Dne 8. září 2016 ukrajinský ústavní soud potvrdil, že občané Ukrajiny mají právo pokojně se shromažďovat a státní orgány by jim v tom neměly bránit. Soud zrušil platnost jedné části ukrajinského zákona o svobodě svědomí a náboženských organizacích z roku 1991 (dále jen zákon o náboženství). V této části bylo stanoveno, že náboženské organizace, které chtějí uspořádat náboženské setkání v pronajatých prostorách, si musí obstarat státní povolení. Ústavní soud rozhodl, že toto nařízení porušuje právo na pokojné shromažďování, které je zaručené ukrajinskou ústavou. Rozhodnutí soudu uvítali místní svědkové Jehovovi, protože s pronajímáním budov, kde by mohli uctívat Boha, měli problémy.

Od té doby, co byl zákon o náboženství schválen, ho zaujatí úředníci svévolně používali jako záminku ke zrušení nájemních smluv, které uzavřeli svědkové Jehovovi. Ti tak přišli o místa, kde chtěli společně uctívat Boha. Stalo se to například v létě 2012, kdy se měly tisíce svědků Jehovových na severovýchodě Ukrajiny sejít na třídenním sjezdu ve městě Sumy. Nájemní smlouva už byla podepsaná a přípravy na sjezd byly v plném proudu. Jak to vyžaduje ústava, svědkové jeho konání dopředu oznámili příslušným úřadům. Pouhý měsíc před začátkem sjezdu ale městská rada na základě zákona o náboženství rozhodla, že jenom oznámit událost nestačí. Podle městské rady bylo k užívání stadionu zapotřebí povolení, které ale svědkům odmítla udělit.

Svědkové museli během krátké doby zařídit, aby se sjezd mohl konat v asi 200 kilometrů vzdáleném Charkově. Kvůli této změně muselo přes 3 500 svědků narychlo upravit své plány. Mnozí se kvůli věku nebo zdravotním problémům nemohli na tuto mimořádnou akci vypravit. Jiní nedostali volno z práce nebo na cestu do Charkova neměli peníze. Napřesrok se městská rada v Sumech znovu odvolala na zákon o náboženství a odmítla svědkům vydat povolení, aby na stadionu mohli uspořádat sjezd.

Illja Kobel, mluvčí svědků Jehovových ve Lvově, k tomu řekl: „Zrušení sjezdů v Sumech nebyl ojedinělý případ. Problémy s pronájmem budov, kde bychom mohli pořádat náboženská setkání, jsme měli i na několika dalších místech.“ Například v březnu 2012 odpovědné osoby ve městě Vinnycja nepovolily svědkům uspořádat setkání v pronajatém sále, takže museli na poslední chvíli hledat jiné řešení. O několik měsíců později úřady zakázaly sboru ve městě Mohyliv-Podilskyj, aby v pronajaté budově pořádal náboženská setkání, i když už tam probíhala tři roky. Jelikož sbor neměl k dispozici jinou vhodnou budovu, věřící se museli scházet v soukromých domech, kde pro tolik lidí nebyl dostatek místa.

Ještě v únoru 2015 pracovníci státní správy ve městě Vinnycja trvali na tom, že svědkové Jehovovi několikrát porušili zákon, protože bez povolení pořádali náboženská setkání v jiných budovách než ve svých sálech. Podle státní správy samotné oznámení nestačilo.

V posledních letech se svědkové můžou ve většině případů volně scházet k uctívání Boha ve vlastních budovách, aniž by jim v tom státní orgány bránily. Když ale chtějí uspořádat nějaké zvláštní setkání nebo regionální sjezd, často si potřebují pronajmout větší prostory. Ukrajinská ústava dovoluje, aby se členové nějaké náboženské společnosti pokojně sešli v pronajaté budově, pokud to předem oznámí příslušným úřadům. Illja Kobel vysvětluje: „Hlavní příčina našich potíží byla v restriktivním zákoně o náboženství. Byl v rozporu s ústavou, která nevyžaduje povolení od státních orgánů. Ve snaze vyřešit tento problém jsme záležitost předložili ukrajinskému ombudsmanovi, tedy parlamentnímu zmocněnci pro lidská práva.“

Úlohou ombudsmana je zajistit, aby všichni občané Ukrajiny mohli využívat práva zaručená ústavou a zákony státu. Když ombudsman prozkoumal problém, se kterým se svědkové potýkali, souhlasil, že mezi ústavou a zákonem o náboženství je rozpor. Ústava zaručuje právo shromáždit se, pokud státní orgány dopředu obdrží jednoduché oznámení, že se v pronajatých prostorách bude konat veřejné náboženské setkání. Naproti tomu zákon o náboženství zakazuje uspořádat v pronajatých prostorách veřejné náboženské setkání, pokud příslušná skupina věřících nejdřív nedostane povolení od státních orgánů, a to nejméně deset dní před plánovanou událostí.

Dne 26. října 2015 podala kancelář ombudsmana žádost k ústavnímu soudu, ve které označila spornou část zákona o náboženství za protiústavní. V žádosti bylo také uvedeno, že právo pokojně se shromažďovat je základní svobodou zaručenou všem občanům. Dále v ní stálo: „Státy nesmí svévolně zavádět jakákoli opatření, která umožňují zasahovat do práva na svobodné shromažďování.“ Svědkové Jehovovi podpořili snahy ombudsmana tím, že ústavnímu soudu poslali dopis, ve kterém vysvětlili, s jakými problémy musí bojovat, když si chtějí pronajmout budovy k náboženským setkáním.

Ve svém rozhodnutí z 8. září 2016 ústavní soud potvrdil, že žádný zákon nemůže odporovat ústavnímu právu na pokojné shromažďování, potom co bylo státním úřadům předloženo oznámení. Kromě ukrajinské legislativy vzal soud v úvahu také článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech, který zaručuje svobodu náboženského vyznání, a článek 11, který zaručuje svobodu shromažďování bez neoprávněného zásahu státu. Soud prohlásil za protiústavní část 5 článku 21 zákona o náboženství z roku 1991, podle níž musí náboženská skupina požádat státní orgány o povolení, než uspořádá náboženské setkání v pronajaté budově.

Pořádání náboženských setkání v pronajatých budovách už není ponecháno na libovůli státních orgánů, které se mohly rozhodnout patřičné povolení nevydat. Jak je zaručeno ústavou, pokud svědkové dopředu oznámí úmysl pronajmout si nějakou budovu k náboženskému setkání, úřady nemůžou jejich žádost zamítnout.

Illja Kobel jménem víc než 140 000 svědků Jehovových na Ukrajině říká: „Toto rozhodnutí ústavního soudu potvrdilo právo na pokojné shromažďování. Jsme rádi, že už nám úřady nebudou v pronajímání budov pro naše náboženská setkání bránit.“