Ne, všechna náboženství k Bohu nevedou. V Bibli se píše o mnoha náboženstvích, která Boha uráží. Dají se rozdělit do dvou kategorií.

1. kategorie: Uctívání falešných bohů

 Bible popisuje uctívání falešných bohů jako „marnost“ nebo „nic prospěšného“. (Jeremjáš 10:3–5; 16:19, 20) Jehova a přikázal starověkému izraelskému národu: „Nebudeš mít žádné jiné bohy.“ (2. Mojžíšova 20:3, 23; 23:24) Když Izraelité uctívali jiné bohy, začal proti nim „planout Jehovův hněv“. (4. Mojžíšova 25:3; 3. Mojžíšova 20:2; Soudci 2:13, 14)

 Na uctívání takzvaných bohů se Jehova dívá pořád stejně. (1. Korinťanům 8:5, 6; Galaťanům 4:8) Od lidí, kteří ho chtějí uctívat, vyžaduje, aby se přestali stýkat s těmi, kdo patří k falešnému náboženství. Vybízí je: „Vyjděte ... z jejich středu a oddělte se.“ (2. Korinťanům 6:14–17) Pokud by všechna náboženství vedla k Bohu, proč by tento příkaz dával?

2. kategorie: Uctívání pravého Boha nesprávným způsobem

 Stávalo se, že Izraelité do svého uctívání zařadili nauky a zvyky, které převzali z uctívání falešných bohů. Jehova ale takovou směsici pravého a falešného náboženství zavrhl. (2. Mojžíšova 32:8; 5. Mojžíšova 12:2–4) Ježíš odsoudil tehdejší náboženské vůdce za to, jakým způsobem Boha uctívali. Pokrytecky se snažili budit dojem zbožných lidí, ale přitom zanedbávali „závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost“. (Matouš 23:23)

 I dnes k Bohu vede jedině takové náboženství, které je založené na pravdě. Tuto pravdu najdeme v Bibli. (Jan 4:24; 17:17; 2. Timoteovi 3:16, 17) Náboženství, která učí nebiblické nauky, lidi od Boha ve skutečnosti odvádějí. O hodně naukách si lidé myslí, že vycházejí z Bible. Patří k nim nauka o Trojici, nesmrtelné duši nebo věčných mukách. Jsou ale převzaté od těch, kdo uctívali falešné bohy. Uctívání, které takové nauky podporuje, je „marné“, protože Boží požadavky nahrazuje náboženskými tradicemi. (Marek 7:7, 8)

 Bůh pokrytectví nenávidí. (Titovi 1:16) Náboženství, které má lidem pomoci přiblížit se k Bohu, musí ovlivňovat jejich každodenní život a nedělat z uctívání jenom formální záležitost. Bible například říká: „Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.“ (Jakub 1:26, 27, Bible21) Pro takovou čistou a nepokryteckou zbožnost používá Kralická bible výraz „čisté náboženství“.