1. Mojžíšova 31:1-55
31 Po nějaké době Jákob zaslechl, jak Labanovi synové říkají: „Jákob vzal všechno, co patřilo našemu otci. Celé to bohatství si nahromadil z jeho majetku.“+
2 Jákob z Labanovy tváře poznal, že jeho vztah k němu už není takový jako dřív.+
3 Tehdy Jehova řekl Jákobovi: „Vrať se do země svých otců a ke svým příbuzným+ a budu dál s tebou.“
4 Jákob potom vzkázal Ráchel a Lee, aby přišly na pole k jeho stádu,
5 a řekl jim:
„Všiml jsem si, že váš otec už ke mně nemá takový vztah jako dřív.+ Ale Bůh mého otce je se mnou.+
6 Samy dobře víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil.+
7 A on se mě snažil ošidit a desetkrát změnil moji mzdu, ale Bůh mu nedovolil, aby mě poškodil.
8 Když řekl: ‚Skvrnitá budou tvojí mzdou‘, tehdy celé stádo rodilo skvrnitá mláďata, ale když řekl: ‚Pruhovaná budou tvojí mzdou‘, tehdy celé stádo rodilo pruhovaná mláďata.+
9 Tak Bůh bral zvířata vašemu otci a dával je mně.
10 Jednou, když byl čas páření, jsem ve snu viděl, že kozlové, kteří se pářili se samicemi, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí.+
11 V tom snu na mě anděl pravého Boha zavolal: ‚Jákobe!‘ a já odpověděl: ‚Tady jsem.‘
12 A pokračoval: ‚Zvedni prosím oči a všimni si, že všichni kozlové, kteří se páří se samicemi, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl jsem totiž všechno, co ti Laban dělá.+
13 Jsem pravý Bůh, který se ti objevil v Betelu,+ kde jsi pomazal památník a dal mi slavnostní slib.+ Teď vstaň, odejdi z této země a vrať se do země, ve které ses narodil.‘“+
14 Ráchel a Lea mu odpověděly: „Máme ještě nějaké dědictví v domě našeho otce?
15 Nepovažuje nás za cizinky? Vždyť nás prodal a žije z peněz, které za nás dostal.+
16 Všechno bohatství, které Bůh vzal našemu otci, je naše a našich dětí.+ Udělej tedy všechno, co ti Bůh řekl.“+
17 Jákob potom vstal, posadil své děti a manželky na velbloudy+
18 a vydal se na cestu se všemi stády a vším majetkem, který nashromáždil.+ S dobytkem, který získal v Paddan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kananejské země.+
19 Když Laban odešel stříhat ovce, Ráchel ukradla sošky terafim,*+ které mu patřily.+
20 Jákob Aramejce Labana přelstil – neřekl mu, že odchází.
21 Vzal všechno, co měl, a utekl. Překročil Řeku*+ a zamířil k hornatému kraji Gilead.+
22 Třetí den se Laban dozvěděl, že Jákob utekl,
23 a tak s sebou vzal své bratry* a pronásledoval ho. Po sedmi dnech ho dohnal v hornatém kraji Gilead.
24 V noci přišel k Aramejci Labanovi+ ve snu+ Bůh a řekl mu: „Dej si pozor, co Jákobovi řekneš, ať dobré, nebo špatné.“*+
25 Laban dostihl Jákoba, když měl Jákob postavený stan v hornatém kraji Gilead. Laban se tam se svými bratry utábořil také.
26 Potom řekl Jákobovi: „Cos to udělal? Proč jsi mě oklamal a odvedl jsi moje dcery, jako by to byly válečné zajatkyně?
27 Proč jsi tajně utekl a oklamal mě? Kdybys mi to řekl, poslal bych tě pryč s radováním a zpěvem, s tamburínou a harfou.
28 Nedal jsi mi ani možnost políbit vnoučata* a dcery. Zachoval ses nerozumně.
29 Mohl bych vám uškodit, ale Bůh vašeho otce se mnou včera v noci mluvil a řekl: ‚Dej si pozor, co Jákobovi řekneš, ať dobré, nebo špatné.‘+
30 Odešel jsi, protože ses toužil vrátit do domu svého otce. Ale proč jsi ukradl moje bohy?“+
31 Jákob Labanovi odpověděl: „Odešel jsem tajně, protože jsem se bál. Říkal jsem si, že bys mi mohl násilím vzít svoje dcery.
32 Pokud u někoho najdeš své bohy, ať zemře. V přítomnosti našich bratrů prohledej moje věci a vezmi si, co je tvoje.“ Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.
33 Laban tedy šel do Jákobova stanu, do Leina stanu a do stanu dvou otrokyň,+ ale nic nenašel. Když vyšel z Leina stanu, vešel do stanu Ráchel.
34 Ráchel mezitím vzala sošky terafim, dala je do ženského velbloudího sedla* a posadila se na ně. Laban prohledal celý stan, ale nenašel je.
35 Ráchel svému otci řekla: „Nezlob se, můj pane, že před tebou nemůžu vstát, protože se mi stalo to, co se stává ženám.“+ A tak pečlivě hledal dál, ale sošky nenašel.+
36 Jákob se na Labana rozzlobil a začal se s ním hádat. Řekl mu: „Čím jsem se provinil? Za jaký hřích mě tak zuřivě pronásleduješ?
37 Když jsi teď prohledal všechny moje věci, co ze svého domu jsi našel? Polož to sem před moje bratry a svoje bratry a ať nás rozsoudí.
38 Během těch 20 let, co jsem byl u tebe, tvoje ovce a kozy nikdy nepotratily+ a nikdy jsem nejedl berany z tvého stáda.
39 Když nějaké zvíře roztrhaly šelmy,+ nepřinesl jsem ti ho, ale sám jsem uhradil škodu. Když bylo nějaké zvíře ukradeno, ať ve dne, nebo v noci, žádal jsi náhradu ode mě.
40 Ve dne jsem musel snášet horko a v noci chlad a často jsem ani nezamhouřil oči.+
41 Tak to bylo celých 20 let, co jsem žil ve tvém domě. Sloužil jsem ti 14 let za tvoje dvě dcery a 6 let za tvoje stádo. A desetkrát jsi změnil moji mzdu.+
42 Kdyby Bůh mého otce,+ Abrahamův Bůh a Bůh, kterého se bojí Izák,*+ nebyl na mé straně, poslal bys mě teď pryč s prázdnýma rukama. Bůh viděl moje trápení a tvrdou práci, a proto tě dnes v noci pokáral.“+
43 Laban Jákobovi odpověděl: „Tyto ženy jsou moje dcery, tyto děti jsou moje vnoučata a toto stádo je moje stádo. Všechno, co tu vidíš, je moje a mých dcer. Jak bych mohl ublížit jim nebo dětem, které se jim narodily?
44 Pojď, uzavřeme spolu smlouvu a ta bude svědectvím mezi mnou a tebou.“
45 Jákob tedy vzal kámen a postavil ho jako památník.+
46 Potom řekl svým bratrům: „Nasbírejte kameny!“ A tak nasbírali kameny, navršili je na hromadu a pak u té hromady jedli.
47 Laban ji pojmenoval Jegar-sahaduta,* ale Jákob ji pojmenoval Galeed.*
48 Laban řekl: „Tato hromada kamení je dnes svědkem mezi mnou a tebou.“ Proto ji pojmenoval Galeed+
49 a také Strážní věž.* Řekl totiž: „Ať je Jehova na stráži mezi mnou a tebou, když budeme daleko od sebe.
50 Pokud budeš s mými dcerami špatně zacházet nebo si začneš brát další manželky, pamatuj: I kdyby to neviděl žádný člověk, viděl by to Bůh, který je naším svědkem.“
51 A Laban pokračoval: „Tady je ta hromada kamení a tady je památník, který jsem postavil jako znamení smlouvy mezi mnou a tebou.
52 Tato hromada i tento památník jsou svědky,+ že je nepřekročím, abych ti uškodil, a že ani ty je nepřekročíš, abys uškodil mně.
53 Ať je mezi námi soudcem Abrahamův Bůh+ a Nachorův Bůh, Bůh jejich otce.“ A Jákob přísahal při Bohu, kterého se bál jeho otec Izák.*+
54 Potom Jákob přinesl na hoře oběť a pozval své bratry, aby se najedli. Jedli tedy a přenocovali tam.
55 Laban brzy ráno vstal, políbil vnoučata*+ a dcery a požehnal jim.+ Potom odešel a vrátil se domů.+
Poznámky
^ Nebo „domácí bůžky, modly“.
^ Tj. Eufrat.
^ Nebo „příbuzné“.
^ Dosl. „abys s Jákobem nemluvil od dobrého ke špatnému“.
^ Dosl. „syny“.
^ Tento typ sedla měl zjevně úložný prostor.
^ Dosl. „Izákův strach“.
^ Aram. výraz, který znamená „hromada na svědectví“.
^ Hebr. výraz, který znamená „hromada na svědectví“.
^ Nebo „Micpa“.
^ Dosl. „při strachu svého otce Izáka“.
^ Dosl. „syny“.
