Evangelium podle Matouše 3:1-17
3 Později začal Jan+ Křtitel kázat+ v judejské pustině.
2 Říkal: „Čiňte pokání, protože se přiblížilo nebeské království.“+
3 To je ten, o kom bylo prostřednictvím proroka Izajáše+ řečeno: „Hlas v pustině volá: ‚Připravte Jehovovu* cestu! Vyrovnejte jeho silnice.‘“+
4 Jan nosil oděv z velbloudí srsti a kolem pasu měl kožený opasek.+ Živil se sarančaty a medem divokých včel.+
5 Přicházeli k němu lidé z Jeruzaléma, celé Judeje a celého kraje kolem řeky Jordánu.+
6 Dávali se jím v Jordánu křtít*+ a otevřeně vyznávali své hříchy.
7 Když viděl, že ke křtu přichází mnoho farizeů a saduceů,+ řekl jim: „Potomci zmijí,+ kdo vás upozornil, že máte uprchnout před přicházejícím hněvem?+
8 Nejdřív dejte najevo pokání svými skutky.*
9 Nemyslete si, že si můžete říkat: ‚Naším otcem je Abraham.‘+ Říkám vám, že Bůh dokáže Abrahamovi stvořit děti z těchto kamenů.
10 Sekera už je připravená u kořene stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně.+
11 Já vás křtím vodou, protože činíte pokání,+ ale ten, kdo přichází po mně, je mocnější než já a nejsem hoden ani zout mu sandály.+ Ten vás bude křtít svatým duchem+ a ohněm.+
12 Má v ruce lopatu k převívání a úplně vyčistí svůj mlat. Shromáždí svou pšenici do sýpky, ale plevy spálí v ohni,+ který není možné uhasit.“
13 Potom přišel z Galileje k Jordánu Ježíš, aby se dal od Jana pokřtít.+
14 Ten se tomu ale bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn tebou, a ty přicházíš ke mně?“
15 Ježíš mu odpověděl: „Nech to tentokrát tak, protože je to potřeba. Tak uděláme všechno, co je správné.“ Pak se tomu Jan přestal bránit.
16 Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vyšel z vody. Vtom se otevřela nebesa+ a uviděl* Božího ducha, jak sestupuje jako holubice a snáší se na něj.*+
17 Nato se z nebes ozval hlas:+ „To je můj milovaný Syn,+ který má moje schválení.“*+
