Evangelium podle Lukáše 20:1-47

  • Zpochybňování Ježíšovy pravomoci (1–8)

  • Podobenství o vraždících vinařích (9–19)

  • Bůh a císař (20–26)

  • Otázka ohledně vzkříšení (27–40)

  • Je Kristus Davidovým synem? (41–44)

  • Varování před znalci Zákona (45–47)

20  Když Ježíš v jednom z těch dnů vyučoval lid v chrámu a oznamoval dobrou zprávu, přišli přední kněží a znalci Zákona se staršími 2  a zeptali se ho: „Řekni nám, jakým právem to děláš. Kdo ti k tomu dal oprávnění?“+ 3  Odpověděl jim: „Také se vás na něco zeptám. Řekněte mi: 4  Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, nebo od lidí?“ 5  Začali se spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 6  Pokud ale řekneme: ‚Od lidí‘, všichni nás budou kamenovat, protože jsou přesvědčení, že Jan byl prorok.“+ 7  Odpověděli tedy, že nevědí. 8  Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.“ 9  Potom začal lidem vyprávět toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici,+ pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval do ciziny.+ 10  Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali něco z úrody té vinice. Vinaři ho ale zbili a poslali pryč s prázdnou.+ 11  Poslal k nim jiného otroka. Toho také zbili a ponížili a poslali pryč s prázdnou. 12  Přesto poslal třetího. I toho zranili a vyhnali. 13  Pak si majitel vinice řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna.+ Toho snad budou respektovat.‘ 14  Když ho vinaři zahlédli, domluvili se na něj. Řekli si: ‚To je dědic. Zabijme ho a dědictví bude naše!‘ 15  A tak ho vyvlekli z vinice a zabili.+ Co jim tedy majitel vinice udělá? 16  Přijde, ty vinaře zabije a vinici dá jiným.“ Když to slyšeli, řekli: „Ať se to nikdy nestane!“ 17  Podíval se však na ně a řekl: „Co tedy znamená, když je napsáno ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem‘?*+ 18  Každý, kdo na ten kámen spadne, se roztříští.+ A na koho ten kámen spadne, toho rozdrtí.“ 19  Znalci Zákona a přední kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, protože si uvědomili, že když vyprávěl to podobenství, měl na mysli je. Ale báli se lidí.+ 20  A potom co ho pozorně sledovali, poslali tajně najaté muže, aby předstírali, že jsou upřímní,* a chytili ho za slovo,+ takže by ho pak mohli vydat vládě a místodržitelově pravomoci. 21  Zeptali se ho: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a nikomu nenadržuješ, ale vyučuješ o Bohu podle pravdy. 22  Je správné, abychom platili daně císaři,* nebo ne?“ 23  Rozpoznal však jejich vychytralost a řekl jim: 24  „Ukažte mi denár.* Čí obraz a nápis je na něm?“ „Císařův,“ odpověděli. 25  Řekl jim: „Rozhodně tedy dávejte* císařovy věci císaři,+ ale Boží věci Bohu.“+ 26  A tak ho nedokázali před lidmi chytit za slovo. Jeho odpověď je ohromila a už nic neříkali. 27  Ale přišli někteří ze saduceů, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+ 28  „Učiteli, Mojžíš nám napsal: ‚Pokud bratr nějakého muže zemře a zanechá po sobě manželku, ale byl bezdětný, jeho bratr by si ji měl vzít a zplodit mu potomka.‘+ 29  Bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bezdětný. 30  A tak se s ní oženil druhý, 31  pak třetí, stejně všech sedm. Všichni zemřeli a nezanechali po sobě žádné děti. 32  Jako poslední zemřela ta žena. 33  Čí manželkou se tedy stane při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“ 34  Ježíš jim řekl: „Děti tohoto systému* se žení a vdávají, 35  ale ti, kdo jsou uznáni za hodné žít v budoucím systému a být vzkříšeni z mrtvých, se nežení ani nevdávají.+ 36  Nemůžou už ani zemřít, protože jsou jako andělé a vzkříšením* se stávají Božími dětmi. 37  A že jsou mrtví kříšeni, ukázal i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu* ‚Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba‘.+ 38  Není Bohem mrtvých, ale živých, protože ti všichni jsou pro něho živí.“+ 39  Někteří znalci Zákona na to reagovali: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ 40  Už totiž neměli odvahu položit mu jedinou otázku. 41  On se jich naopak zeptal: „Jak to, že se říká, že Kristus je Davidovým synem?+ 42  Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, 43  dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pod tvé nohy.“‘+ 44  David ho tedy nazývá Pánem. Jak potom může být jeho synem?“ 45  Zatímco všichni lidé naslouchali, řekl svým učedníkům: 46  „Dejte si pozor na znalce Zákona, kteří se rádi prochází v dlouhých rouchách, líbí se jim, když je lidé zdraví na tržištích, mají rádi přední* sedadla v synagogách a nejčestnější místa na večeřích,+ 47  pohlcují majetek* vdov a okázale* pronáší dlouhé modlitby. Nad těmi bude vynesen přísnější rozsudek.“

Poznámky

Dosl. „hlavou rohu“.
Nebo „spravedliví“.
Dosl. „Caesarovi“.
Dosl. „vracejte“.
Nebo „věku, doby“. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „tím, že jsou dětmi vzkříšení“.
Nebo „nejlepší“.
Dosl. „domy“.
Nebo „pod nějakou záminkou“.