1. Tesaloničanům 2:1-20
2 Sami přece víte, bratři, že naše návštěva u vás nebyla bezvýsledná.+
2 I když jsme předtím ve Filipech, jak víte, trpěli a snášeli potupu,+ s pomocí našeho Boha jsme sebrali odvahu a řekli vám Boží dobrou zprávu+ navzdory velkému odporu.*
3 Vždyť povzbuzení, které vám předáváme, nevychází z mylných názorů ani z nečistých pohnutek ani se vás nesnažíme oklamat,
4 ale mluvíme tak proto, že nás Bůh schválil a svěřil nám dobrou zprávu. Neděláme to, abychom se zalíbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.+
5 Jak víte, nikdy jsme nikomu nelichotili ani nás nepoháněla chamtivost,+ kvůli které bychom se museli přetvařovat – Bůh je svědek!
6 Neusilujeme o slávu od lidí, ani od vás, ani od jiných, i když bychom vás jako Kristovi apoštolové mohli zatížit velkými výdaji.+
7 Naopak, byli jsme k vám jemní, jako když kojící matka něžně pečuje* o své děti.
8 Tolik jsme vás milovali, že jsme byli rozhodnutí* předat vám nejen Boží dobrou zprávu, ale také sami sebe.+ Tak moc jsme si vás zamilovali.+
9 Bratři, určitě si pamatujete naši usilovnou práci a námahu. Když jsme vám kázali Boží dobrou zprávu, pracovali jsme ve dne v noci, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž.+
10 Vy i Bůh jste svědky, jak věrně, čestně* a bezúhonně jsme se k vám věřícím chovali.
11 Dobře víte, že jsme vás vybízeli, utěšovali a přesvědčovali,+ tak jako otec+ své děti,
12 abyste dál vedli život hodný Boha,+ který vás povolává do svého království+ a slávy.+
13 Proto neustále děkujeme Bohu,+ že když jste od nás slyšeli Boží slovo, nepřijali jste ho jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo. A toto slovo působí ve vás věřících.
14 Vy, bratři, totiž napodobujete Boží sbory v Judeji, které jsou v jednotě s Kristem Ježíšem, protože jste vytrpěli od svých krajanů+ to samé, co oni trpí od Židů,
15 kteří dokonce zabili Pána Ježíše+ a proroky a nás pronásledovali.+ Ti se nelíbí Bohu a škodí všem lidem,
16 protože nám brání mluvit s lidmi z jiných národů a pomoct jim tak k záchraně.+ Tím stále naplňují míru svých hříchů. Ale nakonec na ně přichází jeho hněv.+
17 Bratři, když jsme od vás byli odloučení,* přestože jen nakrátko (a jen fyzicky, ne v srdci), velmi jsme toužili osobně vás vidět* a udělali jsme pro to všechno, co bylo v našich silách.
18 Proto jsme k vám chtěli přijít – a já, Pavel, jsem se o to pokusil ne jednou, ale dvakrát – ale Satan nám zkřížil cestu.
19 Vždyť co je naší nadějí nebo radostí nebo korunou, na kterou budeme hrdí před naším Pánem Ježíšem během jeho přítomnosti? Nejste to vy?+
20 Ano, vy jste naší slávou a radostí.
