Nářky 4:1-22
א [alef]
4 Jak jen pohaslo to zářivé, ryzí zlato!+
Svaté kameny+ leží poházené na každém rohu.+
ב [bet]
2 Drahocenní synové Sionu, kteří byli vyvažováni* přečištěným zlatem,teď nemají větší hodnotu než hliněné džbány,dílo hrnčířových rukou!
ג [gimel]
3 I šakali nastavují struky a krmí svá mláďata,ale moje dcera, můj lid, se stala krutou+ jako pštrosi v pustině.+
ד [dalet]
4 Kojencům se žízní lepí jazyk k patru.
Děti prosí o chleba,+ ale nikdo jim ho nedá.+
ה [he]
5 Ti, kdo jídávali lahůdky, leží na ulicích vyhladovělí.*+
Ti, kdo odmalička nosili šarlat,+ objímají hromady popela.
ו [vav]
6 Trest* mé dcery, mého lidu, je větší než trest za hřích Sodomy,+která byla zničena v okamžiku a nikdo jí nepřišel na pomoc.+
ז [zajin]
7 Její nazirejci+ byli čistší než sníh, bělejší než mléko.
Byli červenější než korály, byli jako vyleštěné safíry.
ח [chet]
8 Teď jsou černější než saze,*na ulicích je nikdo nepoznává.
Kůže jim přischla ke kostem,+ je jako suché dřevo.
ט [tet]
9 Ti, kdo byli zabiti mečem, jsou na tom líp než ti, kdo zemřeli hladem,+než ti, kdo hynou jako probodnutí kvůli tomu, že není co jíst.
י [jod]
10 Ruce soucitných žen vařily jejich vlastní děti.+
Staly se pro ně jídlem útěchy během zhroucení mé dcery, mého lidu.+
כ [kaf]
11 Jehova projevil svůj vztek,vylil svůj planoucí hněv.+
Zapálil na Sionu oheň, který pohlcuje jeho základy.+
ל [lamed]
12 Králové země a všichni její obyvatelé nevěřili,že protivník a nepřítel vejde do bran Jeruzaléma.+
מ [mem]
13 Stalo se to kvůli hříchům jeho proroků a proviněním jeho kněží,+kteří v něm prolévali krev bezúhonných.*+
נ [nun]
14 Bloudí ulicemi jako slepí.+
Jsou znečištění od krve,+takže se nikdo nesmí dotknout jejich oděvů.
ס [samech]
15 „Běžte pryč, nečistí!“ křičí na ně. „Běžte pryč! Běžte pryč! Nedotýkejte se nás!“
Ocitli se totiž bez domova a bloudí.
Lidé z národů říkají: „S námi nemůžou zůstat.*+
פ [pe]
16 Jehova sám* je rozehnal,+už se na ně nebude dívat příznivě.
Lidé nebudou mít úctu ke kněžím+ a nebudou brát ohled ani na starší.“+
ע [ajin]
17 Naše oči se unavily marným čekáním na pomoc.+
Upírali jsme svůj zrak k národu, který nás nemohl zachránit.+
צ [cade]
18 Lovili nás na každém kroku,+ takže jsme ani nemohli chodit po našich náměstích.
Náš konec se přiblížil, naše dny se naplnily. Ano, přišel náš konec.
ק [kof]
19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než orli na nebi.+
Hnali se za námi po horách, počkali si na nás v pustině.
ר [reš]
20 Jehovův pomazaný,+ dech našeho života, byl chycen do jejich velké jámy,+ten, o kterém jsme říkali: „V jeho stínu budeme žít mezi národy.“
ש [sin]
21 Jásej a raduj se, edomská dcero,+ ty, která žiješ v zemi Uc.
Ale i k tobě dojde ten pohár,+ opiješ se a odhalíš svou nahotu.+
ת [tav]
22 Trest za tvá provinění, sionská dcero, je u konce,už tě znovu do vyhnanství neodvede.+
Ale zaměří se na tvá provinění, edomská dcero,odhalí tvé hříchy.+
