2. Paralipomenon 20:1-37

  • Judsko ohrožují okolní národy (1–4)

  • Jehošafat se modlí o pomoc (5–13)

  • Jehovova odpověď (14–19)

  • Jehova Judsko zázračně zachraňuje (20–30)

  • Jehošafatova vláda končí (31–37)

20  Potom proti Jehošafatovi vytáhli do boje Moabci,+ Ammonité+ a s nimi někteří Ammonci.* 2  Jehošafat dostal zprávu: „Vytáhlo proti tobě velké vojsko z kraje od moře,* z Edomu.+ Jsou v Chacacon-tamaru, tedy v En-gedi.“+ 3  Jehošafat dostal strach. Rozhodl se hledat* Jehovu+ a vyhlásil v celém Judsku půst. 4  Obyvatelé Judska se shromáždili, aby se dotazovali Jehovy.+ Ze všech judských měst se přišli s Jehovou poradit. 5  Jehošafat se postavil mezi shromážděnými obyvateli Judska a Jeruzaléma před novým nádvořím Jehovova domu 6  a řekl: „Jehovo, Bože našich praotců, nejsi snad Bohem v nebesích+ a nepanuješ nade všemi královstvími národů?+ Ve tvé ruce je síla a moc a nikdo před tebou neobstojí.+ 7  Náš Bože, nevyhnal jsi snad obyvatele této země před svým lidem Izraelem a nedal jsi ji natrvalo potomkům* tvého přítele Abrahama?+ 8  Usadili se v ní a postavili ti v ní svatyni pro tvé jméno.+ Řekli: 9  ‚Kdyby na nás přišlo neštěstí – válka, nepříznivý rozsudek, mor nebo hlad – a my bychom se postavili před tento dům a před tebe (protože v tomto domě je tvé jméno+) a ve své tísni bychom k tobě volali o pomoc, kéž nasloucháš a zachráníš nás.‘+ 10  A teď jsou tu Ammonité, Moabci a obyvatelé hornatého kraje Seir.+ Když Izraelité vycházeli z Egypta, nedovolil jsi jim, aby je napadli. Vyhnuli se jim a nevyhladili je.+ 11  A oni nám odplácejí tím, že nás přišli vyhnat z tvé země, kterou jsi nám dal jako dědictví.+ 12  Náš Bože, nevykonáš nad nimi rozsudek?+ Proti tomu velkému vojsku, které táhne proti nám, jsme bezmocní. Nevíme, co máme dělat,+ a proto své oči upíráme k tobě.“+ 13  Všichni Judejci stáli před Jehovou spolu se svými manželkami a dětmi,* včetně těch nejmenších. 14  Tehdy uprostřed shromáždění zapůsobil Jehovův duch na Jachaziela, syna Zecharjáše, syna Benajáše, syna Jeiela, syna Mattanjáše, Levitu ze synů Asafa. 15  Řekl: „Slyšte, celé Judsko a obyvatelé Jeruzaléma i ty, králi Jehošafate! Toto vám říká Jehova: ‚Nebojte se ani se neděste toho velkého vojska. Není to váš boj, ale Boží.+ 16  Zítra proti nim vyjděte. Budou vystupovat průsmykem Cic a zastihnete je na konci údolí* před pustinou Jeruel. 17  V této bitvě nebudete muset bojovat. Zaujměte pozice, stůjte+ a sledujte, jak vás Jehova zachrání.+ Judsko a Jeruzaléme, nebojte se ani se neděste.+ Zítra proti nim vytáhněte a Jehova bude s vámi.‘“+ 18  Nato se Jehošafat poklonil až k zemi a všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma padli před Jehovou na kolena a klaněli se Jehovovi. 19  Levité, kteří byli potomky Kehata+ a Koracha, pak vstali a velmi silným hlasem chválili Jehovu, Boha Izraele.+ 20  Druhý den brzy ráno vstali a vydali se do pustiny Tekoa.+ Když odcházeli, Jehošafat se před ně postavil a zvolal: „Slyšte mě, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Věřte Jehovovi, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům,+ a zvítězíte.“ 21  Když se Jehošafat poradil s lidem, vybral muže, aby zpěvem+ chválili Jehovu. Na sobě měli mít svaté roucho a měli jít před vojáky a zpívat: „Vzdávejte díky Jehovovi, protože jeho věrná láska trvá navěky.“+ 22  Když začali radostně zpívat písně chvály, Jehova postavil zálohu proti Ammonitům, Moabcům a obyvatelům hornatého kraje Seir, kteří přitáhli proti Judsku, a ti začali jeden druhého pobíjet.+ 23  Ammonité a Moabci napadli obyvatele hornatého kraje Seir+ a zabíjeli je, dokud je všechny nevyhladili. Když skoncovali s obyvateli Seiru, pozabíjeli se navzájem.+ 24  Když Judejci přišli ke strážní věži v pustině+ a podívali se směrem k tomu vojsku, uviděli jen mrtvoly ležící na zemi.+ Nikdo nepřežil. 25  Jehošafat a jeho lid si pak šli pro kořist. Obrali je o tolik věcí, oblečení a cenností, že to nezvládli odnést.+ Kořisti bylo tolik, že ji odnášeli tři dny. 26  Čtvrtý den se shromáždili v údolí* Beraka a chválili* tam Jehovu. Tomu místu se proto až dodnes říká údolí Beraka.*+ 27  Potom se všichni muži z Judska a Jeruzaléma v čele s Jehošafatem vrátili s radováním do Jeruzaléma, protože jim Jehova dal vítězství nad jejich nepřáteli.+ 28  Vstoupili do Jeruzaléma s lyrami, harfami+ a trubkami+ a přišli do Jehovova domu.+ 29  Když všechna království slyšela, že Jehova bojoval proti nepřátelům Izraele, dostali z Boha velký strach.+ 30  V Jehošafatově království zavládl mír a Bůh mu dopřál odpočinek od všech okolních nepřátel.+ 31  Jehošafat dál vládl nad Judskem. Bylo mu 35 let, když se stal králem, a vládl v Jeruzalémě 25 let. Jeho matka se jmenovala Azuba a byla dcerou Šilchiho.+ 32  Jednal jako jeho otec Asa.+ Řídil se jeho příkladem a dělal to, co je správné v Jehovových očích.+ 33  Výšiny ale nezmizely.+ Lid se ještě v srdci nerozhodl, že bude uctívat Boha svých praotců.+ 34  Ostatní události Jehošafatova života jsou od začátku do konce uvedené v záznamech Jehua,+ syna Chananiho,+ které se staly součástí Knihy izraelských králů. 35  Později judský král Jehošafat uzavřel spojenectví s izraelským králem Achazjášem, který jednal ničemně.+ 36  Dohodl se s ním, že spolu budou vyrábět lodě na plavbu do Taršiše.+ Lodě stavěli v Ecjon-geberu.+ 37  Eliezer, syn Dodavahua z Mareši, ale proti Jehošafatovi prorokoval: „Protože jsi uzavřel spojenectví s Achazjášem, Jehova zničí tvá díla.“+ A lodě ztroskotaly,+ takže do Taršiše plout nemohly.

Poznámky

Nebo možná „Meunité“.
Zjevně od Mrtvého moře.
Dosl. „zaměřil svůj obličej k hledání“.
Dosl. „semeni“.
Dosl. „syny“.
Nebo „říčního údolí, vádí“.
Nebo „nížině“.
Dosl. „žehnali“.
Znamená „požehnání“.