Evangelium podle Matouše 14:1-36
14 V té době se o Ježíšovi doslechl oblastní vládce* Herodes*+
2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel! Vstal z mrtvých, a proto dokáže dělat zázraky.“*+
3 Herodes předtím Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa.+
4 Jan mu totiž říkal: „Není ti dovoleno mít ji za ženu.“+
5 Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidí, protože ho považovali za proroka.+
6 Ale když se slavily Herodovy narozeniny,+ tančila na nich Herodiadina dcera a Herodovi se tak líbila,+
7 že přísahal, že jí splní jakékoli přání.
8 Její matka ji navedla, aby řekla: „Dej mi sem na podnose přinést hlavu Jana Křtitele.“+
9 Králi se to sice nelíbilo, ale kvůli přísaze, kterou pronesl před hosty,* přikázal, ať její přání splní.
10 A tak dal Janovi ve vězení setnout hlavu.
11 Přinesli ji na podnose té dívce a ona ji donesla své matce.
12 Později přišli Janovi učedníci, vzali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli za Ježíšem a oznámili mu to.
13 Když to Ježíš slyšel, odplul v člunu na odlehlé místo, protože chtěl být sám. Ale lidé se to dozvěděli, vyšli z měst a vydali se pěšky za ním.+
14 Když vystoupil na břeh, viděl velký zástup lidí. Bylo mu jich líto+ a uzdravoval ty, kdo byli nemocní.+
15 Večer k němu přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Jsme na odlehlém místě a už je dost pozdě. Pošli lidi pryč, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“+
16 Ale Ježíš jim odpověděl: „Nemusí odcházet. Dejte jim najíst vy.“
17 Řekli mu: „Nemáme tady nic jiného než pět chlebů a dvě ryby.“
18 „Přineste mi je,“ řekl.
19 A dal lidem pokyn, aby se posadili do trávy. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, pomodlil se,*+ a když chleby rozlámal, dal je učedníkům a ti je rozdali lidem.
20 Všichni se dosyta najedli. Pak sesbírali zbylé úlomky chleba a bylo jich 12 plných košů.+
21 Najedlo se asi 5 000 mužů a také ženy a děti.+
22 Hned potom řekl svým učedníkům, aby nastoupili do člunu a pluli napřed k protějšímu břehu. Mezitím poslal shromážděné lidi pryč.+
23 Potom co je poslal pryč, vyšel na horu, aby se o samotě modlil.+ Když nastala noc, byl tam sám.
24 To už byl člun daleko* od břehu a bojoval s vlnami, protože proti němu vanul silný vítr.
25 Ale během čtvrté noční hlídky* se Ježíš blížil k učedníkům a kráčel po moři.
26 Když ho zahlédli, jak jde po moři, vyděsili se. „To je přízrak!“ volali a křičeli strachem.
27 Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Seberte odvahu! To jsem já, nebojte se.“+
28 Petr mu řekl: „Pane, pokud jsi to ty, přikaž mi, ať k tobě přijdu po vodě.“
29 „Pojď!“ řekl. A tak Petr vystoupil z člunu a šel po vodě směrem k Ježíšovi.
30 Ale když viděl, jak silný je vítr, dostal strach. Začal klesat a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“
31 Ježíš okamžitě natáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „To máš tak malou víru? Proč jsi začal pochybovat?“+
32 A když vstoupili do člunu, vítr se utišil.
33 Potom se mu ti, kdo byli ve člunu, poklonili* a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
34 Pak přepluli na druhou stranu a přistáli u Genezaretu.+
35 Když ho místní lidé poznali, rozhlásili zprávu o jeho příchodu po celém okolí a přiváděli mu všechny nemocné.
36 Prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho oděvu.+ A všichni, kdo se jich dotkli, se úplně uzdravili.
