2. Mojžíšova 4:1-31
4 Mojžíš namítl: „Ale dejme tomu, že mi neuvěří a nebudou mě poslouchat.+ Co když řeknou ‚Jehova se ti neobjevil‘?“
2 Jehova se ho zeptal: „Co máš v ruce?“ „Hůl,“ odpověděl.
3 Bůh řekl: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji tedy na zem a ona se změnila v hada.+ Mojžíš se lekl a uskočil před ním.
4 Jehova Mojžíšovi řekl: „Natáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Natáhl tedy ruku, chytil hada a ten se v jeho ruce změnil v hůl.
5 Bůh pak řekl: „To uděláš, aby uvěřili, že se ti objevil Jehova, Bůh jejich praotců, Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.“+
6 Jehova mu dále řekl: „Zastrč prosím ruku do horního záhybu svého oděvu.“ Zastrčil tedy ruku do záhybu svého oděvu. Když ji vytáhl, ruka byla postižena malomocenstvím. Byla bílá jako sníh!+
7 Pak Bůh řekl: „Vrať ruku do horního záhybu svého oděvu.“ Udělal to, a když ji vytáhl, ruka byla zdravá jako zbytek těla!
8 Bůh řekl: „Pokud ti neuvěří a nepřesvědčí je první znamení, přesvědčí je to druhé.+
9 Pokud neuvěří ani těmto dvěma znamením a nebudou tě poslouchat, nabereš trochu vody z Nilu, vyliješ ji na suchou zem a voda se na zemi změní v krev.“+
10 Mojžíš ale Jehovovi řekl: „Omlouvám se, Jehovo, ale nejsem dobrý řečník. Nikdy jsem nebyl a nestal jsem se jím ani teď, když mluvíš se svým sluhou. Mám totiž pomalá ústa* a pomalý jazyk.“+
11 Jehova mu řekl: „Kdo dal člověku ústa? A kdo může člověka udělat němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Nejsem to já, Jehova?
12 A teď jdi. Až budeš mluvit, budu s tebou* a dám ti vědět,* co máš říkat.“+
13 Ale on namítl: „Omlouvám se, Jehovo, ale pošli prosím někoho jiného.“
14 Tehdy se Jehova na Mojžíše rozzlobil a řekl: „A co tvůj bratr, Levita Áron?+ Vím, že umí dobře mluvit. Právě je na cestě sem, aby se s tebou setkal. Až tě uvidí, bude mít* velkou radost.+
15 Promluvíš s ním a předáš mu moje slova.+ Až budete mluvit, budu s vámi+ a dám vám vědět, co máte dělat.
16 On bude mluvit k lidu místo tebe a bude tvým mluvčím a ty mu budeš sloužit jako Bůh.*+
17 A tuto hůl si vezmeš do ruky a budeš s ní provádět znamení.“+
18 A tak se Mojžíš vrátil ke svému tchánu Jetrovi+ a řekl mu: „Rád bych šel za svými bratry do Egypta a podíval se, jestli ještě žijí.“ Jetro mu řekl: „Dobře, jdi v pokoji.“
19 Když byl Mojžíš ještě v Midianu, Jehova mu řekl: „Jdi, vrať se do Egypta, protože všichni, kdo tě chtěli zabít,* jsou už mrtví.“+
20 Mojžíš tedy vzal svou manželku a syny, posadil je na osla a vydal se zpátky do Egypta. Do ruky si vzal hůl pravého Boha.
21 A Jehova mu řekl: „Až se vrátíš do Egypta, proveď před faraonem všechny zázraky, ke kterým jsem ti dal moc.+ Ale já dovolím, aby se jeho srdce zatvrdilo,+ a nepropustí lid.+
22 Řekneš faraonovi: ‚Toto říká Jehova: „Izrael je můj syn, můj prvorozený.+
23 Říkám ti, nech mého syna jít, aby mi sloužil. Pokud ho nenecháš jít, zabiji tvého syna, tvého prvorozeného.“‘“+
24 Když se cestou zastavili, aby přenocovali, setkal se s ním Jehova+ a chtěl ho* usmrtit.+
25 A tak Cippora+ vzala pazourek,* obřezala svého syna a hodila předkožku k jeho nohám.* Řekla: „Jsi pro mě ženichem krve.“
26 A tak ho Bůh nechal být. Tehdy řekla „ženichem krve“ kvůli obřízce.
27 Potom Jehova řekl Áronovi: „Jdi do pustiny a setkáš se s Mojžíšem.“+ Šel tedy, setkal se s ním na hoře pravého Boha+ a pozdravil ho polibkem.
28 Mojžíš pověděl Áronovi o všem, co mu řekl Jehova, který ho poslal,+ a o všech znameních, která mu přikázal provést.+
29 Mojžíš a Áron potom šli a shromáždili všechny izraelské starší.+
30 Áron jim pověděl všechno, co Jehova řekl Mojžíšovi, a on před očima lidu provedl ta znamení.+
31 A lid uvěřil.+ Když Izraelité slyšeli, že Jehova k nim obrátil svou pozornost+ a že viděl jejich trápení,+ padli na kolena a klaněli se až k zemi.
