Bible nás povzbuzuje k tomu, abychom dávali ochotně a ze správných pohnutek. Ukazuje, že takové dávání působí radost jak tomu, kdo dostává, tak tomu, kdo dává. (Přísloví 11:25; Lukáš 6:38) Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

•  Dávání, které se Bohu líbí

•  Dávání, které se Bohu nelíbí

•  Biblické verše o dávání

 Bůh má radost z toho, když dáváme ochotně. Bible říká: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7)

 To, že člověk ochotně dává, je součástí uctívání Boha, které on schvaluje. (Jakub 1:27) Ten, kdo velkoryse pomáhá lidem v nouzi, spolupracuje s Bohem, který to vnímá tak, jako by si on sám od dotyčného vzal půjčku. (Přísloví 19:17) V Bibli se píše, že Bůh dárci jeho štědrost oplatí. (Lukáš 14:12–14)

 Když má dárce postranní úmysly. Můžou k nim patřit třeba tyto:

•   Udělat dojem na druhé. (Matouš 6:2)

•   Dostat něco na oplátku. (Lukáš 14:12–14)

•   Koupit si Boží schválení. (Žalm 49:6, 7)

 Když je dar využitý k věcem, které Bůh odsuzuje. Bylo by například nesprávné dát někomu peníze na to, aby si mohl koupit drogy, opít se nebo hrát hazardní hry. (1. Korinťanům 6:9, 10; 2. Korinťanům 7:1) Také by nebylo na místě být štědrý k někomu, kdo je schopný si peníze vydělat, ale nechce se mu pracovat. (2. Tesaloničanům 3:10)

 Když kvůli dávání zanedbáváme Bohem dané povinnosti. Bible říká, že otcové se musí starat o potřeby svojí rodiny. (1. Timoteovi 5:8) Nebylo by správné, kdyby nějaký otec byl natolik štědrý k jiným, že by tím trpěli členové jeho rodiny. Ježíš také odsoudil ty, kdo se odmítali starat o svoje zestárlé rodiče a odůvodňovali to tím, že veškerý jejich majetek je „dar zasvěcený Bohu“. (Marek 7:9–13)