Nehemjáš 4:1-23
4 Jakmile se Sanballat+ doslechl, že obnovujeme hradby, rozčílil se. Velmi ho to pobouřilo a stále se Židům posmíval.
2 Před svými bratry a samařským vojskem říkal: „Co to ti ubozí Židé dělají? Snad si nemyslí, že to sami zvládnou? Budou předkládat oběti? Chtějí s tím být hotoví za den? Použijí ohořelé kameny z té hromady suti?“+
3 A Ammonita+ Tobiáš,+ který stál vedle něj, řekl: „Tu kamennou zeď, kterou staví, by jim zbořila i liška, kdyby na ni vyběhla.“
4 Náš Bože, slyšíš, jak námi pohrdají?+ Způsob, ať se ten výsměch obrátí proti nim*+ a ať se sami stanou zajatci v cizí zemi.
5 A nezavírej oči nad jejich proviněním ani nevymazávej jejich hřích,+ vždyť uráželi ty, kdo pracují na stavbě.
6 Dál jsme tedy stavěli hradby. Opravili jsme v nich všechny průlomy a hradby jsme obnovili až do poloviny jejich výšky. A lid nadále dával do práce celé srdce.
7 Jakmile Sanballat, Tobiáš,+ Arabové,+ Ammonité a Ašdoďané+ slyšeli, že obnova jeruzalémských hradeb úspěšně pokračuje a že průlomy se opravují, velmi se rozčílili.
8 Spikli se a chtěli vytáhnout do boje proti Jeruzalému a vyvolat v něm zmatek.
9 My jsme se ale modlili k našemu Bohu a ve dne v noci kvůli nim drželi stráž.
10 Judejci však říkali: „Dělníkům* dochází síly a je tu ještě spousta suti. Nikdy ty hradby nedostavíme.“
11 A naši nepřátelé se domlouvali: „Než cokoli zjistí nebo uvidí, vpadneme mezi ně, pobijeme je a práce zastavíme.“
12 Kdykoli přišli Židé, kteří bydleli v jejich sousedství, znovu a znovu* nám říkali: „Zaútočí na nás ze všech stran.“
13 Postavil jsem tedy muže za hradby na nejnižší místa odkrytých úseků a rozmístil jsem je podle jejich rodin, ozbrojené meči, kopími a luky.
14 Když jsem viděl, že mají strach, okamžitě jsem vstal a řekl urozeným mužům,+ zastupujícím vládcům i ostatním lidem: „Nebojte se jich.+ Mějte na mysli Jehovu, který je velký a vzbuzuje bázeň.+ A bojujte za své bratry, své syny a dcery, své manželky a své domovy.“
15 Potom co se naši nepřátelé doslechli, že o jejich plánu víme a že ho pravý Bůh zmařil, všichni jsme se vrátili k práci na hradbách.
16 Od toho dne polovina mých mužů pracovala+ a druhá polovina držela kopí, štíty a luky a měli na sobě pancíře. A knížata+ stála za všemi Judejci,
17 kteří stavěli hradby. Nosiči jednou rukou přenášeli náklad a ve druhé ruce drželi zbraň.*
18 A všichni, kdo stavěli, měli u boku připásaný meč a vedle mě stál muž, který měl v případě nebezpečí zatroubit na roh.+
19 Pak jsem řekl urozeným mužům, zastupujícím vládcům i ostatním lidem: „Dílo je velké a rozsáhlé a jsme na hradbách jeden od druhého daleko.
20 Když uslyšíte zvuk rohu, shromážděte se k nám. Bude za nás bojovat náš Bůh.“+
21 Pokračovali jsme tedy v práci, vždy od svítání až dokud nevyšly hvězdy, zatímco druhá polovina mužů držela kopí.
22 Tehdy jsem lidem řekl: „Ať všichni muži i se svými sloužícími zůstávají přes noc v Jeruzalémě. V noci nás budou střežit a ve dne budou pracovat.“
23 A tak jsme ani já, ani moji bratři, moji sloužící+ a stráže, které mě doprovázely, nesvlékali oděvy a stále jsme měli v pravé ruce zbraň.
