1. Mojžíšova 37:1-36

  • Josefovy sny (1–11)

  • Josef a jeho žárliví bratři (12–24)

  • Josef prodán do otroctví (25–36)

37  Jákob dál bydlel v kananejské zemi, kde jeho otec žil jako cizinec.+ 2  Toto jsou události ze života Jákobovy rodiny. Když byl Josef+ 17letý mladý muž, pásl ovce+ se syny Bilhy+ a Zilpy,+ které byly manželkami jeho otce. A Josef řekl otci, že se jeho bratři chovají špatně. 3  Izrael miloval Josefa víc než všechny ostatní syny,+ protože se mu narodil ve stáří. Dal mu udělat krásné roucho.* 4  Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje víc než je, začali ho nenávidět a nedokázali s ním ani klidně promluvit. 5  Později měl Josef sen a vyprávěl ho svým bratrům+ a oni ho kvůli tomu nenáviděli ještě víc. 6  Řekl jim: „Poslechněte si prosím, jaký se mi zdál sen. 7  Vázali jsme na poli snopy. Najednou se můj snop postavil a zůstal stát a vaše snopy ho obklopily a klaněly se mu.“+ 8  Bratři mu na to řekli: „To chceš být naším králem a vládnout nad námi?“+ Když slyšeli, jak vypráví o těch snech, nenáviděli ho ještě víc. 9  Potom měl ještě jeden sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Tentokrát se mi klanělo slunce a měsíc a 11 hvězd.“+ 10  Když to vyprávěl svému otci a bratrům, otec ho pokáral: „Co má ten tvůj sen znamenat? To mám já i tvoje matka a bratři přijít a klanět se ti k zemi?“ 11  Bratři na něj začali žárlit,+ ale otec si jeho slova zapamatoval. 12  Jeho bratři jednou odešli pást otcovo stádo k Šekemu.+ 13  Po nějaké době řekl Izrael Josefovi: „Tvoji bratři pasou stáda blízko Šekemu. Pojď, pošlu tě za nimi.“ „Dobře, půjdu,“ odpověděl Josef. 14  Řekl mu proto: „Jdi se prosím podívat, jestli jsou tvoji bratři v pořádku a jak se daří ovcím, a přijď mi to říct.“ Pak ho vyslal z hebronského údolí*+ a on se vydal k Šekemu. 15  Když pak chodil po poli sem a tam, potkal nějakého muže a ten se ho zeptal: „Co hledáš?“ 16  „Hledám své bratry,“ odpověděl. „Řekni mi prosím, kde pasou stáda?“ 17  Muž řekl: „Odešli odtud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ A tak šel Josef za svými bratry a našel je v Dotanu. 18  Zahlédli ho, když byl ještě daleko, a než k nim přišel, domluvili se, že ho zabijí. 19  Říkali jeden druhému: „Podívejme, tady přichází ten snílek.+ 20  Pojďte, zabijeme ho a hodíme ho do jedné z těch vodních jam a řekneme, že ho sežralo divoké zvíře. Uvidíme, co pak bude s jeho sny.“ 21  Když to slyšel Ruben,+ snažil se ho zachránit. Řekl: „Nesahejme mu na život.“*+ 22  A dodal: „Neprolévejte krev.+ Hoďte ho do vodní jámy tady v pustině, ale neubližujte mu.“*+ Chtěl ho totiž zachránit, aby ho mohl vrátit otci. 23  Jakmile Josef přišel ke svým bratrům, svlékli mu jeho roucho, to krásné roucho, které nosil,+ 24  vzali Josefa a hodili ho do vodní jámy. V tu dobu byla prázdná, nebyla v ní voda. 25  Pak se posadili, aby se najedli. Když se rozhlédli, uviděli karavanu Išmaelitů,+ která přicházela z Gileadu. Jejich velbloudi nesli ladánum,* balzám a pryskyřičnou kůru.+ Byli na cestě do Egypta. 26  Juda řekl bratrům: „Co bychom z toho měli, kdybychom svého bratra zabili a zatajili to?*+ 27  Pojďte, prodejme ho+ Išmaelitům, ale neubližujme mu. Je to přece náš bratr, naše krev.“* A tak svého bratra poslechli. 28  A když midianští+ kupci procházeli kolem, bratři vytáhli Josefa z vodní jámy a prodali ho Išmaelitům za 20 kousků stříbra.+ Ti Josefa odvedli do Egypta. 29  Později se Ruben vrátil k vodní jámě, a když viděl, že tam Josef není, roztrhl si oděv. 30  Vrátil se ke svým bratrům a zvolal: „Chlapec je pryč! Co teď budu dělat?“ 31  A tak vzali Josefovo roucho, porazili kozla a namočili roucho do krve. 32  Potom ho poslali otci se vzkazem: „Tohle jsme našli. Podívej se prosím, jestli je to roucho tvého syna, nebo ne.“+ 33  On si ho prohlédl a zvolal: „To je roucho mého syna! Muselo ho sežrat divoké zvíře! Určitě Josefa roztrhalo na kusy!“ 34  Nato si Jákob roztrhl oděv, opásal se pytlovinou a mnoho dnů nad svým synem truchlil. 35  Všichni jeho synové a dcery se ho snažili utěšit, ale on to odmítal a říkal: „V zármutku nad svým synem sestoupím do hrobu.“*+ A nepřestával ho oplakávat. 36  V Egyptě Midianité prodali Josefa Potifarovi, který byl faraonovým dvorním úředníkem+ a velitelem stráže.+

Poznámky

Nebo „zvláštní dlouhý oděv“.
Nebo „nížiny“.
Nebo „duši“.
Nebo „nevztahujte na něj ruku“.
Nebo „vonnou pryskyřici“.
Dosl. „zakryli jeho krev“.
Dosl. „tělo“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.