících.

Doručili už 23 tun jídla a také léky, benzín a další zásoby. Každou cestu pečlivě plánují, aby vybrali tu nejbezpečnější trasu a vyhnuli se oblastem, kde probíhají boje. Jedna cesta může trvat až 19 hodin, protože musí zastavovat na kontrolních stanovištích, kde probíhají prohlídky aut.

Během cest jim nad hlavou lítají bojová letadla. Vidí vybombardované budovy a vraky tanků a aut. Někdy cítí, jak se jim země chvěje pod nohama, když bomba dopadne poblíž.

V sobotu 2. dubna, ve chvíli, kdy se Roman chystal doručit zásoby bratrům a sestrám v Charkově, začala dopadat na ulice spousta raket. Ukryl se v blízké budově. O třicet minut později zjistil, že silnice, po které se chystal jet, je úplně zničená.

Volodymyr, jeden z dobrovolníků, o nebezpečných podmínkách řekl: „Často se modlíme o moudrost, abychom se dokázali správně rozhodnout.“

Olexandr a jeho manželka Valentyna žijí s jeho staršími rodiči v Charkově. Když zuřily boje, viděli z okna, že bomby dopadají jenom 100 metrů od jejich domu. Ale bez auta neměli jak utéct.

Pak je bratři přišli zachránit. Olexandr vypráví: „Děkovali jsme Jehovovi, že pro nás bratři přijeli.“

Manželé Vasyl a Natalja a jejich tři děti se několik dní ukrývali ve sklepě svého domu. V pondělí 28. února 2022 vybuchla bomba kousek od nich a následná tlaková vlna jejich dům zničila. Vasyl si pamatuje ten ohlušující zvuk výbuchu a to, jak najednou všechna světla ve sklepě zhasla.

Ve chvíli, kdy boje trochu ustaly, se rodina přemístila do sklepa sousedního domu. Ve středu 3. března 2022 je bratři našli a podařilo se jim odvézt je do bezpečnější oblasti v zemi.

Vasyl popisuje, jak se cítil, když je zachránili a dopravili do bezpečí: „Byli jsme Jehovovi moc vděční. Měli jsme pocit, jako by ten týden trval celou věčnost. Strašně se nám ulevilo, že jsme konečně mohli v klidu povečeřet a nemuseli se bát o děti.“

Olexandr, jeden z řidičů, vysvětluje, že tyhle záchranné mise jsou důkazem jednoty Jehovova lidu. Říká: „Ještě víc si díky tomu uvědomuju, jak moc se Jehova o svůj lid stará.“ A dodává: „Je to nepopsatelná radost, když vidím, jak jsou naši milovaní bratři a sestry vděční.“

Za takové obětavé bratry jsme Jehovovi moc vděční a prosíme ho, aby je za jejich lásku a odvahu odměnil. (Římanům 12:10)