Jeremjáš 14:1-22
14 Toto řekl Jehova Jeremjášovi ohledně sucha:+
2 Judsko truchlí,+ jeho brány chřadnou,v zármutku klesají k zemia z Jeruzaléma stoupá nářek.
3 Jejich páni posílají své sluhy* pro vodu.
Ti chodí k vodním jámám,* ale vodu nenachází,vrací se s prázdnými nádobami.
Jsou zahanbení a zklamanía zahalují si hlavu.
4 Půda je rozpraskaná,protože v zemi neprší,+a tak jsou rolníci zděšení a zahalují si hlavu.
5 I laň v polích opouští mládě, které právě porodila,protože nikde není tráva.
6 Divocí osli stojí na holých kopcícha větří jako šakali,oči jim slábnou, protože nikde není zeleň.+
7 I když naše provinění svědčí proti nám,Jehovo, jednej kvůli svému jménu.+
Vždyť jsme byli mnohokrát nevěrní+a hřešili jsme proti tobě.
8 Ty, naděje Izraele, jeho zachránce+ v dobách tísně,proč jsi v zemi jako cizinec,jako pocestný, který se zastavil jen na noc?
9 Proč jsi jako bezradný muž,jako silák, který nedokáže zachránit?
Jsi přece uprostřed nás, Jehovo,+a vzývá se nad námi tvé jméno.+
Neopouštěj nás!
10 Toto říká Jehova o tomto lidu: „Rádi se toulají,+ svým nohám dávají volnost.+ Proto z nich Jehova nemá radost.+ Teď si připomene jejich provinění a bude je volat k odpovědnosti za jejich hříchy.“+
11 Potom mi Jehova řekl: „Nemodli se za tento lid, za to, aby se mu dobře dařilo.+
12 Když se postí, nenaslouchám jejich úpěnlivým prosbám,+ a když obětují zápalné a obilné oběti, nemám z nich radost.+ Skoncuji s nimi mečem, hladem a morem.“+
13 „Ach, Svrchovaný pane Jehovo!“ zvolal jsem. „Proroci jim ale říkají: ‚Neuvidíte meč ani nebudete hladovět, ale dám vám na tomto místě pravý mír.‘“+
14 Jehova mi pak řekl: „Proroci prorokují v mém jménu lži.+ Neposlal jsem je, nic jsem jim nepřikázal ani jsem k nim nemluvil.+ To, co vám prorokují, je lživé vidění, bezcenná věštba a podvod jejich srdce.+
15 A tak Jehova říká toto: ‚Proroci, kteří prorokují v mém jménu, i když jsem je neposlal, a kteří říkají, že se v této zemi nevyskytne meč ani hlad, ti zahynou mečem a hladem.+
16 A lidé, kterým prorokují, budou kvůli hladu a meči vyvrženi na ulice Jeruzaléma a nebude je mít kdo pohřbít+ – je, jejich manželky, jejich syny ani jejich dcery. Vyliji na ně neštěstí, jaké si zaslouží.‘+
17 Řekni jim toto:
‚Ať mi ve dne v noci tečou slzy proudem, ať nepřestávají,+vždyť panenská dcera, můj lid, byla úplně rozdrcena a zničena,+její zranění je velmi těžké.
18 Když vyjdu na pole,vidím pobité mečem,+a když vejdu do města,vidím, co působí hlad!+
Prorok i kněz odešli do země, kterou neznají.‘“+
19 Copak jsi úplně zavrhl Judu nebo se ti zhnusil Sion?+
Proč jsi nás udeřil, takže už se neuzdravíme?+
Doufali jsme v mír, ale nepřišlo nic dobrého,v čas uzdravení, ale přišla hrůza!+
20 Uznáváme svoji špatnost, Jehovo,a provinění svých předků,vždyť jsme proti tobě hřešili.+
21 Kvůli svému jménu nás nezavrhuj,+neopovrhuj svým slavným trůnem.
Pamatuj na svou smlouvu s námi a neruš ji.+
22 Dokáže nějaká z bezcenných model národů seslat déšť?
Může nebe dávat liják samo od sebe?
Není to jen v tvé moci, Jehovo, náš Bože?+
V tebe doufáme,protože to všechno děláš jen ty.
