Evangelium podle Lukáše 7:1-50
7 Když Ježíš ke svým posluchačům domluvil, vešel do Kafarnaum.
2 Jeden místní důstojník měl otroka, kterého měl velmi rád. Ten byl vážně nemocný a umíral.+
3 Když důstojník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho otroka uzdravil.
4 Přišli za Ježíšem a naléhavě ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal,
5 protože miluje náš národ a postavil nám synagogu.“
6 Ježíš s nimi tedy šel. Když už se ale blížil k domu, důstojník poslal přátele, aby mu řekli: „Pane, nechci tě obtěžovat, protože si nezasloužím, abys vešel pod mou střechu.+
7 Ani jsem se nepovažoval za hodného, abych přišel k tobě. Ale řekni slovo, a můj sluha se uzdraví.
8 Vždyť i já mám své nadřízené a zároveň mám pod sebou vojáky. A řeknu jednomu: ‚Jdi!‘, a on jde a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“
9 Když to Ježíš slyšel, ohromilo ho to. Obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám, že ani mezi Izraelity jsem se nesetkal s tak velkou vírou.“+
10 A když se poslové vrátili do domu, zjistili, že otrok je zdravý.+
11 Krátce nato cestoval do města Nain a jeho učedníci a velký zástup šli s ním.
12 Když přicházel k městské bráně, právě vynášeli mrtvého. Byl to jediný* syn své matky,+ která byla navíc vdova. Doprovázelo ji velké množství lidí z města.
13 Jakmile ji Pán uviděl, bylo mu jí líto+ a řekl jí: „Neplač.“+
14 Nato přistoupil k márám,* dotkl se jich a nosiči se zastavili. Pak řekl: „Mladý muži, říkám ti, vstaň!“+
15 Mrtvý se posadil, začal mluvit a Ježíš ho vrátil matce.+
16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Objevil se mezi námi velký prorok“+ a „Bůh obrátil pozornost ke svému lidu.“+
17 Zpráva o tom, co Ježíš udělal, se rozšířila po celé Judeji a po celém okolí.
18 Od svých učedníků se o tom všem dozvěděl také Jan.+
19 Zavolal si tedy dva své učedníky a poslal je, aby se Pána zeptali: „Jsi ten, kdo má přijít,+ nebo máme očekávat někoho jiného?“
20 Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás poslal, abychom se tě zeptali: ‚Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme očekávat někoho jiného?‘“
21 V tu hodinu mnoho lidí uzdravil z různých nemocí+ a vážných chorob, zbavil je zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak.
22 Odpověděl jim tedy: „Vraťte se k Janovi a povězte mu, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí,+ chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší,+ mrtví jsou kříšeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva.+
23 Šťastný je ten, kdo o mně nepochybuje.“*+
24 Když Janovi poslové odešli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli podívat do pustiny? Na rákos zmítaný větrem?+
25 Na koho jste se vyšli podívat? Na člověka v drahém* oděvu?+ Ti, kdo nosí nádherné oděvy a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
26 Na koho jste se vyšli podívat? Na proroka? Ano, a říkám vám, viděli jste víc než proroka.+
27 Je to ten, o kom je napsáno: ‚Vysílám svého posla, který půjde před tebou* a připraví ti cestu.‘+
28 Říkám vám, že mezi těmi, kdo se kdy narodili, není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on.“+
29 (Když to slyšeli všichni lidé, včetně výběrčích daní, uznali, že Bůh je spravedlivý. Byli totiž pokřtěni Janovým křtem.+
30 Ale farizeové a ti, kdo byli zběhlí v Zákoně, přehlíželi Boží vůli* vůči nim,+ protože Janem pokřtěni nebyli.)
31 „Ke komu mám tedy přirovnat lidi této generace a komu se podobají?+
32 Podobají se dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale vy jste netancovali. Naříkali jsme, ale vy jste neplakali.‘
33 Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno,+ ale vy říkáte: ‚Má v sobě démona.‘
34 Přišel Syn člověka, jí a pije, ale vy říkáte: ‚Podívejte, nenasyta a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘+
35 Nicméně moudrost se prokazuje jako pravá* všemi svými dětmi.“*+
36 Jeden farizeus Ježíše prosil, aby k němu přišel na jídlo. Vstoupil tedy do farizeova domu a zaujal místo u stolu.*
37 Tehdy se jedna žena, která byla ve městě známá jako hříšnice, dozvěděla, že Ježíš je* ve farizeově domě. Přinesla alabastrovou nádobku s vonným olejem,+
38 klekla si zezadu k jeho nohám, plakala a začala mu nohy smáčet slzami a utírala je svými vlasy. Také mu nohy něžně líbala a potírala je vonným olejem.
39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl opravdu prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Věděl by, že je hříšnice.“+
40 Ježíš na to reagoval: „Šimone, rád bych ti něco řekl.“ Odpověděl: „Učiteli, řekni to.“
41 „Jistý věřitel měl dva dlužníky, jeden mu dlužil 500 denárů* a druhý 50.
42 Když neměli čím zaplatit, velkoryse jim oběma odpustil. Který z nich ho bude víc milovat?“
43 Šimon mu odpověděl: „Předpokládám, že ten, komu odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně.“
44 Otočil se tedy k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tu ženu? Když jsem vešel do tvého domu, nedal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi je smáčela slzami a utřela je svými vlasy.
45 Nepolíbil jsi mě, ale ona od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy.
46 Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale ona mi vonným olejem potřela nohy.
47 Proto ti říkám, že její hříchy, i když je jich hodně,* jsou odpuštěny,+ protože velmi milovala. Ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.“
48 Potom jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“+
49 Ti, kdo s ním byli* u stolu, si mezi sebou začali říkat: „Kdo to je, že dokonce odpouští hříchy?“+
50 On ale ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila,+ jdi v pokoji.“
Poznámky
^ Dosl. „jednorozený“.
^ Nebo „pohřebním nosítkům“.
^ Nebo „komu nejsem příčinou pádu“.
^ Dosl. „měkkém“.
^ Dosl. „před tvým obličejem“.
^ Nebo „vedení, radu“.
^ Nebo „je ospravedlněna“.
^ Nebo „výsledky“.
^ Nebo „lehl si ke stolu“.
^ Nebo „leží u stolu“.
^ Viz příloha B14.
^ Nebo „jsou velké“.
^ Nebo „leželi“.
