Ozeáš 11:1-12
11 „Když byl Izrael chlapec, miloval jsem ho.+
Povolal jsem svého syna z Egypta.+
2 Čím víc Izraelity volali,*tím víc od nich odcházeli.+
Obětovali Baalovým sochám,+přinášeli oběti vytesaným modlám.+
3 Ale byl jsem to já, kdo učil Efrajima chodit+ a kdo je bral do náruče.+
A neuznali, že jsem to byl já, kdo je uzdravil.
4 Přitahoval jsem je provazy laskavosti,* šňůrami lásky,+a byl jsem pro ně jako ten, kdo jim ze šíje* sundává jho,a každého jsem jemně krmil.
5 Nevrátí se do Egypta, jejich králem bude Asýrie,+protože se odmítli vrátit ke mně.+
6 V jejich městech bude řádit meč,+rozbije jejich závory a pohltí je kvůli jejich plánům.+
7 Můj lid se rozhodl, že mi bude nevěrný.+
I když je vyzývají, aby se obrátili vzhůru,* nikdo se nezvedá.
8 Copak se tě můžu vzdát, Efrajime?+
Copak tě můžu vydat napospas, Izraeli?
Copak ti můžu udělat to samé co Admě?
Copak s tebou můžu zacházet jako s Cebojimem?+
Mé srdce se změnilo,probudil se* ve mně soucit.+
9 Nedám průchod svému planoucímu hněvu,nezničím znovu Efrajima,+vždyť jsem Bůh, a ne člověk,Svatý ve tvém středu.
Nepřijdu k tobě ve vzteku.
10 Půjdou za Jehovou a on bude řvát jako lev.+
Až zařve, jeho synové přijdou roztřesení ze západu.+
11 Budou se třást jako ptáčata, až přijdou z Egypta,jako holubice, až přijdou z asyrské země.+
A nechám je bydlet v jejich domech,“ prohlašuje Jehova.+
12 „Efrajim mě obklopil lžía izraelský dům podvodem.+
Ale Juda se ještě prochází* s Bohema je Nejsvětějšímu věrný.“+
