Skoro 47 000 svědků Jehovových muselo kvůli válce na Ukrajině opustit svůj domov. Řada z nich utekla do bezpečnějších částí země, kde se o ně starají jejich spoluvěřící. Poskytují jim oblečení, jídlo, ubytování a další nezbytné věci. I když toho tihle pohostinní bratři a sestry sami mají málo, ochotně svým bratrům v nouzi pomáhají.

Olha a její manžel, který není svědek Jehovův, žijí v Umani na Ukrajině. Během prvních dvou měsíců války u sebe ubytovali celkem 300 zvěstovatelů. Mnozí z nich tam zůstali jenom jednu noc, než se přesunuli dál. Často se o tom Olha dozvěděla narychlo, jen chvíli předtím, než k nim uprostřed noci někdo dorazil. V jednu chvíli u ní bylo 22 bratrů a sester najednou. I její 18letý syn Stanislav má při tom všem příležitost projevit štědrost. Často totiž přenechává svůj pokoj druhým a sám spí na zemi.

Olha říká: „Mám obrovskou radost z toho, že můžu v téhle náročné době pomáhat Jehovovu lidu. Jsem díky tomu opravdu šťastná.“

Andrij a Ljudmyla u sebe během pěti týdnů ubytovali 200 svědků. Jednu noc tam spalo dokonce 18 lidí. „Podle pokynů od pobočky jsme měli nějaké zásoby jídla. Použili jsme je pro uprchlé bratry a sestry a vystačily nám na týden a půl,“ říká Andrij. „Nechávali nám děkovné vzkazy s penězi a my jsme za ně pro další hosty nakoupili jakékoli jídlo, které se dalo sehnat. Nějaké jídlo nám taky poskytoval výbor pro humanitární pomoc, takže nám nikdy nic nechybělo.“

Vita z Ivano-Frankivsku se v březnu přestěhovala ke svojí sestře, aby mohli její byt používat uprchlí bratři a sestry. Říká: „Nevnímám to jako oběť, ale jako projev lásky. Z toho, co pro uprchlé bratry dělám, mám radost. Všichni jsme jedna rodina.“

Natalia žije s manželem a dcerou Habrielou v Ternopilu. Když začala válka, všichni tři přišli o práci a postupně vyčerpali většinu svých úspor. I tak ale byli ochotní ubytovat u sebe jednu sestru a její postiženou dceru.

Natalia říká: „Vzpomněla jsem si na vyprávění jedné sestry z Afriky, která toho taky měla hodně málo, ale i tak u sebe během sjezdu ubytovala 14 bratrů a sester a nikomu nic nechybělo.“ Pomohlo jí to, aby i ona dala zájmy druhých na první místo.

Naši bratři a sestry na Ukrajině mají náročné okolnosti, ale i tak se řídí vybídkou „buďte vždycky pohostinní“ a důvěřují Jehovovi, že se o ně postará. (Římanům 12:13)