Filipanům 2:1-30
2 Pokud tedy v Kristu povzbuzujete druhé a s láskou je utěšujete, pokud máte duchovní přátelství,* něžnou lásku a soucit,
2 dovršte moji radost tím, že budete mít stejnou mysl a stejnou lásku a budete úplně jednotní* a jednomyslní.+
3 Nic nedělejte ze svárlivosti+ ani ze samolibosti,+ ale s pokorou* považujte druhé za sobě nadřazené+
4 a nemyslete jen na to, co je dobré pro vás,+ ale také na to, co je dobré pro druhé.+
5 Mějte takový myšlenkový postoj, jaký měl Kristus Ježíš,+
6 který, i když existoval v Boží podobě,+ nepřemýšlel o tom, že by se něčeho zmocnil, tedy že by se stal rovným Bohu.+
7 Naopak, zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka+ a stal se člověkem.*+
8 Navíc, když přišel jako člověk,* pokořil se a stal se poslušným do té míry, že podstoupil smrt+ – smrt na mučednickém kůlu.*+
9 Právě proto ho Bůh povýšil do nadřazeného postavení+ a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem,+
10 aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno – těch v nebi, těch na zemi i těch pod zemí+ –
11 a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem+ ke slávě Boha, Otce.
12 Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní – nejen v mé přítomnosti, ale ještě víc teď v mé nepřítomnosti – pracujte dál na své záchraně s bázní a chvěním.
13 Vždyť je to Bůh, kdo vás pro svou radost povzbuzuje tím, že vám dává touhu i sílu jednat.
14 Dělejte všechno bez reptání+ a dohadování,+
15 abyste byli bezúhonní a nevinní, Boží děti+ bez poskvrny uprostřed pokřivené a zvrácené generace,+ ve které záříte jako světla ve světě+
16 a pevně svíráte slovo života.+ Pak budu mít v Kristově dni důvod se radovat, protože budu vědět, že jsem neběžel marně ani se marně nenamáhal.
17 Ale i když jsem vyléván jako tekutá oběť+ na vaši oběť+ svaté služby,* ke které vás přivedla víra, jsem rád a raduji se s vámi všemi.
18 Stejně tak buďte rádi i vy a radujte se se mnou.
19 Teď doufám, že pokud to bude vůle Pána Ježíše, brzy k vám pošlu Timotea,+ abych se povzbudil, až o vás dostanu zprávu.
20 Vždyť nemám nikoho takového,* jako je on, kdo by se o vás tak opravdově staral.
21 Všichni ostatní totiž myslí hlavně na to, co je dobré pro ně, a ne na zájmy Ježíše Krista.
22 O něm ale víte, jak se osvědčil, když se mnou jako dítě+ s otcem sloužil* při šíření dobré zprávy.
23 Jakmile tedy uvidím, co se mnou bude, doufám, že k vám pošlu právě jeho.
24 Kromě toho jsem přesvědčený, že pokud to bude Pánova vůle, brzy přijdu i já.+
25 Zatím ale považuji za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby se staral o moje potřeby.+
26 Touží vás totiž všechny vidět a je sklíčený, protože jste slyšeli, že onemocněl.
27 Je to tak, onemocněl a skoro zemřel, ale Bůh se nad ním smiloval. A nejen nad ním, ale také nade mnou, abych neměl jeden zármutek za druhým.
28 Proto ho co nejrychleji posílám, abyste zase měli radost, až ho uvidíte, a abych i já byl klidnější.
29 Přivítejte ho tedy se vší radostí, jak je mezi Pánovými následovníky zvykem, a takových mužů si velmi važte.+
30 On totiž kvůli Kristovu* dílu skoro zemřel, když riskoval svůj život, aby vynahradil to, že jste tu nebyli a nemohli mi sloužit.+
