1. Paralipomenon 17:1-27
17 Když se David usídlil ve svém domě,* řekl proroku Natanovi:+ „Podívej, já bydlím v cedrovém domě,+ ale truhla Jehovovy smlouvy je ve stanu.“+
2 Natan Davidovi odpověděl: „Uskutečni všechno, co máš v srdci, protože pravý Bůh je s tebou.“
3 Ještě tu noc ale Bůh Natanovi řekl:
4 „Jdi a pověz mému služebníku Davidovi: ‚Toto říká Jehova: „Nebudeš to ty, kdo mi postaví dům, ve kterém bych bydlel.+
5 Vždyť ode dne, kdy jsem Izraelity vyvedl z Egypta, jsem až dodnes v žádném domě nebydlel. Bydlel jsem ve stanu* a přesouval jsem se z jednoho místa na druhé.+
6 A když jsem chodil s celým Izraelem, řekl jsem snad někdy někomu z izraelských soudců, které jsem nad svým lidem dosadil jako pastýře: ‚Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘“‘
7 Pověz mému služebníku Davidovi: ‚Toto říká Jehova, Bůh vojsk: „Vzal jsem tě z pastviny od stáda, abys byl vůdcem nad mým lidem Izraelem.+
8 Budu s tebou, ať půjdeš kamkoli,+ vyhladím před tebou všechny tvé nepřátele+ a způsobím, že tvé jméno bude takové jako jména velkých mužů země.+
9 Svému lidu Izraeli dám místo k bydlení, kde budou žít a nic je nebude zneklidňovat. Už je nebudou utlačovat* žádní ničemové, jako to bylo v minulosti,+
10 od doby, kdy jsem nad svým lidem Izraelem dosadil soudce.+ Porazím všechny tvé nepřátele.+ A říkám ti: ‚Jehova pro tebe vybuduje dům.‘*
11 Až se naplní tvé dny a zemřeš,* vyvýším po tobě tvého potomka,* jednoho z tvých synů,+ a upevním jeho kralování.+
12 To on mi postaví dům+ a já navždy upevním jeho trůn.+
13 Budu jeho otcem a on bude mým synem.+ Svou věrnou lásku mu neodejmu,+ jako jsem ji odejmul tomu, kdo byl před tebou.+
14 Navždy ho ustanovím nad svým domem a nad svým královstvím+ a jeho trůn potrvá věčně.“‘“+
15 Podle všech těchto slov a celého tohoto vidění pak Natan mluvil s Davidem.
16 Nato král David vešel, usedl před Jehovou a řekl: „Kdo jsem já, Bože Jehovo? Co je má rodina, že jsi mě dovedl tak daleko?+
17 A jako by to bylo málo, Bože, říkáš, že dům tvého sluhy potrvá až do daleké budoucnosti,+ a považuješ mě za člověka hodného dalšího vyvýšení,* Bože Jehovo.
18 Co ještě může tvůj sluha David dodat k tomu, jak jsi ho poctil? Vždyť svého sluhu dobře znáš.+
19 Jehovo, kvůli svému sluhovi a v souladu se svým srdcem* jsi udělal všechny ty úžasné věci a odhalil jsi svou vznešenost.+
20 Nikdo není jako ty,+ Jehovo, a kromě tebe není žádný Bůh.+ Svědčí o tom všechno, co jsme na vlastní uši slyšeli.
21 A který jiný národ na zemi je jako tvůj lid Izrael?+ Pravý Bože, šel jsi ho vyplatit, aby se stal tvým lidem.+ Velkými a bázeň vzbuzujícími skutky sis udělal slavné jméno,+ když jsi vyhnal národy před svým lidem,+ který jsi vyplatil z Egypta.
22 Z Izraele jsi navždy udělal svůj lid+ a ty, Jehovo, ses stal jejich Bohem.+
23 A teď, Jehovo, ať se slib, který jsi dal ohledně svého sluhy a jeho domu, navždy prokáže jako spolehlivý. Kéž vykonáš, o čem jsi mluvil.+
24 Ať tvé jméno přetrvá* a je navždy vyvýšené,+ aby lidé mohli říct: ‚Jehova, Bůh vojsk, Bůh Izraele, je pro Izrael Bohem‘, a ať před tebou dům tvého sluhy Davida pevně stojí.+
25 Vždyť ty, můj Bože, jsi svému sluhovi oznámil, že mu vybuduješ dům.* Proto si tvůj sluha dodal odvahu, aby k tobě pronesl tuto modlitbu.
26 Jehovo, jsi pravý Bůh a svému sluhovi jsi slíbil tyto dobré věci.
27 Kéž se tedy rozhodneš požehnat domu svého sluhy a kéž před tebou jeho dům trvá věčně. Vždyť jsi mu požehnal, Jehovo, a bude požehnaný navždy.“
